Deník nejen o počasí

Archiv

30. prosince 2013: Anticyklonální situace opět zavládla nad střední Evropou a díky ní jsme měli krásný slunečný den. Vyšlápli jsme si na Žaltman a na Řehačku, přičemž jsme tentokrát zkusili zajít i do vedlejší hospody Čepelka. Ale na Jestřebí boudě to je lepší. Výhledy na Krkonoše, jediný sníh široko daleko, byly překrásné.

26. prosince 2013: Jaro. Barva převládá zelená a hnědá. Teplota deset stupňů, přes řídké mraky prosvítá slunce. Asfalt už trochu oschl a tak jsem neodolal a dal si 30km kolečko na silničce. Zdaleka ne všude v Evropě mají ale takto "poklidné" počasí. V některých částech Alp vydatně sněží a napadlo během svátků snad prý až 2m sněhu, v severní Itálii vydatně prší a mají tam povodně, na Britské ostrovy se řítí jedna hlubší cyklóna než druhá (ta poslední měla 945hPa), přinášejíce vítr o rychlosti přes 150km/h.

25. prosince 2013: Venku je 7°C a nic nepřipomíná zimu. Na Jizerkách jsou jen zbytky sněhu, na kterých skalní lyžaři stále prohánějí svá prkýnka. Mně to už teda neláká.

22. prosince 2013: Po zbytek týdne panovala částečná inverze a až v pátek došlo ke změně. Odpoledne najednou začalo sněžit. Zbytek území republiky zažíval spíš ledový masakr z mrznoucího deště, nám ale napadlo několik centimetrů sněhu. V šatně v posilce jsem zaslechl bavit se dva chlapíky o úpravě magistrály, což mi nejprve přišlo jako nesmysl, ale nakonec jsem se přece podíval na web. A ejhle, prý že upraví strojem magistrálu, že zaházeli lopatami místa, kde už nebyl sníh. A protože pár centimetrů připadlo, řekl jsem si, že to zkusíme. Byli jsme tam hned ráno, když ještě trochu mrzlo, a bylo to docela fajn. Kromě úseku kolem Krásné Máří, kde to bylo opravdu dost špatné, se nikde o asfalt nebo kameny nedrhlo. Ale sněhu teda bylo fakt málo. Dneska už se silně oteplilo, takže je konečná.

16. prosince 2013: Inverze vydržela celý víkend, pouze stoupala do vyšší nadmořské výšky, takže včera dopoledne už z Krkonoš vykukoval jen vrchol Sněžky. Odpoledne přecházela slabá fronta, která se navíc rozpadala, takže se vše obešlo beze srážek. Ba co víc, fronta přinesla rozrušení inverze, takže byla sama o sobě taky tak nějak převrácená naruby. Běžně přináší fronty víc oblačnosti a srážky, zatímco tahle přinesla vyjasnění. Dneska máme díky ní slunečný den.

13. prosince 2013: Už minulý týden se při pohledu na záběry prázdné sjezdovky z kamery na vrcholu Lysé hory ve mně zrodil nápad přivstat si ráno a za vyšplhat si to v ranním tichu na skialpech. Díky oblevě na začátku týdne jsem o tom nápadu zapochyboval, ala pak přišla inverze a sluncem zalité hřebeny a to včera rozhodlo. Ráno jsem sbalil fidlátka a v sedm jsem vyrážel nahoru na horu. Dole bylo asi mínus pět, všechno ojíněné a jasno. Sněhu tak asi 20cm, ale byl utažený rolbou a zmrzlý na kámen, takže nikde žádná tráva nebo šutry nelezly. Asi v půl deváté jsem byl u horní stanice lanovky, kde už krásně svítilo slunce a bylo teplo. Na žádné procházení nebo sjezdy mimo cesty to málo sněhu ale nestačilo, takže jsem ještě došel do sedla nad Dvoračkami a tam to otočil. U lanovky jsem se pak chvíli slunil a pak po sjezdovce tvrdé jako šutr sjel dolů. V půl desáté jsem vyrážel zpátky do Liberce.

12. prosince 2013: Krkonoše i východní partie Jizerek mají dnes opět jasno, západ Jizerek i údolí (s vyjímkou Frýdlantska, jako vždy) pokrývá inverzní oblačnost ze které mrholí. Zajímavé je ale, že zatímco na Jizerce je teplota -8°C, na Labské boudě je ve stejný moment +4,5°C. Dost velký rozdíl.

11. prosince 2013: Výrazná obleva zasáhla i hory, takže kromě poloh nad cca 1200m n.m. šel sníh více či méně do háje. V údolí nezbylo vůbec nic. Je na hřebenech Krkonoš sníh neodtával, takže přicházející anticyklonální počasí možná nabídne pěkné hřebenové výlety. Obrázky z hřebenových kamer dnes odpoledne dávají hodně motivační záběry, ale zároveň ukazují, že i v nejvyšších polohách je dost teplo.

9. prosince 2013: Víkend byl vyloženě zimní, alespoň u nás v horách. Sněžilo různě s přestávkami oba dny a tak včera večel leželo v údolí tak 15cm a na kopcích mezi 30 a 50cm sněhu. Dopoledne jsme se byli projít na Rašovce, kde by to bylo na sněžnice nebo skialpy a večer jsem si byl zabruslit na Béďově. Tam panovaly téměř ideální podmínky, takže i přes dost velkou únavu ze sobotní klasiky a následného večírku do dvou do rána jsem se celkem dobře projel. V noci ale přišlo výrazné oteplení a teď ráno je pět nad nulou a všechno to teče.

7. prosince 2013: Na pobřeží severního moře a Baltu nadělal Xaver pěknou paseku, u nás se to naštěstí obešlo bez větších potíží. Nějaké ty potrhané dráty vysokého napětí a pak taky vánoční strom v Jablonci, ten vichřice doslova popravila. Připadl nějaký ten sníh, takže na zahradě máme tak 5cm a v Jizerkách je 20-40cm. Díky větru je to dost nerovnoměrně rozložené, takže se to blbě odhaduje. Dneska jsem tam totiž byl provětrat poprvě v této sezóně lyže. Jel jsem vlakem do Kořenova a pak to na klasiku vzal zpátky do Bedřichova. Autobus mi ujel a tak jsem se musel vnutit do auta nějakému pánovi, co právě odjížděl. Přestože trasy byly upravené, dalo mi to pěkně zabrat, protože to bylo letos poprvé a pak taky celou cestu proti větru.

5. prosince 2013: Přes severozápadní Evropu se žene "orkán Xaver", hluboká tlaková níže s předpovídaným středem 975hPa a hlavně velkým gradientem. Ve Skotsku při jejím přechodu foukalo až 170km/h. Uvidíme, jaký vítr přinese k nám. Doufejme, že jí nad pevninou dojde aspoň trochu dech a nezpustoší lesy na horách jako před lety nechvalně slavný Kyril. Každopádně by měla přinést ochlazení na nějaký sníh.

2. prosince 2013: Začalo to v pátek, když jsme byli v divadle. Během tříhodinového představení nachumelilo asi 5cm vlhkého sněhu a celou noc ještě trochu sněžilo. Teploty byly lehce nad nulou, takže dole to roztálo, ale na horách to zůstalo ležet, takže nedělní ráno byla první šance připnout běžky a sklouznout se po skútrem projeté stopě v asi 15cm silné sněhové pokrývce. Bohužel pak se během dne i na horách trošku oteplilo a sníh byl mokrý, takže jsme záměr jít to vyzkoušet odpoledne přehodnotili a vyrazili na odpolední výlet raději pěšky.

28. listopadu 2013: V souladu se všemi očekáváními a varováními přinesla dnes v noci teplá fronta mrznoucí déšt a na všem se udělala milimetrová docela odolná vrstva ledu. Očekávání ledovky se ale ve zpravodajství neobjevilo jen jako varování. Události ČT1 se včera na chvíli staly populárně-naučným pořadem, ve kterém meteorolog za pomoci obrázkových animací vysvětloval, jak se ten lehčí teplý vzduch nasouvá nad studený a proč ty kapky deště pak na zemi namrzají. Nejdřív jsem kroutil hlavou, co to v těch zprávách zas vyvádějí, ale pak mi došlo, že je mnohem užitečnější vysvětlovat lidem přírodní zákony než ukazovat, jak se zas pos(.)anci perou ;-)

27. listopadu 2013: Dnešní ráno bylo krásné, slunečné a mrazivé. Teploty klesly docela hluboko na -5 až -10°C. Být na horách víc sněhu a ne jen poprašek, bylo by to parádní ráno na běžky. Bohužel zatím je sněhu jen symbolicky, i když obrázek ze Sněžky vypadá jak z vrcholné sezóny.

26. listopadu 2013: U nás na severu napadl první sníh. Není ho moc, ale na horách by prý podle modelů mohlo napadnout až 20cm, takže by to možná mohlo být na vytažení úzkých prkýnek.

24. listopadu 2013: V týdnu jsme měli den co den klasické listopadové plískanice a víkend byl něco jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Sobota náherná a slunečná, takže jsem opět řádně nabalen vyrazil na silničku. Zato neděli máme jak z hororu. Mrholí, fičí studený vítr a je zima. Během dne teplota klesala až na asi jeden stupeň a v Jablonci poletovaly sněhové vločky.

17. listopadu 2013: V noci bylo jasno a měsíc smažil a smažil. Asi mi úplněk nedělá dobře, protože jsem se nevyspal. Jasná obloha ještě ráno chvíli vydržela, ale pak se navalila mlha a bylo po ptákách. Nicméně díky moderní technice bylo jasné, že na horách je pořád jasno, takže jsem do sebe naládoval spaghetti con pesto di tartufi bianci a vyrazil jsem pro změnu na horáku. Šedivá se změnila v modrou už během výjezdu Harcovským hřebenem a celkově se z toho vyklubala bezva projížďka.

16. listopadu 2013: Že i listopad má kromě šedivé nevlídné tváře také přívětivou slunečnou jsme poznali už v úterý, ale to jsme bohužel museli sedět v kanelářích u počítačů. Štěstí se na nás usmálo ale i dneska a tak jsem po delší době zase vytáhl silničku, navlékl se do zimní výbavy vyrazil přes poledne na příjemnou šedesátikilometrovou projížďku kolem Frýdštejna a Hodkovic. Nádherný pohled na vycházející měsíc v úplňku nabídla večer kamera ČHMÚ na Jizerce.

14. listopadu 2013: Dneska se zas jednou počasí chovalo podle pravidel ;-). U nás jasné mrazivé ráno, v Jablonci též, zato od Rychnova mlha jako mlíko. Až do Prahy.

11. listopadu 2013: Ve středu byla zima a na horách první sníh a naopak v pátek bylo velmi teplo. Celkem příjemné ráno mně dokonce vylákalo k jízdě do práce na kole, tam i zpět se zajížďkou aspoň do Králáku. O víkendu se zase začalo ochlazovat a přidal se déšť.

6. listopadu 2013: Ve studeném sektoru se přechodně ochladilo a od přibližně 600m n.m. výše napadl první poprašek sněhu.

5. listopadu 2013: Co se počasí týká neděje se nic zajímavého. Fronty přecházející od západu přinášejí občas déšť, jinak je spíš šedivo a vlhko s teplotami do deseti stupňů. Celkem normální listopad.

31. října 2013: Po přechodu fronty se v pondělí proudění stočilo k západu a zavládlo opět přechodně krásné anticyklonální počasí. Ale protože západ holt není jih, poklesla při ranním vyjasnění teplota po dlouhé době zas pod nulu.

28. října 2013: Včera se víceméně opakovalo sobotní počasí. Ráno inverze, mlha a zima, ale po obědě se to rozpustilo a bylo jasno. JEli jsme autobusem do Mikulova, pocourali se tam a pak jsme se pěšky po vrcholcích Pálavy zalitých sluncem vraceli do Perné. Opět jsme nevynechali Sirotčí hrádek. Dneska teplé počasí vrcholilo, v Praze naměřili maximum 23 stupňů. Ještě teď večer je venku sedmnáct. Škoda, že už to končí.

26. října 2013: Den za dnem plynuly teplé dny pracovního týdne a padaly při tom teplotní rekordy. Vlastně každý den byla na nějaké stanici překročená dvacítka. Úterý a čtvrtek bylo i pěkně polojasno, bohužel jsem musel oba dny do Prahy, takže na kolo jsem se dostal až pozdě odpoledne a to už na konci října člověk moc světla neužije. Teď jsme v Perné pod Pálavou a ráno tu byla inverzní mlha, fuj tajbl. Odpoledne se to naštěstí rozpustilo, takže na pěší výlet po Pálavě jsme už měli hezké počasí.

20. října 2013: Po pátečním vpádu studeného vzduchu od severu klesla za přispění nočního vyjasnění v sobotu ráno teplota pod nulu. Měli jsme na návštěvě Janičku Matějíčkovou a tak jsme z to vyjasnění byli rádi, protože jsme plánovali výlet na Jizeru. Čert ven zimu, hlavně ať je hezky a dobře vidět. Vyšlo nám to pěkně. Polojasné a chladné počasí s výbornou viditelností pouze začal odpoledne doplňovat vítr. Co vítr, vichřice to byla taková, že kdo už se odvážil vylézt po žebříku na vrchol Frýdlantského cimbuří (například já ;-), tak se tam ale rozhodně nemohl postavit, protože by ho to odneslo do pekel. Dešťová voda v kamenném hrnci na vrholu úplně tím větrem vařila. Celkově byl výlet podzimními horami moc fajn. Dneska jsem v poledne vyrazil na kolo. Proudění se v noci otočilo o stoosmdesát stupňů a tak bylo tepleji než včera. Kupodivu i navzdory modelům svítilo slunce. Zblblý z předchozích vyjížděk, kdy jsem klepal neustále kosu, jsem se dost navlékl a to nebylo dobře. Udělalo se totiž vyloženě teploučko, takže jsem pak svlékal vše, co šlo. Jel jsem nejprve do Chrastavy a pak do Vysoké. Ignoroval jsem značku "slepá ulice", což mne posléze stálo asi 5km cyklokrosového terénu. Dál do Dětřichovského sedla už to naštěstí bylo po pěkném asfaltu. Nahoře zase dost foukalo, ale vítr byl teplý a intenzivní jižní proudění potvrzoval i krásný "vlnový" oblak na závětrné straně Jizerek. Sjel jsem do Frýdlantu, pak to vzal přes Raspenavu a Hejnice a nakonec jsem vyšplhal až na Smědavu. Díkybohu měli otevřeno, protože bidon byl už prázdný a já uvařený a dehydratovaný. Poseděl jsem venku (!!!). Téměř stokilometrový švih jsem uzavřel přes Desnou, Smržovku a Jablonec. To už ale bylo zase jen standardní šedivo, mlhavo a vlhko. Aspoň že ale nebyla zima.

14. října 2013: Počasí na letošní výstup na Sněžku bylo ve znamení větru. V noci sice ještě na první frontální vlně pršelo, ale ráno se to celkem protrhalo a sem tam svítilo i slunce. Hřebeny hor byly ale v mracích, takže Sněžku jsme neviděli dokud jsme téměř nevrazili do budovy meteorologické stanice. Druhá frontální vlna pak přecházela večer, to už jsme ale seděli v autě cestou na Kvíčalu. Neděle začala mrholením a hustou mlhou, ale k večeru se pak úplně vyjasnilo a bylo krásně.

11. října 2013: Vyvrbila se nám tady zajímavá povětrnostní situace. Přímo nad naší republikou se vlní fronta, která odděluje velmi teplý vzduch na východě od velmi studeného na západě. Takže zatímco Ostravsko má odpoledne dvacítky, na Šumavě sněží. U nás je hodně větrno, zataženo s občasným deštěm a relativně teplo, odpoledne bylo při zatažené obloze až 18°C.

8. října 2013: Ani dnešek nepřinesl to správné babí léto. Nízká oblačnost se sice většinou rozpustila, nahradila jí však naopak ta vysoká. Takže zima vyloženě nebyla a slunce přes řídké mraky svítilo, ale nebylo to ono.

7. října 2013: O víkendu bylo o něco více oblačnosti než během týdne, ale srážky slabé fronty spojené s tlakovou níží nad Itálií se k nám nedostaly. V sobotu bylo větrno, ale v neděli, hlavně odpoledne, se docela oteplilo, takže vyjížďka na Kozu byla příjemná a posezení tamtéž taky. To mne navnadilo na avizované další oteplení a zesílení přílivu teplého vzduchu, kdy teplota měla atakovat dvacítku. Jenže nic z toho se nekonalo. Téměř celá střední Evropa zůstala celý den pod šedivou inverzní oblačností.

V koupelně máme elektrické podlahové topení, které jsme dosud nepoužívali. Teď jsem si ale řekl, že by nebylo špatné mít ráno trochu zahřátou podlahu, protože když ráno vylezu rozespalý z postele, většinou mám rozhašenou termoregulaci a tudíž klepu kosu. Rozhodl jsem se tedy, že to každé ráno na hodinu zapnu. Předpokládal jsem, že na termostatu nastavím období, kdy to má běžet a období, kdy ne, případně teploty pro obě období. No, pointa je v tom, že se mi kýžené funkčnosti nepovedlo dosáhnout, a to ani s manuálem v ruce. Mraky různých nastavení tam jsou, všelijaké automatismy, adaptace a kdovíco ještě, ale tak jednoduchý požadavek (... topit od 5 do 6 ráno na teplotu 26 stupňů, ve zbytku dne netopit) a ono to nejde. Nebo možná jde, ale technik pracující v oboru automatizace to ani s manuálem nedokáže. Tahle historka mne inspirovala k napsání Úvahy o cyklech.

3. října 2013: Dneska ráno bylo na Jizerce -10°C.

2. října 2013: Slunce se v těchto snaží svým intenzivním svitem vzbudit v lidech stojících za okny kanceláří dojem, že je babí léto. Což se svým způsobem daří, ale jen do té chvíle, než takový zmatený človíček vystrčí nos ven. Okamžitě totiž zjistí, že je to klam, že slunce boj s ledovým vzduchem od severu prohrává. Ostatně včerejší krátký výlet na kole po Harcáku byl sice fajn, ale rozhodně připomínal spíš zimní než zářijovou vyjížďku.

30. září 2013: Pokud jde o množství slunečních paprsků, tak se situace výrazně zlepšila. Od pátku se u nás prosadil vliv anticyklóny nad Pobaltím a je polojasno až jasno. Dlouhé a jasné noci spolu se studeným severovýchodním prouděním přinášejí ale noční mráz a ani přes den rozhodně není teplo. Slunce sice ještě docela sílu má, ale vzduch je ledový, takže na kole je dost zima a není to na dlouhé vyjížďky. Zato na pěší výlety je to ideální. V sobotu jsme šli z Výpřeže přes Pláně do Pilínkova, jelikož na Pláních byly jakési pivní slavnosti. Včera jsme byli s Ládisem v Jizerkách. Byli jsem poprvé na opravené Prezidentské chatě a moc se mi to tam líbilo. Oprava se jim fakt povedla.

26. září 2013: Od té doby, co jsme se vrátili z Itálie, panuje šedivé nevlídné počasí s častými přeháňkami drobného, ale silného mrholení, které mnohdy ani není vidět na radaru. Teploty jsou mezi 10 a 15 stupni s nepříliš velkým rozdílem mezi nocí a dnem. Dnes po přechodu fonty slibují modely sice ubývání oblačnosti, zato však výrazné ochlazení, zejména ráno, kdy má teplota klesat až k nule. Utěšuju se čtením loňského deníku, podle kterého ještě i v říjnu byly příjemné dny. Tak snad nám letos příroda taky ještě nějaký ten teplý a slunečný den nadělí.

23. září 2013: Uplynulé dva týdny jsme strávili ve střední Itálii (Toskánsku). Z Čech jsme odjížděli za nádherného podzimního teplého počasí, ale záhy se počasí díky severozápadní cirkulaci víceméně zkazilo. V prvním týdnu to zasáhlo i nás v Itálii a počasí zrovna ideální nebylo, dohromady asi dva dny nám propršely. Druhý týden už byl hezký a zvlášť ke konci bylo počasí na kolo téměř ideální. Po návratu domů nás čekal šedivý podzim, zatím bez vyhlídek na nějaké babí léto.

6. září 2013: Dneska byl nádherný den začínajícího babího léta. Přestože jedeme na dovču až zítra odpoledne, vzal jsem si volno už dneska, abych to ideální počasí strávil na v Jizerkách. Letos jsem vlastně v Jizerkách moc nebyl. Jednak takových dnů jako dnes nebylo moc a jednak jsem čas dělil mezi silničku a horáka a silnička měla přecejen trochu navrch. No ale dneškem jsem si to vynahradil. Jel jsem si projet nový černý úsek singltreku z Hubertky. Původně jsem chtěl jet vlakem do Kořenova, ale zas je nějaká výluka, takže jsem jel nakonec rovnou z domova. A abych nejezdil nahoru pořád stejnou cestou, vzal jsem to dneska přes Jablonec a Hraničnou. Cestou jsem si na vyhlídce nad Smědavou udělal vlčí pohodu, cena za ní byl ovšem mravenec ve dresu, který mně pěkně poštípal. Singl byl fajn, zvlášť první půlka, která má klesající profil a je tam spousta klopenek a vraceček. Ve druhé půlce se to pak holt zas musí nastoupat zpátky. Vlčí pohodu jsem pak pro velký úspěch ještě několikrát zopakoval, ovšem bez mravence. Sladkou skorotečkou byl vynikající koláč v hrabětické kapličce.

5. září 2013: Od neděle do úterý nestálo počasí za nic. Lilo a lilo, zejména u nás na severu, jak už to u severozápadních situací bývá. V úterý snad dokonce napršelo na návětří Jizerek přes 120mm srážek za 24h a tak Smědá vystoupala na druhý stupeň. Včera odpoledne se už vše zas pomalo obrátilo k lepšímu, vysvitlo slunce a tak jsem si zas mohl dát frýdštejnské silniční kolečko zakončené pivkem na Dlouhém mostě.

1. září 2013: Včera mělo počasí plný zásobník přeháněk a drobných bouřek, naštěstí pro nás ale u nebeského kanónu sedělo nějaké nemehlo, které vystřílelo všechnu munici vedle. Létalo to od severozápadu a tu od nás moc na sever, tu zas na jih, někdy to spadlo moc brzo a někdy nás to zase přeletělo. Prostě my jsme si výlet na Kokořínsko užili v pohodě a suchu. Jelikož trať z Liberce do České Lípy stále není po červnové povodni v provozu, jeli jsme na kole už z domova. Přes Rašovku do Dubu, Všelibic a Hlavic. Ve stánku u místního stadionu jsme si dali pivo a vchutnávali pravou venkovskou atmosféru. Jak jsme pak dál pokračovali směrem na Hradiště přibývalo satelitních domků a příjemná vesnická atmosféra se vytrácela. V Jivině jsme odbočili vpravo a přes údolí jsme přejeli na hlavní silnici z Hradiště do Mimoně.Kousek jsme po ní jeli užívajíce si hladkého asfaltu a pak jsme odbočili vlevo, abychom přes hluboké voňavé lesy projeli do Bělé pod Bezdězem. Krásná cesta, ale hrbatá a děravá až hanba. Odbočka z Bělé na Katusice byla označená jako slepá a dokonce tam byly i betonové bariéry a značka zákaz vstupu. To mě trochu zarazilo, nicméně jsme tam jeli. Celá ta šaškárna byla kvůli pár metrům zřícené krajnice, navic podle stavu zarostlosti vegetací už před hodně dlouhou dobou. Po přejetí hlavní silnice na Českou Lípu nás čekalyy první kopečky Kokořínska. Březovice, Lobeč, Mšeno.. Ráj. Tam už byl hlad tak velký, že jsme zastavili ve známé hospodě na oběd. Mraky kroužily kolem, ale nás nechaly na pokoji. Po obědě nám zbývalo už jen projet celé údolí Pšovky až za Lhotku, kde jsme ještě odbočili a do Všetat na vlak jeli přes Hostín, malebnou vesničku na kopci nad Liblicemi, kde k iluzi jižní Moravy chyběly jen vinice. Domů jsme se vrátili vlakem. Původně jsme chtěli ještě z Turnova jet na kole, ale tma se blížila a my neměli pořádná světla.

28. srpna 2013: V uplynulých dnech jsme si tady na severu mohli užívat poměrně málo časté situace, že jsme měli hezky a slunečno, zatímco od od Boleslavi na jih pršelo, pršelo a pršelo.. Nicméně teď se tlaková níže pomalu stěhuje z Itálie na východ a měl by jí vystřídat výběžek vysokého tlaku a posléze nás asi čeká přechod na severozápadní cirkulaci. Takže od zítřka bychom měli mít dva nebo tři hezké dny a pak se to nejspíš bude střídat, přičemž se navrátí standardní stav, že to Jizerky a okolí schytají vždy jako první.

25. srpna 2013: Nad severní Itálií se podobně jako loni touto dobou vytvořila cyklóna, která počínaje dneškem přináší do střední Evropy a Alp vydatný déšť. Tentokrát máme my na severu výhodu - zdá se totiž, že to k nám nedojde. Momentálně je téměř celá republika zalitá intenzivním deštěm, ale od Turnova na sever máme zatím docela příjemně. Sice se už taky zatáhlo, ale je teplo a neprší. Včera jsme byli na silničkách na výletě v Německu. Původně jsme chtěli jet vlakem na Libnet co nejdál to jde a pak na kole zpátky. Už na nástupišti blo ale víceméně jasné, že nemáme šanci se do vlaku dostat. Lidí mraky, kol taky mraky. Přičemž vlak jich oficiálně bere max. 7. Tak jsme vrátili jízdenky (nebyl to vůbec problém...) a jeli na kole, čímž jsme ušetřili pět stovek. Jeli jsme přes Hrádek, kde jsme využili příležitost a si dali svíčkovou a květák. Potom jsme pokračovali přes Žitavu k Berzdorfer See po vedlejších silnicích a přes lužické vesničky, které i přes svojí odlehlost a "venkovskost" budí dojem života. To obdobné vesničky na druhé straně hranice v Polsku, kudy jsme se vraceli, vypadají téměř jako někde na Balkáně v době občanské války. Zejména průjezd obrovským komplexem dolu, elektrárny a města Bogatynia byl silným zážitkem. Myslel jsem, že nejlepší bude pokračovat k nám přes Hartmanice, jenže to se ukázalo jako chyba. Silnice vedoucí Hartmanicemi prakticky neexistuje, veškeré mosty jsou v přestabě. Trvalo nám dost dlouho, než jsme se za vydatného bloudění dostali po víceméně neznačených provizorních cestách polemi pryč ze vsi směrem na Dětřichov. Pak jsme si ještě užili hodně rozbité cesty do Raspenavy, kde jsme ve večerce doplnili chybějící tekutiny, a pak jsme se na pohodu vrátili přes Oldřichovské sedlo domů. Celkem jsme ujeli 142km.

21. srpna 2013: Fronta přinesla poměrně vydatné srážky a také citelné ochlazení. Když se k tomu přidá noční vyjasnění v obnoveném výběžku tlakové výše, tak se ráno vzduch prochladí až pod rosný bod a je z toho pěkná mlíkárna. Červené jeřabiny tomu pak dodávají atmosféru blížícího se podzimu.

18. srpna 2013: Na víkend se nám krásně oteplilo, takže byly dva moc příjemné letní dny. Ráďa byla už od středy s Milďou a dětmi v penzionu Neco v Malé Skále a já jsem tam v pátek na kole za nimi vyrazil. V sobotu jsem si dopoledne udělal silniční "podkozákovské" kolečko a odpoledne jsme všichni jeli na raftu z Plovárny do Dolánek. Tolik lidí jsem na řece ještě neviděl, v Dolánkách se u výstupního místa udělala lodní zácpa a vlak zpět na Skálu byl tak nacpanej, že průvodčí vůbec nestihla vybrat jízdné. Dneska jsem si dopoledne vyrazil ještě jednou na Giro di Kozákov tentokrát společně s Ráďou a po obědě na Boučkově statku jsme už zas na těžko vrazili domů. Teď večer už je zataženo a rozfoukalo se, neklamné znamení blížící se fronty.

15. srpna 2013: Severní anticyklonální situace s postarala o to, že za úplně jasného rána poklesla teplota na Jizerce na -2,8°C. Nějak teď trochu kašlu na zpracování dat z meteostanice a dneska jsem se teprve dostal k tomu, abych zpracoval druhou půlku července a srpen. Všiml jsem si, že toho 29.7. byly u nás opravdu velmi silné srážky. Večer spadlo během dvou hodin asi 60mm.

14. srpna 2013: Včera jsem si po delší době vyjel na bejku do Rádelského lesa a byl jsem z toho docela zklamanej. Nejen proto, že jsem zas po delší době na kole mrznul (to se dá řešit, stačí se obléct..;-), ale hlavně jak všechny ty moje oblíbené stezky vypadaly. Co není rozjebané od lesáků, to je zničené od lijáků. Cesty mají na mnoha místech uprostřed metr široká a půl metru hluboká ostře zařízlá balvanitá koryta od vody, takže to často ani není jetelné. A když to už jet jde, tak v první následující zatáčce přijde 20cm hluboké pískoviště z perku vyplaveného právě z těch koryt... Byla to bída.

12. srpna 2013: Pátek ukončil pravděpodobně období horkého letního počasí. Přešla fronta, která přinesla další srážky, a za ní se v sobotu a v neděli zas trochu projasnilo, ale zdale ne tolik, kolik "se očekávalo". A teploty klesly o více než deset stupňů. V sobotu jsme jeli na kole na Kvíčalu, přičemž mezi Brodem a Dvorem Králové jsme si pomohli vlakem. Včera odpoledne jsme to nazpátek jeli celé. Standardní cestou přes Hajnice, Dvůr, Mostek, Starou Paku, Lomnici a Turnov to hodilo 115km a trvalo nám to 5h čistého času. Na přestávky ale nebyl čas, protože jsme vyjeli až ve dvě odpoledne. Bylo skoro zataženo a už dlouhou nepamatuju, že by mi při odpolední vyjížďce byla zima.

7. srpna 2013: Včera byl opět velmi horký den, který mi ale pocitově přišel docela v pohodě. Naopak v pondělí, kdy teplota byla o něco nižší, to bylo k nevydržení kvůli vlhkosti. V noci opět přešly přes celé území rozsálé bouřky a lijáky.

4. srpna 2013: Včerejší a dnešní den byly tak trochu jako přes kopírák minulé pondělí a úterý. Včera vrcholilo horké počasí a odpolední teploty zase atakovaly hodnoty kolem 35 stupňů. Večer se přes Čechy přehnaly první, zatím méně rozsáhlé, bouřky a k ránu pak přes západ a sever přecházelo velmi rozsáhlé pásmo bouřek. Což byla v podstatě stejná situace jako minulé úterý. Dneska bylo jasno, chladněji než v neděli, zato výrazně vyšší vlhkost. Večer přišla další vlna fronty opět s rozsáhlými bouřkami. Včera cestou domů z Pohorska jsme to vzali přes Sušici, abychom se ještě naposledy zchladili na jezu v Otavě přímo ve městě a dali si ledovou kávu v krásné kavárně L' Amour. Dneska odpoledne jsme se jeli vykoupat pro změnu na jez do Turnova, ale nebylo z toho nic, protože silný noční déšť proměnil jindy průzračnou vodu v kalnou nevábnou tekutinu. Pozitivní bylo, že jsme cestou domů nezmokli, ačkoliv se to zdálo krajně nepravděpodobné. Lejt začalo až těsně potom, co jsme se vrátili domů.

2. srpna 2013: Úterý i středa byly poměrně chladné a s četnými přeháňkami. Využili jsme toho a objeli jsme všechny okolní zříceniny a taky jsme se podívali do Klatov. Pohled z Černé věže, kam jsme museli vystoupat po 226 dřevěných schodech, byl parádní. Jácha se sice trošku po těch vzdušných schodech bál, ale vyšplhal je nakonec statečně. Od včerejška se opět obnovilo intenzivní jihozápadní proudění, takže teploty opět stoupají přes třicet. Modely se tedy nemýlily. Včera vedro nebylo ještě tak velké, tak jsme si vyšlápli na Javorník, ale dneska jsme zas skončili v Antýglu v chladivé Vydře.

29. července 2013: Vlnu horka ukončila v noci první fronta s bouřkami, které se prohnaly nad naším územím, a teploty tak byly dnes o pět až deset stupňů nižší než včera. Odpoledne a večer pak přecházela další fronta doprovázená plošně velmi rozsáhlým pásmem srážek. Jeden pořádný slejvák nás zastihl s Emou a Jáchymem v lese mezi Javorníkem a Pohorskem na Šumavě. Byli jsme mokří tak, jako kdyby na nás někdo vylil kýbl vody. Jsme totiž ve vypůjčené chalupě ve vsi Pohorsko na svahu Javorníku. Včera jsme to vedro jeli přežít na Antýgl, kde jsme se rochnili v příjemně studené Vydře, a dneska jsme byli pěšky na Kašperku a když jsme se vraceli, zastihla nás právě ta bouřka.

28. července 2013: Zatímco dosud byla řídícím útvarem učujícím červencové počasí u nás anticyklóna nad Británií, teď je tomu naopak. Místo zůstává, tedy Británie, ale teď se tam usídlila cyklóna. Kolem ní k nám fouká buď rozumně teplý vzduch od západu, když se níže mravně drží nad Ostrovy, nebo horký tropický jižní vzduch, když se protáhne jak brambora k jihu. Dobře je to vidět na mapě geopotenciálu. Teď momentálně máme to druhé. Aladin z toho zešílel a vypočítal takové teploty (39°C), že už se dostal na hranici barevné škály pro zobrazení v mapě. Uvidíme, co se bude dít dál.

25. července 2013: Krásné počasí láká k delším odpoledním vyjížďkám na silničce. Zkouším zavést tradici "kozí středy", což znamená jet se vykoupat každou středu za vhodného počasí na jez do Dolánek a pak na Kozu na steak, hermelín, medovník, pivo atd. Návrat domů po cca 65km za soumraku. Včera jsme tam byli už podruhé. Dneska přechází slabá studená fronta, takže trochu prší, což je dobře, protože po promočeném jaru je zatím červenec naopak úplně suchý. Na víkend modely počítají s teplotami až 38 stupňů. Já doufám, že to snad nebude tolik....

23. července 2013: Nad střední Evropou se ustálila situace nevýrazného tlakového pole. Už deset dní je obloha bez mráčku a kapky deště. Teploty, které se zpočátku držely jen těsně nad dvacítkou, postupně stoupají k letní třicítce, vlhkost je však zatím poměrně nízká a tak ta teplota není nepříjemná.

21. července 2013: Za krásného letního počasí jsme si včera udělali výlet na silničkách na Kozákov. Byla to pohoda, akorát v úplném závěru už trochu chyběly převody. Trojitá placka by bývala bodla. Cestou zpátky jsme se v Dolánkách vykoupali na jezu v krásně čisté Jizeře a asi tři hoďky strávili na místním hudebním festiválku. Bohužel poloprázdném, nejspíš je jich už moc. Jelikož jsme měli lístky zadarmo, tak nám to bylo fuk, ale muzikantů je člověku trochu líto, když musí hrát před téměř prázdnou loukou. Pak jsme jeli za šera domů a to byla paráda. Jelo se mi skvěle, jízda za teplého letního soumraku je báječná věc. Dneska jsme se byli na skok podívat na Berzdorfersee, které už je úplně napuštěné a v plném provozu. Voda byla čistá a příjemná, jen na břehu bylo sem tam trochu bahno. Vypadá to, že nás čeká dlouhé suché anticyklonální období, holt se to musí nějak zprůměrovat.

18. července 2013: Polská níže zdá se definitivně boj s britskou výší prohrála. Takže teď máme příjemné letní počasí s odpoledními teplotami kolem pětadvaceti.

15. července 2013: Od soboty se u nás střetly vlivy mohutné anticyklóny nad Britskými ostrovy a nevýrazné níže nad Polskem. Už ani nedovedu spočítat, kolikátá "polská" níže tohle už letos je. No takže sice nepršelo, ale počasí připomínalo spíš severní Skandinávii. Oblačno a dost zima, prostě něco podobného jako před lety na Lofotech.. Ještě že na singltreku směs adrenalinu a endorfinu v krvi člověka pěkně zahřeje.

12. července 2013: Do středy bylo fajnové počasí - teplota mezi 20 a 25 stupni a slunečno. Teď už je zas druhý den zataženo a každou chvíli prší. A na svědomí to má zase tlaková níže nad Polskem.

7. července 2013: Přeháňky a bouřky se nad Čechami honily až do pátku a bylo jak v prádelně. Chtěli jsme jet na Kvíčalu na kole, ale nakonec jsme jeli do Dvora vlakem, přecejen ve vlaku neprší. Včera už bylo o poznání líp. Díky mojí ranní slabosti způsobené asi šesti Krákory vypitými předchozího večera, jsme na zpáteční cestu vyjeli až odpoledne, přesto to byl moc povedený výlet. Sice jsme nakonec nejeli až do Hradce, takže Dobruška a Opočno nám zůstaly na příště, ale Stárkov, Hronov a hlavně Nové Město byla krásná místa. V Bělovsi jsme po mírném boji o korýtko doplnili tekutiny kyselkou Ida. Překvapilo nás, jaká spousta cyklostezek s krásným asfaltem je kolem Náchoda. Hlavně údolí podél Metuje z Náchoda do Pekla bylo super. Z Nového Města jsme to pak zalomili na západ do Jaroměře na vlak.

3. července 2013: Máme severozápadní anticklonální situaci a tak modely zřejmě předpokládaly, že fronta, která právě přechází střední Evropu, se bude spíš rozpadat. Asi že je tak nějak v poslední době na tom světě všechno naruby, tak i tý frontě se v tom vysokém tlaku nechce rozpadat. Takže zatímco Aladin na dnešek ukazoval pár nesmělých zelených flíčků, radar navečer vypadal jak obraz nějakého zhuleného abstraktního malíře, přičemž oranžová zabírala skoro celé území mezi Prahou, Hradcem a Libercem. Jizerky jsem sice projel ještě za sucha, ale od mamky z Jablonce mně ve slejváku zachraňovala Ráďa autem.

1. července 2013: Víkend byl spíš zatažený a poměrně chladný. Ale zaplať bůh nepršelo. Na včerejšek už modely slibovaly slunečné letní počasí, což tak úplně nevyšlo, protože alespoň u nás na severu bylo spíš zataženo a stále dost chladno. Na silničku jsem sice vyjel odpoledne v krátkém rukávu, ale do Jizery by se mi na Malé skále asi nechtělo a při sjezdu z hospody na Dlouhém Mostě domů jsem promrzl pořádně.

27. června 2013: Po třech dnech přestalo včera k večeru pršet. Hurá. Co přijde teď?

25. června 2013: Tak ne, já už na to nevidím, kdepak hezké letní počasí, pršet bude. No jo, to každej ví, to nemusej říkat... Víkend byl takový jaký byl asi proto, abychom nezapomněli, že může být i příjemně. Nicméně nyní se nad střední Evropou opět, jako před dvěma týdny, vlní frontální rozhraní. Prší velmi intenzivně už 36 hodin téměř nad celou republikou, hladiny řek opět stoupají, mapa limnigrafických stanic hraje opět žlutými a červenými barvami. Teplota 12 stupňů. Jakéhosi pseudoprůměru meteorologických hodnot bude letos dosaženo asi jen vzájemnou eliminací opačných extrémů následujících jeden za druhým. Co dodat, no snad jen že doufám, že vydrží čerstvě nalepené a nezakryté zateplení na našem baráku :-(

23. června 2013: Uplynulými třema dny jako by nám počasí chtělo vynahradit všechna příkoří, kterých se nám od něho letos dostalo. Ve čtvrtek vyvrcholilo tropické počasí a pak se ochladilo asi o deset stupňů. To se zdá poměrně hodně, avšak vezmeme-li v úvahu, že ve čtvrtek bylo až kolem 35 stupňů, tak to ochlazení bylo právě akorát, aby byly příjemné teplé letní dny. V sobotu jsem se zas pořádně protáhl na silničce, když jsem jel vyprovodit Ráďu do Bakova a pak to vzal zpátky přes Kost, Vyskeř, Turnov, Kozu a Jablonec. Dalo mi to zas kolem 130km. Dneska jsem se jen povozil trochu na bejkovi po stráních jizerskohorských.

20. června 2013: Ještě nedávno jsme měli listopadové počasí a musel jsem topit v krbovkách, a teď máme pařáky s odpoledními teplotami 32 až 36°C. Jak jsem dřív vedra nesnášel, tak teď mi to nevadí a celkem si to užívám. Na přehradě v Jablonci je krásně, voda čistá a pivo studené. Jen si tak říkám, že se opravdu nějak vytrácí takový ten normál. Počasí lítá ode zdi ke zdi.

17. června 2013: Krásné letní počasí se nám usídlilo ve střední Evropě. V sobotu jsem toho využil a jel na silničce na Kvíčalu. Vzal jsem to přes Turnov, pak kolem Kozákova do Lomnice a do Staré Paky. Tam jsem se trochu protáhl, dal si hrachovku a pivo, a pokračoval vesměs podél železniční trati do Dvora Králové. Další občerstvovačka byla v Choustníkově Hradišti "U Borovice". Původně jsem chtěl už pokračovat po okreskách přímo do Úpice, ale byl čas, tak jsem to vzal ještě zajížďkou přes Trutnov a zpátky přes Starý Rokytník. Bylo to báječných 132km.

13. června 2013: Jo krávy, ty se maj. Ta pohodička. Jediné, co maj blbý, je, že nemůžou pít pivo a jezdit na kole :-).

12. června 2013: Zdá se, že nám konečně přece jen přichází léto. Po předchozích podzimních plískanicích jsem sice čekal spíš sníh, ale díky bohu to nenastalo. Včera jsem tedy byl poprvé na kole v Jizerkách a překvapilo mně, že množství bahna bylo menší než velké. Byl bych sice radši, kdybych mohl napsat "menší než malé", ale i tak to bylo dobré.

9. června 2013: Charakter počasí se změnil. Je rozhodně tepleji, což je pozitivní, protože už nemusíme každý večer topit v kamnech. Odpolední teploty jdou běžně přes dvacet. Co se srážek týká, tak sice ke změně taky došlo, ale nedá se říct, že k lepšímu. Trvalý déšť vystřídaly intenzivní konvektivní lijáky. Včera to byla spíš obrovská spousta menších jadérek rozesetých po celé republice jak popadané třešně a téměř se nepohybujících. Dneska to jsou rozsáhlé bouřky slévající se do velkých kompaktních útvarů a pohybujících se od jihu na sever.

6. června 2013: Ani včerejší den, navzdory slibnému ránu, slunečný den do našich krajů nepřinesl. Ale je fakt, že aspoň nepršelo mnoho, jen drobná přeháňka. Dnešní pohled na družicové záběry svádí k myšlence, že to tam nahoře někdo řídí a dělá nám to naschvál.

4. června 2013: Propršelo ještě i celé pondělí, ale dneska už se vyskytovaly jen přeháňky. Pro změnu ovšem nastoupila mlha, snad ještě temnější a šedivější než ty dešťové mraky předchozích dnů. Jen ráno, cestou do Prahy, se na chvíli kolem Turnova objevily kousky modré oblohy kterými se prodralo pár slunečních paprsků. Působilo to jako balzám. Povodně nakonec na většině míst asi nedosáhly rozměru jako v roce 2002, i když srovnání to jistě mnohde snese. V Praze Vltava kulminovala dneska na 3200 m3/s, což je někde mezi Q20 a Q50. Ale na mnoha místech bylo překročeno i Q100. Na dolním toku Labe maximum teprve čekají.

2. června 2013: Počasí v tomto roce je opravdu smutné. Minimum slunce, sníh do půlky dubna a květen připomínající spíš listopad. Ovšem to všechno je úplný prd proti tomuto víkendu. Plošně rozsáhlé, trvalé a intenzivní lijáky trvají už od sobotní noci a protože země je už z dřívějších dešťů nasycená, teče všechno rovnou do potoků a řek. Takže moc neschází k tomu, aby se opakoval srpen 2002. Prahou protéká kolem 2000 m3/s. Jenom za uplynulých 24h spadlo na rozsáhlém území přes 100mm srážek.

1. června 2013: Chčije a chčije. Celý den bez jediné přestávky. Stále stejná cykóna (...už nevím, jakou nadávku pro ní použít...) tu sedí jako přibitá a točí pořád dokola svými frontami nad střední Evropou. Řeky už začínají překračovat 3. stupeň povodňové aktivity.

29. května 2013: Pršelo jen poměrně málo, tak jsem byl na kole. V Křižanech na nádraží zrovna šíbovali s velmi zajímavou soupravou, která se skládala z Bardotky T475 v originál komunistickém nátěru, parní 434, lůžkového vozu WLAB a tří starých vozů třetí třídy. Bůh ví, kam ten podivný vlak měl namířeno ;-).

28. května 2013: Dneska jsem si připadal už opravdu jako blázen, kterého počasí dohnalo k zoufalým kouskům. Dneska měl být totiž jediný den použitelný na kolo. Ale ani ne všude, u nás na severu samzřejmě ne. Tak jsem ráno hodil kolo do auta a jel do pražského kanclu s představou, že to odpoledne cestou domů někde u Brandýsa nebo Benátek zapíchnu a projedu se holt tam. Celý den jsem jako magor sledoval radar, jak všude severně od Prahy leje jak z konve a přemýšlel, kam teda jet. Ostře ohraničené pásmo intenzivního deště stáčející se z Německa přes severní Čechy na východ měla na svědomí pořád ta stejná posraná cyklóna točící se na Polskem. Bohužel tomu navíc zřejmě ještě stále není konec. No, jel jsem nakonec do Českého Brodu a za suchého a relativně dobrého počasí jsem si tam udělal 45km kolečko do Jevan a okolí.

26. května 2013: Nad naší republikou sedí celý víkend níže, kolem které k nám proudí arktický vzduch od severu. Včera dopoledne byla jen zima, ale nepršelo. Odpoledne, když jsem v dlouhých kalhotách a čepici vyjel, zima nezima, na silničku, začalo pršet a víceméně nepřestalo až do dnešního večera. V Krušných horách napadlo několik centimetrů sněhu, který vydržel celý den. Nejen u nás stojí počasí za prd, na Giru včera etapa končila na zasněženém rifugio Auronzo a jednu etapu dokonce museli zrušit kvůli lavinám...

23. května 2013: Počátek týdne byl ještě relativně teplý a příjemný s teplotami mezi 16-20 stupni. Zato ve středu se brutálně ochladilo na jednociferné hodnoty a k tomu se přidal déšť. Vyloženě počasí na kolo.. Dneska bylo sice relativně slunečno, ale zima jak v březnu... Uvidíme, co přinese víkend, ale nevypadá to, že bychom se měli nějak moc ohřát. V horských polohách prý má i sněžit. No každopádně dneska ráno v některých místech mrzlo.

19. května 2013: Ke konci týdne vítr ještě zesílil, ale po přechodu studené fronty v noci z pátku na sobotu přece trochu zeslábl. A dneska jsme se dočkali azurového téměř letního dne. Foukalo sice taky relativně dost, ale přesto o dost méně než během týdne. Učinili jsme druhý pokus o jarní výlet do Ráje a tentokrát úspěšný. Trasa byla obvyklá - Turnov, Valdštejn, Věžák, Kost, Branžež, Všeň, Turnov. Pak jsme to ale vzali ke Koze. Těšil jsem se tam o to víc, že jsme tam tentokrát nebyli zapít splutí Jizery. Domů jsme se vrátili přes Rakousy, Skálu a Jablonec. Byli bychom bývali mohli zkusit do Skály jet po nových lávkách přes Jizeru, které nedávno dostavěli na nové cyklostezce podél Jizery. Ale nevěděli jsme, jestli jsou už dokončené, protože před třemi týdny ještě nebyly, a tak jsme raději jeli přes ty Rakousy. Teď je příjemný teplý večer, ale od jihu se žene hradba silných bouřek na další frontě a nevypadá to, že by takových dnů, jako byl ten dnešní, mělo být víc za sebou.

16. května 2013: Výlet do Prahy se podařil. Bylo krásně, nicméně jednu vadu na kráse to mělo. Byla vichřice od jihozápadu, 6-8 m/s, nárazy 12 m/s. To jest skoro přímo proti směru jízdy. Jel jsem přes Záskalí a Hodkovice do údolí Mohelky, podél ní do Hradiště, pak přes Klášter a kolem pramene do Bakova a Boleslavi. Tam jsem si dal v hospodě na břehu Jizery krátkou přestávku na sváču a pivo. Potom, cestou do Jizerního Vtelna, přišla mírná krizička, ale rozjelo se to a do kopce ven z údolí Jizery to už zase jelo. Nejhorší úsek byl pak mezi Chotětovem a Kochánkami, kde na otevřených úsecích mezi polemi byl boj s vichrem opravdu úporný. Jakmile jsem ale vjel do lesů kolem Brandýsa, už to bylo v pohodě. Ještě jsem se stavil u Lamků doplnit vodu a zbytec cesty pak už byl lovení vzpomínek z paměti, protože jsem projížděl úseky, kterými jsem kdysi jezdil opravdu hodně často. Změnilo se tam toho dost, ale musím uznat, že ne k horšímu. Nakonec jsem se stavil ještě na pivo u Pejšů na Starém Proseku a projel se zákoutími svého dětství... dalo to 125km při průměrné rychlosti 24km/h.

13. května 2013: Konečně se s počasím blýská na trochu lepší časy. Dneska ráno už bylo jasno, i když zatím pořádná zima - jen 5 stupňů. Později se trochu zatáhlo, ale ve srovnání předchozími dny je to i tak paráda. Postupně by se mělo oteplit, takže ve středu odpoledne asi vyrazím na silničce do Prahy.

11. května 2013: Ráno nepršelo, tak jsme vyrazili aspoň na pěší výlet. Prokličkovali jsme autem po krásných silničkách (to by se to jelo na kole být sucho a teplo..) do Hronova a pak do městysu Machova, obce jako z románu "Zapadlí vlastenci". Pak jsme docela strmě vyšplhali lesem plným potoků a skal na stolovou horu "Bor", kde se nachází úžasný skalní labyrint Bledne skaly. Platí se tam vstupné 6 zlatek a u vchodu to trochu vypadá jako atrakce pro turisty v polobotkách. Ale není tomu tak. Je to opravdu zábavné proplétání se skalním bludištěm plným jezírek, tunýlků (zbytky sněhu), jeskyněk a dalších útvarů, přičemž protáhnout se některými z nich byly artistické výkony. Cestou zpátky začalo lejt a lilo už pak celé odpoledne. Ještě jsme se zajeli podívat do Broumova a taky do Meziměstí resp. Mieroszowa na zašlou slávu velikého nádraží, které bylo pohraniční stanicí elektrifikované trati mezi německým Slezskem a Čechami. Bylo tam úplně prázdno a jen les rezatých mechanických návěstidel v poloze Stůj! připomínal časy dávno minulé.

10. května 2013: Ve středu a ve čtvrtek bylo nakonec přece jen trochu lépe. Sice stále velmi vlhko a plno přeháněk, ale mezi nimi svítilo slunce a bylo teplo. Takže jsme mohli ve středu odpoledne vyjet na silniční projížďku přes Rašovku do údolí Mohelky a pak zpátky přes Svijany a Sychrov. Včera jsem pro změnu vzal horáka a jel ráno vlakem do Hrádku, odkud jsem se pak po kopcích vracel domů. V lesích nad Hrádkem bylo strašně bahna a rozježděné cesty a navíc mi to nějak nejelo. Ono taky to bahno je jak lepidlo, člověk se nadře dvojnásobně. Později se to zlepšilo, to když jsem šplhal od hlavní silnice na Českou Lípu lesem na hřeben nad Křižanským sedlem. Další menší krize přišla pod Výpřeží a další pak před Pláněmi. Sjezd od chaty u Šámalů na Rašovku jsem si po jednom pivu náramně užil. Dnes jsme na Kvíčale a už zase leje jako z konve.

5. května 2013: Dnešní dlouho očekávaný výlet do ráje skončil fiaskem. Ačkoli podle všech předpovědí mělo být hezké anticyklonální počasí, ráno bylo zataženo. Doufal jsem, že to je jen přechodné a že se to roztrhá. Jenže v Turnově jsme vystoupili z vlaku do nepříjemného deště a v nádražní hale jsme vykysali asi třičtvrtě hodiny než to přejde. Obloha ale ani pak nevypadala nadějně, takže jsme se vydali přes Sychrov zase zpátky domů. V Hodkovicích trochu vysvitlo slunce, takže jsme si v hospodě na křižovatce mohli dát venku na zahrádce oběd, ale pak nás to chytlo tak, že jsme jeli těsně po lijáku ve spoustě vody, takže domů jsme přijeli úplně špinaví a mokří. Vyjasnilo se až pozdě večer, ale i tak jsme ještě stihli kolečko přes Milíře na jedno pivko na Dlouhý Most.

3. května 2013: Vydatné deště, které modely předpovídaly v předchozích dnech pro celé území republiky, zasáhly nakonec spíš východní oblasti. To ovšem neznamená, že by u nás nepršelo, nebo dokonce snad bylo hezky. To opravdu ne. Kupříkladu teď je poledne a venku mrholí při sedmi stupních nad nulou. Slunce bylo naposledy spatřeno před sedmi dny - v pátek 27.4.

30. dubna 2013: Hospodáři se určitě radují, neb "studený máj, v stodole ráj", i když máj přijde až zítra. Pro nás ostatní je návrat studeného a deštivého počasí po minulém slunečném a opravdu jarním týdnu doslova ledová sprcha.

28. dubna 2013: Měli jsme obrovské štěstí, že ochlazení a vydatné srážky přišly až včera pozdě večer a v noci na dnešek, takže na včerejší tradiční splutí Jizery ještě bylo téměř ideální počasí - polojasno a příjemná teplota. Tak akorát, aby nám nebyla zima a zároveň abychom se v těch neoprenech neuvařili. Vody bylo tentokrát opravdu hodně, takže kameny na Paraplíčku byly zákeřně skryté, ale zvládli jsme to bez koupele. Stejně jako šlajsnu na Malé Skále, kde mnoho jiných lodí v zatáčce hned pod ní ukázalo dno zespodu. Za celou trasu ze Spálova do Dolánek jsme ani jednou nikde nezadrhli o kameny na dně, což se zatím asi nikdy jindy nestalo; minimálně pod jezem v Brodě se drhlo zatím vždycky. Plavbu jsme zakončili v hospodě "Ábelův mlýn" v Dolánkách, což nebyla špatná volba, protože Rohozec měli dobrý a jídlo taky, ale přesto si troufám říct, že Koza je Koza.

24. dubna 2013: Nevýrazná oblast vysokého tlaku nad střední Evropou se v tomto týdnu stará o poměrně teplé a slunečné počasí. V pondělí jsem byl poprvé vyzkoušet terén v Rádelském a Jindřichovském lese a překvapilo mne, že tam bylo celkem minimum bahna.

21. dubna 2013: Na rozdíl od Alp, kde opět silně sněžilo a pršelo, takže lavinová situace je tam špatná, u nás počasí konečně dovolilo sněhu zbývajícímu na našich horách, aby se změnil v ten pravý jarní firn. Dost pozdě, ale přece. Bacil, který mne v týdnu trápil, se už odporoučel a tak jsem přemluvil Ráďu, abychom vzali skialpové lyže a ještě jednou vyjeli do Krkonoš. Naše nejvyšší hory nejsou sice zrovna skialpové pohoří, ale přesto mne to tam ještě za firnovými svahy táhlo. Vyrazili jsme už před sedmou ráno, abychom co nejdéle využili ranní chlad, kdy je sníh ztuhlý. Jako nápad za plný počet bodů se ukázala rádina myšlenka jet místo na Mísečky do Rokytnice a vyšplhat nahoru po již opuštěné sjezdovce. Sníh na ní už sice neležel všude, ale dalo se projít bez sundání lyží. Bylo to krásné, hladký tvrdý firn, nikde ani noha. Rovinaté úseky na vršcích již byly trochu méně zábavné, ale krása prázdných hor to vynahradila. Vyšplhali jsme na hřeben vedle Violíku a sjeli si kus na polskou stranu. Pak jsme se vrátili na hřeben a sjeli zas na naší stranu k Labské na pivo. Podcenili jsme totiž tekutiny. Po jejich doplnění jsme se vrátili k horní stanici lanovky na Lysé hoře a po opuštěné sjezdovce v kraťasech a trčku jsme po krásném sněhu sjeli zpátky k autu.

18. dubna 2013: Dneska to vypadá na letní den, bohužel ale asi poslední z té řady, která v pondělí začala.

16. dubna 2013: Zajímavý obrázek dneska nabídl meteorologický radar. Byly na něm vidět velmi úzké a rovné pásy poměrně intenzivních srážek, které se táhly přes celou republiky ze severu na jih.

15. dubna 2013: Jaro konečně přišlo už aspoň do nižších partií hor. Za jasného počasí, teploty lehce přes dvacet a nepříjemného vichru jsem si dal prvních letošníc 60km na kole - na mojí nové cyklokrosce - silničce s trochu hrubším vzorkem. Trochu jsme si na sebe museli zvykat, protože jsem zvyklý přece jen spíš na traktor a tohle je spíš něco jako Porsche...

14. dubna 2013: Tak zima skončila, sníh na zahradě roztál a vylezly krokusy. Ale pořád je všude dost vlhko, syrovo a stromy zatím s listím váhají. Na hřebenech Krkonoš byl asi dnešek asi jeden z prvních dnů jarního lyžování. Teplota kolem deseti stupňů způsobila, že sníh byl jako břečka, ale skoro nikdo nikde nebyl a tak to bylo fajn. Vosecká byla už sice zavřená, ale Martinovka nás zachránila.

8. dubna 2013: Konečně jsme se dočkali opravdu jarního dne, i když by se spíš hodil do období tak před třemi týdny. Bylo to tak trochu překvápko, protože podle modelů se už kolem poledne měla od západu přihnat další fronta. Naštěstí se tak nestalo. Přemýšlel jsem, kam vyrazit, protože klasické kolečko na lyžích se mi už nechtělo a ven jsem potřeboval jako sůl. Že by to asi šlo na kolo mne vzhledem k téměř dvojcifernému rannímu mrazu nenapadlo. Nakonec jsem vymyslel, že vezmu pásy a vyšplhám si na západ slunce na Ptačí Kupy a Holubník. Byl to výborný nápad a nemohl jsem se té nádhery nabažit. Z Holubníku jsem sjel na pásech nejdřív průsekem v řídkém lesíku a posléze místy i hustníkem k Bílým Bukům a po cestě soupaž zpátky na Šámalku.

7. dubna 2013: I nedělní ráno začalo ve stejném duchu jako dny předchozí: ze šedivé oblohy poletoval sníh. Vyrazili jsme na lyže, protože co jiného taky v tomhle počasí dělat, že. Čekal jsem, že tam bude už jen pár skalních nadšenců, ale to jsem se šeredně zmýlil. Na parkoviště se stála v deset hodin fronta a stopy připomínaly dálnici ve špičce. Přitom bylo nevábně, padalo cosi zmrzlého a bylo vidět tak na 20m. Na Knejpě jsme potkali Milďu s Trondou a poté jsme jeli společně od hospody k hospodě. Naštěstí zdaleka ne všechny byly otevřené, některé už prostě ukončily sezónu. Při zpáteční cestě se počasí jak mávnutím kouzelného proutku otočilo, vyjasnilo se, namrzlé stromy se začaly třpytit a do našich těl i myslí začala proudit pohoda. Nakonec jsme objeli skoro celou trasu padesátky. Dneska bych asi byl dal i víc než pade, tak výborně to jelo.

5. dubna 2013: Den za dnem probíhá u nás podle stejného scénáře. Ráno mírně pod nulou, odpoledne mírně nad nulou. A šedivo, sychravo, de(p)ka. To na východě měli veselo, dva dny tam sněžilo a v Jeseníkách a Beskydech napadlo přes 50cm sněhu za velmi krátkou dobu. Takže i v Beskydech, které nejsou považované za "lavinové pohoří", laviny padaly. Na vlastní kůži to zažil rádin kolega Honza, kterého to smetlo a žena ho musela vyhrabávat, dle vlastních slov, "jako psík" :-). Odnesla to jen pohmožděná noha.

1. dubna 2013: Dnes opět napadlo několik centimetrů sněhu a sněžilo v přeháňkách celý den. Byli jsme se podívat, jak se daří Gorile v zimě (tedy vlastně na jaře...) a na Oldřichovském Špičáku. Sněžnice, které jsme pro jistotu vzali do batohu, nakonec v batohu zůstaly, protože pěšina byla vyšlapaná a tak jsme se brodili jen asi deseti centimetry čerstvého prašánku. Ale jinak bylo na hřebeni sněhu spousta, takže mimo tu pěšinku by se sněžnice užily. Nepotkali jsme za celou dobu vůbec nikoho a byl tam tak nádherný klid a mír, že jsem tomu počasí tu nekonečnou zimu i chvíli odpustil. Atmosféra připomínala spíš podvečer Štědrého dne než poledne prvního dubna.

30. března 2013: Dneska byly na horách ideální podmínky. Sníh byl výborný a počasí celkem vlídné - kolem nuly nebo lehce pod nulou, žádný vítr a sem tam se na chvilku ukázalo i slunce. Pravdou však je, že nadšení, se kterým jsme vyráželi na lyže v lednu nebo únoru, už teď, na konci března, není tak velké ;-).

29. března 2013: Žádná změna, proudění je stále velmi studené od severovýchodu. Podél celých Alp se táhne výrazné frontální rozhraní, které odděluje ten ledový vzduch na severu od vlhkého a teplého vzduchu, který proudí po jižní straně Alp od západu. A tak zvítězil zase jednou meteodoomsaying a místo na skialpy jsme zůstali doma.

26. března 2013: Pozorný čtenář si jistě všiml, že loni jsem se touto dobou již poněkolikáté loučil s lyžařskou sezónou a měl jsem za sebou už dva výlety na kole. Letos zatím nehrozí ani loučení ani kolo. Dneska večer jsem byl na lyžích za opravdu jarní teploty mínus deset a ledového větru, který znepříjemňuje pobyt venku už několikátý den. Promrzlý jsem byl jako kravské lejno.

23. března 2013: Jak by se nejlíp dal popsat dnešní den? No asi nejspíš "zimajakosviň". Dále by bylo možné použít nějaká přídavná jména, například jasný, jiskřivý, mrazivý, krásný a taky větrný. Nakonec nesmím zapomenout na "lednový", protože konec března dnešek připomínal tak vzdáleně asi jako čivava připomíná psa ;-). Byl jsem prozkoumat severní jizeský hřeben, který dosud tvořil bílé místo na mojí pomyslné mapě Jizerek. Byl jsem sice několikrát u lomu Stanislav, ale dál jsem se nikdy nedostal. Až dneska, a nebyl jsem rozhodně zklamaný. Kromě jiného taky proto, že jsem v zadní části lomu našel konečně muldu krytou před všudypřítomným větrem a mohl se tak konečně trochu zahřát. I lom samotný byl zajímavý, jakýsi zářez tvaru V do celého hřebene o hloubce dobrých 50m. K tomu pak ty nádherné výhledy na Krkonoše i Jizerky. Na Gorzystech jsem si dal boršč a pivo a pak přes Jizerku, bunkr a Vlašský hřeben jsem se vrátil do Kořínka na vlak. Těch asi 8km po vrstevnici Vlašského hřebene jsem letěl jak blesk a náramně si tu klasiku užil.

21. března 2013: Po včerejším krátkém a mírném oteplení klesla teplota dneska během dne opět pod nulu a celý den mírně sněžilo. Z dnešního výhledu to vypadá, že celodenní mrazy budou pokračovat ještě nejméně další týden.

19. března 2013: V noci vydatně chumelilo a ráno máme deset centimetrů nového sněhu. Bílé peklo. Já se toho firnu snad nedočkám... Východní části republiky dostaly ještě větší dávku sněhu, takže na silnicích je pěkný chaos.

16. března 2013: Dneska zažily hory asi největší nápor lidí v této sezóně. Bylo polojasno a kdo by čekal březnový firn, šeredně by se zmýlil. Tratě pokrýval přemrzlý prašan, který jen na osluněných místech přece trochu povolil. Podařilo se nám většinou vybrat postranní cesty a největšímu náporu se vyhnout, takže jsme se krásně sklouzli z Kořenova na Béďov se zvláštním zaměřením na trojitou osmičku kolem Předělu.

13. března 2013: Podle počasí by teď člověk mohl usuzovat spíš na leden než polovinu března. Včera nachumelilo asi 10cm prašanu a dneska ráno bylo deset pod nulou.

11. března 2013: Včera navečer byl ještě venku vlahý jarní vzduch a teplota kolem +5°C, dneska ráno to ale byl úplně jiný svět - sníh, futeř a -5°C.

9. března 2013: Příznivé počasí vydrželo jen do středy. Potom se vše vrátilo ke staré známé šedivině. Evropu napříč rozděluje výrazné teplotní rozhraní, přičemž ale my jsme zatím v teplém sektoru, takže kromě té mlžné šedi a mrholení je ještě i teplota stále nad nulou a to i v noci a na horách. Teď zrovna je sedm ráno, sedim u kamen na MHB a z okna nevidím skoro nic, jen slyším, jak to všechno venku teče. Doplnění večer: klistr na mokrém hrubozrnném firnu docela pěkně držel a tak jsme navzdory hororovému počasí dobyli Smrk. Vzali jsme to ale obráceně, vyšplhali jsme nahoru Nebeským žebříkem a vraceli se přes Velkou Jizerskou louku a Orle zpátky na Pyramidu, kde jsme dali gulášek. Nakonec jsme si ještě zajeli přes Knejpu, takže dohromady to mohlo být tak 40km. Večer se dalo do regulérního deště.

6. března 2013: Je stále slunečno, ale výrazně se otepluje. Zatímco v pondělí ráno bylo na Béďově -8 stupňů, včera jen -2 a dnešní ráno bylo dokonce nad nulou. V přízemní vrstvě ale mrzne po ránu díky jasné obloze stále. Odpoledních 12 stupňů už začíná pomalu lákat na kolo.

4. března 2013: Jít včera do práce přestože byla neděle se vyplatilo. Díky tomu jsem si mohl užít nádherné ráno plné slunce a "plesnivých" stromů. Asi že bylo pondělí, tak navíc nikde nikdo nebyl a první lyžaři se začali trousit až po deváté. Úplně osamocen jsem si dobruslil na Knejpu, posnídal a vydal se zpět. Narozdíl od soboty, kdy krusta na sněhové pokrývce mimo tratě nebyla moc pevná a hůlky se bořily půl metru hluboko, to bylo dneska mnohem tvrdší, takže jsem si přes rašeliniště Na Čihadlech krásně vybruslil až nahoru na Sněžné věžičky. Tak mám další čárku do letošního seznamu navštívených kamenných monumentů.

2. března 2013: V dnešní televizní předpovědi počasí říkali, že letošní leden a únor byly měsíce s nejmenší délkou slunečního svitu za několik desetiletí. Když jsem se nad tím zamyslel, tak jsem si uvědomil, že dneska to vážně byl asi teprve první výlet za slunečného počasí v téhle sezóně. Bylo opravdu nádherně, takže jsem neodolal a vzdor včerejšímu plesu vyrazil relativně brzo do hor. Vlakem do Kořenova a pak přes kopce se zajížďkami na některá z mých oblíbených hřebenových skalisek včetně toho nejvyššího - Jizery.

24. února 2013: Uplynulý víkend byl v Čechách ve znamení sněhové kalamity. I v Praze napadlo kolem 30cm sněhu, ale jelikož ihned následovala obleva, my už jsme měli na zpáteční cestu silnice jen mokré. Jen doma nás na dvoře čekalo 15cm mokrého sněhu, který bylo třeba odházet. Deník z Lizumerky je zde.

19. února 2013: Vlhké severní proudění kolem tlakové níže nad Polskem má za následek, že dnes od rána vytrvale sněží. A zřejmě bude i zítra, což mne moc netěší, protože v noci pojedeme do Rakouska na skialpy. Míříme opět do Tuxských Alp, ale tentokrát budeme spát na chatě Lizumerhutte a na některé vrcholy známé z loňska vylezeme z druhé strany. Doufejme, že počasí nebude tak špatné, jak by se mohlo podle modelů zdát. Meteodoomsaying nehrozí, neboť chata je zamluvená a chatař mi odpustil rezervační poplatek proti slibu, že opravdu přijedeme.

17. února 2013: Tak jsme zase nezdolali Smrk. Minulý pokus ztroskotal na mojí počínající chorobě, dnešní ztroskotal opět poblíž osady Drwale, ale tentokrát pro technické potíže. Ve vázání se mi totiž ulomil jakýsi plíšek a znenadání mi odpadla bota od lyže. Sice se mi povedlo zkřehlýma rukama botu k lyži víceméně funkčním způsobem opět připevnit, ale mělo to dva háčky. Jednak jsem nevěděl, jak dlouho to vydrží, ale hlavně jsem věděl, že sundat můžu lyži už jen jednou a definitivně. A jelikož jsem se obával, že tohle by na Smrku mohl být problém, radši jsme to otočili a jeli v pět domů zase vlakem z Harrachova. Sněhu bylo v polské části hor hodně a ani mi tam nepřišlo, že by letošní zima byla nějak slabší co se sněhu týká. to na straně naší ten rozdíl vidět je. Slibované slunce se nekonalo, nízká oblačnost zakrývala nejen nížiny, ale i hory.

16. února 2013: Jediný výraznější povětrnostní jev uplynulého týdne bylo úterní poměrně silné sněžení, při kterém napadlo asi 15cm sněhu. Způsobila ho níe nad Alpami, která se posléze odsunula nad Balkán. To bývají situace srážkově bohaté, ale ne vždy pro naše severní kraje. Tentokrát tomu tak ale bylo, takže spadlo i u nás. Po zbytek týdne zase pak panovalo šedavé nevýrazné počasí. Jen teploty lehce stoupaly, takže v Liberci včera i dneska odpoledne bylo lehce nad nulou. Včera jsem realizoval myšlenku asi dva měsíce starou, že bych mohl po práci někdy přeběhnout Jizerky do Kořenova a pak jet domů vlakem. Vyšlo to akorát, v 16:25 jsem vyrážel z Béďova a v 19:05 jsem byl nahoře v Kořenově (nebo spíš Polubném, pořád nevím jak tam vlastně ty hranice těch vsí jsou). Vlak jel jak na objednávku o chvilku později. Uvědomil jsem si, že trasa, která mi kdysi dávno vystačila na téměř celodenní výlet, mi teď trvala 2,5h.

11. února 2013: Počasí je teď takové klidné zimní, i když pokud vyleze slunce, má už docela sílu a je znát, že vrchol zimy už je pasé. Teploty zůstávají mírně pod nulou i přes den, v noci padají poměrně hluboko, dneska na -11°C. Jen toho sněhu pořád moc není. V Jeseníkách to bylo tak zvláštně rozložené, že na Sněžníku a v jeho okolí bylo sněhu poměrně dost, přes metr, ale na Šeráku ho bylo sotva polovina. A zatímco v kotlině Staroměstska bylo všude bílo, v kotlině Jesenníku bylo zas úplně hnědo.

6. února 2013: Občas sněží, občas spíš prší a občas vysvitne slunce. Když vysvitne, tak už to venku zavání předjařím. Na prodloužený víkend jedeme do Jeseníků.

2. února 2013: Obleva je naštěstí minulostí. Zase se ochladilo a začalo sněžít, ale teploty zatím nešly na tak nízké hodnoty, jako byly před týdnem. Spíš se pohybují kolem nuly nebo mírně pod nulou. Na Jizerkách obleva trochu sněhu sežrala, ale zas ne tak moc. Potřebovalo by to ale připadnout, jinak nebude z jarního lyžování skoro nic.

31. ledna 2013: Večerní vichřice a liják se dnes opakovaly a tentokrát to bouřku nepřipomínalo, protože bouřka to doopravdy byla.

30. ledna 2013: Dnešní den připomínal spíš jaro. Teploty kolem deseti stupňů a vlahý jarní vzduch. Večer vichřice a liják skoro jako při letní bouřce.

27. ledna 2013: Poměrně silné mrazy předchozích dnů způsobily, že zamrzly rybníky a dá se bruslit. Tak jsme toho včera využili a jeli si zabruslit na Mácháč. Na běžky se nám ráno ani nechtělo, protože například na Jizerce bylo -28°C. Na Mácháči bylo jen asi mínus dvanáct a led byl pokrytý vrstvou sněhu. Naštěstí to byl prašan, takže bruslení nijak nepřekážel, a pod ním byl krásný hladký led. Vadily jen poměrně časté čerstvé trhliny v ledu, kolem kterých byla rozlitá voda. Celkově to ale bylo moc fajn, připadal jsem si jako někde ve Skandinávii. Škoda jen, že jsem už neměl hotové nordické brusle.

V příštích dnech nás ale čeká silné oteplení, protože proudění se změní z východního na jihozápadní.

25. ledna 2013: Tento víkend je firemní akce ve Svobodě. Jel jsem jen na jednu noc a nakonec jsem ani nebral žádné lyže, místo toho jsem zajel na Kvíčalu pro staré běžkové vázání, abych mohl zkusit vyrobit ty nordické brusle. Na Kvíčale bylo jen málo sněhu, ale cestou jsem si udělal ještě malý výlet zimní krajinou z Markoušovic na Řehačku a zpátky. Tam už bylo sněhu o dost víc a trochu jsem zalitoval, že lyžky nemám, protože tam bylo fakt krásně. Jako ostatně vždy.

22. ledna 2013: Výrazně se ochlazuje a na Jizerkách dneska večer byla pořádná kosa, něco mezi mínus deseti a mínus čtrnácti. To druhé číslo platilo zejména potom, co se úplně vyjasnilo. Až na promrzlé nohy to bylo fajn, měsíc v pokočilé fázi krásně stopy osvětloval a bylo tak dobře vidět, že jsem lampičku zhasnul, protože tu atmosféru zbytečně kazila.

21. ledna 2013: Během noci a dopoledne napadlo asi 10cm nového prašanu. Je to dobře, protože ačkoli jsou podmínky na horách dobré, sněhu je tam velmi málo. Včera jsme úspěšně ověřili mojí konstrukci uchycení stoupacích pásů na běžky. Ráno jsme jeli vlakem do Kořenova a protože nás cestou přepadla žízeň, zašli jsme hned do bufíku v muzeu Zubačky. Když už jsme tam byli, tak jsme si ho i prošli a to způsobilo, že jsme nakonec vyrazili až v poledne. Po upravených trasách jsme bruslili, ale u odbočky na Vlašský hřeben jsme nalepili chlup. Zpočátku to byl trochu nezvyk, pohyb na pásech je přecejen jiný než na stoupacím vosku, ale zvykli jsme si rychle. Zejména po odbočení vlevo po hřebeni jsme pásy ocenili, protože na vosku bychom to tam asi museli sundat. Naopak dlouhý táhlý a mírný sjezd na západ od Pytláckých kamenů byl tak trochu masochismus ;-). Nicméně vydrželi jsme až na křížení s upravenou tratí, kde šly chlupy zase dolů. Kofolu a čaj na Knejpě jsme chytli na poslední chvíli, kdy už to tam chlapi balili na skútr, a do Béďova na autobus jsme dorazili už za tmy.

19. ledna 2013: Uplynul týden poklidného zimního počasí. Teploty se pohybovaly v první desítce pod nulou a na počátku týdne trochu nasněžilo. Na rozdíl od jižněji položených části republiky to ale nebyla žádná kalamita, jak to ostatně bývá, když sněžení přináší níže nas Alpami. Jih to obvykle schytá, zatímco u nás nic. Nedávno bylo za této situace v Praze víc sněhu než na Jizerkách ;-).

13. ledna 2013: Víkend nám vyšel krásně. V sobotu dopoledne jsme za mírného sněžení z téměř modré oblohy vyrazili na vlak, kterým jsme se pohodlně dopravili do Harachova. Protože je nádraží poněkud mimo obec, museli jsme ještě popojet harabusem až na autobusák. K Mumlavské boudě jsme došli po vypluhované cestě pěšky, ale pokračování už bylo díky novému sněhu lyžmo. Sníh pěkně držel, takže cesta na Krakonošovu zahrádku a Voseckou byla v pohodě, akorát se zatáhlo a padla mlha, takže u Vosecké už byla viditelnost mizerná. U piva jsme se v boudě chvíli dohadovali, jestli půjdeme od chaty nahoru na hřeben a po něm k České budce, nebo kolem pramene Labe tamtéž. Zvítězila první varianta. Na hřebeni byla pravá Sibiř. Mínus deset a dost možná ještě míň, vítr a viditelnost na pět krkonošských tyčí. Takže na jednu nízkotatranskou. Při sjezdu z Vysokého Kola jsme museli přejíždět až metrové závěje, které ale nebyly kvůli mlze a nastupujícímu šeru vůbec vidět, takže sjezd je možná příliš honosný název té činnosti, kterou jsme vykonávali. Mně při tom namrzl nos tak, že byl úplně bílý. Martinovka naštěstí stála na svém místě a uvnitř bylo teplo. Abychom však ztracené teplo doplnili opravdu svědomitě, šli jsme večer ještě do sauny. Byla pěkně vyhřátá, takže pak jsme naopak zas vybíhali do dvanáctistupňového mrazu zchladit se v čerstvě napadlém prašanu. Dneska jsme vstávali do jasného rána a teploty mínus dvacet. Slunce ale záhy vydráždilo rtuť teploměru na přijatelných mínus devět, což už se dalo vydržet a dokonce jsem si pak i chvíli sundal čepici ;-). Šli jsme nejprve na Labskou a Vrbatku, kde jsem od nějaké skupinky borců dostal lahváče, který koupili navíc. Hrdě jsem si myslel, že budeme venku na slunci, ale pak jsme rádi zalezli dovnitř ještě na polívku. Po poledni se bohužel začalo zatahovat a tím skončila slunečná fáze dne. Přes Růženčinu Zahrádku jsme se vrátili na hřeben a stejnou cestou jako včera sjeli na Voseckou. Tentokrát jsme se ale nezdržovali, jen navlékli mikiny a jali se prošlapávat cestu telefonkou až ke křížení s Terrexem, kde jsme to vzali vpravo a ve stopě jsme za chvílemi hustého, ale poklidného sněžení sjeli přes Alfrédku k hlavní harrachovské silnici. Tentokrát jsme ji přeběhli kolmo a příjemné cestě vedoucí lesem pod silnicí jsme se vrátili do Harrachova ke sklárně. Odtud jsme se popovezli harabusem do Kořenova a pak jeli poholným Stadlerem domů. Nepříjemný byl jen ten kus pěšky ze zastávky vlaku domů. Ještě že nás aspoň trochu hřálo to peří.

11. ledna 2013: Do Jizerek se vrátila zima. Teplota klesla z +4°C včera ráno na -4°C dneska ráno a napadlo několik centimetrů nového sněhu. A stále ještě padá. Má to na svědomí níže nad Polskem, kolem které k nám proudí chladný a vlhký vzduch od severu. Jizerská 50 se nakonec pojede, my prcháme před davovým šílenstvím na Martinovku.

9. ledna 2013: Není mnoho dní v roce, kdy by na jižní Moravě ležel sníh zatímco v podhůří Jizerek nebo Krkonoš nebylo po sněhu ani památky. Právě teď takovou situaci máme a to díky výraznému teplotnímu rozhraní mezi Moravou a Čechami způsobujícímu rozdíl kolem 5 stupňů.

6. ledna 2013: Od čtvrtka téměř stále prší a fouká silný vítr.

3. ledna 2013: Dnes ještě slunce zapadá nad Atlantidou .... Ne vlastně je to jinak, správně je "dnes ještě padá sníh nad Bedřichovem". Tak nějak by se totiž dalo krátce shrnout dnešní počasí a výhled na příští dny. Předevčírem byly tratě místy úplně ledové, takže jsem se například sotva vydrápal k Buku. Dál už to pak šlo. Dneska ráno na tom byla vrstvička nového sněhu, takže to bylo celkem prima. Ale odpoledne už má sněžení přejít i nahoře v déšť a pršet má několik dní. Pokud to tak opravdu bude, půjde do háje i to málo sněholedu, co tam ještě zbývá.

31. prosince 2012: I dnešní den byl slunečný a nic nenasvědčovalo tomu, že je vrchol zimy. Na loukách zbytky zmrzlého firnu, v lese skoro nic, na Jeřábu možná tak 20cm s ledovou krustou. Jako každý rok jsme šli na Severomoravskou chatu, tentokrát ale nezbývalo než jít pěšky, protože na lyžích by to bylo za trest. Knížka na vrcholu Jeřábu byla bohužel plesnivá a zmrzlá, takže jsme se ani nemohli zapsat. Na chatě jsme se nakonec potkali se zbytkem výpravy a podařilo se mi je ukecat, že jsme přes Jeřáb šli i zpátky.

30. prosince 2012: Dlouho to vypadalo, že letos se Králíky konat nebudou a hledali jsme i nějakou náhradu. Nakonec se ale Amálka uvolnila a tak jsme zase tady. Prořídlé řady původních účastníků doplnily dvě janiny kamarádky Katka a Bára. Včera na cestu bylo krásné počasí, tak trochu jarní, ale teplota byla jen kolem nuly. Jarní dojem budily spíš než teplota hnědozelené louky a pole, později v kopcích se zbytky sněhu. Odpoledne byla z rozhledny nad Hedečí nádherná viditelnost. Dneska bylo dopoledne podobné, ale pak se velice rychle zatáhlo a začalo trochu sněžit a foukat. V Králíkách a na přilehlých kopcích to rozhodně na lyže nebylo, takže jsme jeli do Moravy a museli se vyvézt lanovkou nahoru, kde už nějaký ten sníh byl. Šli jsme po hřebeni na Sněžník a zpátky a byl to prima výlet. Mohl by býval být i ještě lepší, kdyby docela pěkné stopy na vrškách nebyly rozšlapané od pěšáků, proti kterým jsme my, lyžníci, byly v drtivé menšině.

28. prosince 2012: Ještě v noci na dnešek lilo jako z konve a vítr v nárazech dosahoval určitě dobrých 20m/s. Dopoledne se to ale najednou jako mávnutím kouzelného proutku změnilo v úplné až kýčovité jasno a vítr se utišil. V domnění, že počasí spíš bude pokračovat v trendu předchozích dní, jsme si naplánovali využít poukázku do pivních lázní v Harrachově. Bylo to fajn (jako vždy..;-), ale na bíle zářících hřebenech Krkonoš by dneska bylo líp..

25. prosince 2012: Pokračuje intenzivní obleva. Na některých místech Čech překročila teplota i deset stupňů a déšť spolu s tajícím sněhem zařídily tu a tam dosažení nějakých těch stupňů povodňové aktivity. Přes poledne jsme byli jako loni na výletě na Rašovce a bylo to hodně podobné. Slunce prosvítající řídkými mraky, louky prosvítající přes zbytky mokrého sněhu a bezvadná viditelnost. Na chatě U Šámalů bylo kupodivu otevřeno, což nás příjemně překvapilo. Večer jsme ještě byli na lyžích. To bylo taky takové deja vu, protože přesně jako loni jsme se výborně svezli, ale taky pěkně zmokli.