Čtvrtek 7.2.

Když jsem se včera díval na webkameru na Šeráku, tak mne trochu vystrašilo, že na svazích hor v kotlině města Jesenník je hnědo a žádný sníh. Naštěstí na směrem na druhou stranu Ramzovského sedla sníh je. Ne sice nijak moc, ale dostatečně na dobrou lyžovačku. Pan domácí nám včera poradil, že přímo v Ostružné hned za kolejemi začínají na louce stopy směrem do Rychlebských hor, na začátku jen prošláplé od lidí, kousek dál ale pokračující labyrintem upravených tras a okruhů. Následovali jsme jeho radu a vydali se tím směrem. Zklamaní jsme tedy opravdu nebyli. Sníh skvěle jel, modrý extráč skvěle držel a počáteční zataženo se roztrhalo až na polojasno. Naběhali jsme něco přes 40km po okruzích se jmény jako Velký Schengen, Pralinka nebo Pohádka. I na nejvyšším místě (schválně nepíšu hoře...) Rychlebek jsme byli, a hned dvakrát. Ten větší krtinec vyrůstající z náhorní placky, je totiž zajímavý nejen svým tvarem, ale také svým jménem Smrk a nadmořskou výškou 1125m n.m. Na polívku a pivo jsme se na zpáteční cestě zastavili na chatě Paprsek.

Pátek 8.2.

Králičák jako skialpová hora? Ačkoli jsme na jeho vrcholu byli už nesčetněkrát, odpověď na tuto otázku jsme nedokázali dát a tak jsme to museli vyzkoušet. Předpověď slibovala ještě lepší počasí než včera a ráno skutečně azuro bylo. Vydrželo ještě celou cestu autem přes Staré Město na obvyklé místo do Stříbrnic, kde jsme nechali auto, a zatopilo nám při výstupu k chatě Návrší. Jak jsme byli rozehřátí, dali jsme si pivo venku, ale slunce bohužel usoudilo, že pro dnešek ho bylo dost, a tak se vlčí pohoda nekonala. Spíš tak trochu vlčí třes :-). Od chaty jsme kus museli stoupat po široké cestě s upravenou stopou, ale nad Adéliným pramenem jsme to vzali podél hranice stezkou přímo vzhůru. Tím jsme se zbavili tlupy pšonských výletníků, kteří nás provázeli od Návrší. Sněhu bylo v horních partiích už docela dost, myslím, že místy i dost přes metr. Koneckonců to potvrdili i dva kluci z PřF UK, kteří tam zrovna měřili sněhové profily a díky tomu, že nám zachránili termosku ujetou jako torpédo od pramene Moravy do jižního kotle, jsme se s nimi dali do řeči. Pěkně jsme při té svačině promrzli a ani výstup na samotný vrchol nás úplně nezahřál. Z vršku jsme se vydali na východ po protáhlém hřebeni až do míst, kde se svah skláněl pod trochu větším úhlem, sundali jsme pásy a tradá dolů. Výborný svah a výborný sníh, tak by se dal popsat následující sjezd. Tvrdý hladký podklad a na tom deset čísel prašanu. Super, jen kdyby to nebylo tak krátké! No co, pásy nasadit a ještě jednou. Při druhém sjezdu jsme to pustili o trochu níž a pak jsme museli traverzovat vpravo lesem k chatě HS. Protože bylo ještě dost času a pásy byly nalepené, vzali jsme to ještě kus po mokrém hřebeni a pak lesem kolmo dolů k chatě. Myslel jsem, že sjezd lesem bude spíš pakárna (i když menší než po cestě), ale nakonec to bylo super, v podstatě slalom v prašanu mezi vzrostlými stromy. Na závěr jsme se ještě znova zastavili na Návrší na polívku.

Sobota 9.2.

Zatímco Sněžník se včera ukázal jako příjemná skialpová hora, o Šeráku se dneska totéž říct nedalo. A zdaleka ne jen proto, že byla mlha jako mlíko. Ráno jsme se popovezli vlakem do Ramzové a potom jsme chtěli jít po lyžařské trase pod Obří skály a potom kolmo vzhůru přes ony skály na Šerák. Jenže jsme nějak netrefili odbočku a tak jsem našel jinou, neznačenou cestu, která měla vést přímo ke skalám. Nejprve jsme ale museli z kraje sjezdovky odbočit do lesa a překonat první rokli s potokem. Ta byla ještě v pohodě. Druhá rokle, která následovala poté, co kousek za loveckou chatou přestala existovat cesta v mapě vyznačená tlustou čárou, byla mnohem větší a strmější. Jinými slovy nedalo se přes ní dostat. Jelikož to byla rokle Vražedného potoka, radši jsme se o to nepokoušeli a vrátili se k chatce, kde odbočovala zřetelná cesta na hřeben. Bohužel to znamenalo, že jsme museli jít kus pod lanovkou po téměř rovném hřebeni. Poznámka: Ráďa je statečná. V tu chvíli jsme se moc těšili na chatu Jiřího, protože padla hustá mlha, rozfoukalo se a začalo být docela vlezlo. V chatě jsme vydrželi asi půl hodiny, zahřáli se a rozhodli se ještě jít na Keprník. Cestou zpátky jsme se aspoň trochu svezli řídkým lesem směrem na jih. Všude jinde byl totiž les hustý a neprůjezdný. Potom jsme zas vyšplhali zpátky na Šerák a sjeli dolů po zledovatělé sjezdovce. Příjemné svezení bylo nakonec po louce do Ostružné, kde na vrstvě firnu bylo trochu prašanu a tudíž se krásně daly kroutit oblouky i na relativně mírném svahu. Závěr výletu nám zpestřil obrovský vlčák, který se utrhl ze řetězu a vrhl se na nás. Naštěstí uměl poslouchat, takže když jsem na něj zařval "na místo", zmlkl, otočil se a odklusal.

Neděle 10.2.

Původně jsem myslel, že dnes ráno pojedeme rovnou domů. Pak mi to ale přišlo škoda, domů se nám nechtělo a bylo hezké počasí, takže jsme si ještě udělali malý výlet k rozhledně na Klepáči nad Horní Lipkou. Už cesta tam mezi zasněženými loukami zalitými sílícím sluncem byla nádherná. Výjezd k parkovišti nad Dolní Moravou po vypluhované silničce zase připomínal příjezd k výchozímu bodu nějaké alpské túry. Pravda, výstup k rozhledně už tak moc alpské parametry neměl, ale to vůbec nevadilo, krásné počasí a výhledy nám ke štěstí stačily. Při cestě zpátky jsme to střihli lesem přímo k parkovišti, ale nebylo tu tolik sněhu jako předevčírem nad Návrším a les byl hustší, takže to nebylo tak pěkný sjezd jako v pátek.