Meteostanice Jablonec nad Nisou

Archiv

31. prosince 2012: I dnešní den byl slunečný a nic nenasvědčovalo tomu, že je vrchol zimy. Na loukách zbytky zmrzlého firnu, v lese skoro nic, na Jeřábu možná tak 20cm s ledovou krustou. Jako každý rok jsme šli na Severomoravskou chatu, tentokrát ale nezbývalo než jít pěšky, protože na lyžích by to bylo za trest. Knížka na vrcholu Jeřábu byla bohužel plesnivá a zmrzlá, takže jsme se ani nemohli zapsat. Na chatě jsme se nakonec potkali se zbytkem výpravy a podařilo se mi je ukecat, že jsme přes Jeřáb šli i zpátky.

30. prosince 2012: Dlouho to vypadalo, že letos se Králíky konat nebudou a hledali jsme i nějakou náhradu. Nakonec se ale Amálka uvolnila a tak jsme zase tady. Prořídlé řady původních účastníků doplnily dvě janiny kamarádky Katka a Bára. Včera na cestu bylo krásné počasí, tak trochu jarní, ale teplota byla jen kolem nuly. Jarní dojem budily spíš než teplota hnědozelené louky a pole, později v kopcích se zbytky sněhu. Odpoledne byla z rozhledny nad Hedečí nádherná viditelnost. Dneska bylo dopoledne podobné, ale pak se velice rychle zatáhlo a začalo trochu sněžit a foukat. V Králíkách a na přilehlých kopcích to rozhodně na lyže nebylo, takže jsme jeli do Moravy a museli se vyvézt lanovkou nahoru, kde už nějaký ten sníh byl. Šli jsme po hřebeni na Sněžník a zpátky a byl to prima výlet. Mohl by býval být i ještě lepší, kdyby docela pěkné stopy na vrškách nebyly rozšlapané od pěšáků, proti kterým jsme my, lyžníci, byly v drtivé menšině.

28. prosince 2012: Ještě v noci na dnešek lilo jako z konve a vítr v nárazech dosahoval určitě dobrých 20m/s. Dopoledne se to ale najednou jako mávnutím kouzelného proutku změnilo v úplné až kýčovité jasno a vítr se utišil. V domnění, že počasí spíš bude pokračovat v trendu předchozích dní, jsme si naplánovali využít poukázku do pivních lázní v Harrachově. Bylo to fajn (jako vždy..;-), ale na bíle zářících hřebenech Krkonoš by dneska bylo líp..

25. prosince 2012: Pokračuje intenzivní obleva. Na některých místech Čech překročila teplota i deset stupňů a déšť spolu s tajícím sněhem zařídily tu a tam dosažení nějakých těch stupňů povodňové aktivity. Přes poledne jsme byli jako loni na výletě na Rašovce a bylo to hodně podobné. Slunce prosvítající řídkými mraky, louky prosvítající přes zbytky mokrého sněhu a bezvadná viditelnost. Na chatě U Šámalů bylo kupodivu otevřeno, což nás příjemně překvapilo. Večer jsme ještě byli na lyžích. To bylo taky takové deja vu, protože přesně jako loni jsme se výborně svezli, ale taky pěkně zmokli.

23. prosince 2012: Ještě včera jsme si užili mrazivé zasněžené krajiny, ale dnes se to otočilo. Na promrzlou zem opět začalo pršet a vše se pokrylo ledem. Nebude to mít dlouhé trvání, protože díky jihozápadní cirkulaci bude zítra a i v dalších dnech hodně na nulou. Včera jsme naštěstí stihli vyrazit do Jakuszic. Bylo pěkně mrazivo, trochu sněžilo a bezvadně to na klasiku jelo. Sněhu tam ale kupodivu bylo míň než na naší straně hor, což je netypické.

21. prosince 2012: Dneska uz nízká oblačnost dosáhla i do Jizerek. Vyčnívají z ní už jen Krkonoše, Jeseníky a Beskydy. Z Lysé Hory je opět krásně vidět Tatry.

20. prosince 2012: Dnes v noci se vyjasnilo a díky tomu teplota poklesla pod nulu. Ráno jsem vyrazil na lyže a bylo to skvělé. Nikde ani noha, jasná obloha, východ slunce, mlha v údolích.. Přimrzlý sníh svištěl jako ďas a protože to byl firn, tak mi to trochu připomínalo nějaké březnové ráno. V Liberci ale celý den zůstala mlha.

16. prosince 2012: Proudění se vlivem výrazné tlakové níže nad Anglií stočilo k západu, takže teplota zůstává nad nulou i v noci. Většinou spíš prší, na horách padá mokrý sníh a včera se díky ještě promrzlé zemi pokryla větší část republiky ledovkou. Ráno jsem se musel smát, když jsem viděl tři holubi, jak se nahřívají u výdechu teplého vzduchu z baráku. A pak že je holub blbej pták ;-).

14. prosince 2012: Ve středu to bylo fajn, i když půlka malého okruhu byla rozrytá skůtrem tak, že by se tam daly sázet brambory. Dneska jsem byl zas a myslel jsem, že dojedu až do Jablonce. Bylo to ještě lepší než ve středu, upravené doširoka a tvrdé, ovšem ouha, slibované projetí rolbou z Břízek na Hrabětice se jaksi nekonalo. Takže mi nezbylo než běžet pěšky malým Semerinkem dolů do Janova na bus.

12. prosince 2012: Chumelilo i v pondělí a včera, dneska už je polojasno a jen tak maličko posněhává. Včera a v noci na dnešek se ale přidal ještě silný vítr, takže sníh odházený ze dvora se tam dosti rychle vracel a ve dvojnásobném množství.. Večer zkusím malý okruh. Jsem zvědav, jak to bude vypadat.

9. prosince 2012: Přišla tlaková níže, usídlila se přímo nad námi a tak zatímco dopoledne ještě svítilo slunce, odpoledne začalo chumelit a do večera napadlo deset centimetrů prašanu.

8. prosince 2012: Ve čtvrtek připadlo tak 10-15cm prašanu, ale pak se k nám vytelila ruská anticyklóna. Tím pádem je krásně jasno, ale teploty klesají hodně nízko. Dnešní ráno s mínus 14 stupni zatím drží rekord této zimy. Včer jsme využili krásného počasí, vzali si dovču a šli na lyže. Ještěže upravili aspoň malý okruh, takže jsme si pěkně zabruslili. Byl pátek, takže hory nebyly přecpané jako o víkendu a bylo to fajn. Na vyhlídku u Krásné Máří jsme se ale museli pinožit soupaž ;-). Dneska jsme se byli cestou do Prahy projít po Drábských světničkách. Bylo tam jen trochu sněhu a krásná atmosféra.

1. prosince 2012: Tak to vyšlo a dneska jsme byli poprvé v letošní sezóně na lyžích. V Jizerkách leží tak 25-30cm sněhu a na rozdíl od minulých let je množství sněhu víceméně stejné na hřebeni jako na Béďově a vlastně i u nás na zahradě není o moc méně. Velký okruh byl už dokonce upravený a i narvané parkoviště s množstvím lidí dokreslovalo atmosféru vrcholné zimy a nikoli jejího začátku.

30. listopadu 2012: Modely se nemýlily a včera odpoledne přešel déšť ve sněžemí. Sněžilo celou noc i během dne, takže napadlo asi 20cm mokrého těžkého sněhu. Niméně nahoře už to bude určitě lyžovatelné, zítra vyrazíme.

25. listopadu 2012: Co se počasí týká, tak není moc co psát. Je to pořád stejné. Občas sice slunce přes mraky pronikne, stejně ale převládá šedavé přítmí. I přesto občas vyrážím do lesa, protože i v tomto nepříliš vábném počasí má své kouzlo. Třeba v tom, že opadané listí ze stromů nabízí spoustu nových výhledů. Na konci příštího týdne slibují modely změnu - ochlazení a sněžení, minimálně do vyšších poloh. Tak možná už přijde čas běžek.

21. listopadu 2012: Slabá fronta rozrušila v noci na pondělí inverzi, takže jsme měli dva slunečné dny. Dnes během dne nastoupila opět šeď inverzní oblačnosti. Zima a sníh je zatím v nedohlednu.

16. listopadu 2012: Po několika slunečných dnech pohltila inverzní oblačnost i naše kraje. Mimo sféru jejího vlivu zůstává už jen Šumava (jako vždy..), kousek jižní Moravy a vrcholky nejvyšších hor.

14. listopadu 2012: Celý předchozí týden včetně víkendu pokračoval v listopadovém šedivém trendu. Listopad je asi fakt nejhorší měsíc v roce, už je zima a vlastně ještě není zima a hlavně je furt tma. Včera se ale situace změnila a anticyklóna nám zařídí několik slunečných dnů. Na jejich délce se ale nic nemění, takže na projížďku na kole je to leda přes poledne a pak zůstat v kanclu déle.

5. listopadu 2012: Víkend byl ve znamení typické listopadové plískanice. Šedivo, deštivo, větrno. Mám absťák co se venkovních sportovních aktivit týče a tak jsem uvítal, že se v sobotu v Dubu konalo moštování a tudíž jsem měl nějaký cíl, kam se dalo jet na kole. Jen tak na projížďku bych asi v dešti a pěti stupních nejel. Na Výpřež po silnici to žádná zábava nebyla, ale pak jsem si užil les a louky po červené a žluté až k bulířovic statku. V lese bylo krásně, mokré kameny a listí zajistily zase jiný zážitek. Dokonce jsem možná viděl fata morganu - podél lesa se najednou z mlhy vynořil krásný bílý kůň, na něm nějaká mladá krásná vévodkyně a kolem pobíhal flekatý ohař. Scéna jako z anglického venkova.

1. listopadu 2012: Řídícím útvarem pro současné počasí je hluboká tlaková níže nad západní Evropou, díky které se proudění stočilo na spíš na jih. Tím pádem je zima zase pasé, místo ní nastoupily vichřice. Na horách dneska foukalo až 140km/h. Nic vábného.

28. října 2012: Inverze je už minulostí, místo ní jsme ochutnali zimu v plné kráse. Zatímco před týdnem jsme se povalovali v kraťasech v trávě na Velké jizerské louce, dneska jsme se brodili v prachovém sněhu. Měli jsme tu na návštěvě Janičku a tak jsme oba dva dny strávili na výletech. Včera to byl Kořenov a Rejdice. Pět centimetrů sněhu, vánice a vichřice. Ještě že byla po cestě příjemně vytopená chata Hvězda, kde jsme se mohli ohřát. Dneska jsme jeli busem na Výpřež a přešli jsme zachumelený Ještědský hřbet do Pilínkova. Bylo sluníčko, jen občas schované v mlze. Záchytnou stanicí nám tentokrát byla chata u Šámalů.

24. října 2012: Inverze zesílila natolik, že už od pondělí máme nízkou oblačnost i u nás a nad deku se dostávají pouze izolované ostrůvky nejvyšších partií hor. Během zítřka by se měla cirkulace výrazně změnit - proudění se stočí k severu a čekáme první sněhové vločky i v nižších polohách.

21. října 2012: Včera jsme byli s Emkou na Gorile, protože mi to nedalo, abych tam ještě letos nevyrazil podívat se pěšky. A dneska jestli to měl být závěr bikové sezóny, jako že asi jo, protože modely naznačují sněžení, tak se velmi vydařil. Nízké oblaky se sice den za dnem přibližovaly, ale pořád ještě až k nám nedosáhly a slunce tím pádem na jizerských loukách rozdráždilo teploměr z ranního mrazu až na letních dvacet. Chatka Gorzystov praskala ve švech. Na Vlašském hřebeni nás sice dočasně mlha dostihla, ale na Kasárenské jsme jí zas ujeli a na sedle Holubníku jsme se pak znovu vyhřívali. Při sjezdu neskutečně barevným Harcákem jsem vnímal inverzi celým tělem...čím níž tím větší kosa.

19. října 2012: Nádherné počasí. Ráno na Jizerce mráz, odpoledne ve tři 20 stupňů a jasno, slunečno, večer v sedm opět přízemní nula. Jel jsem odpoledne do Jizerek jen v kraťasech a dresu s krátkým rukávem a bylo mi příjemně, příjemněji než mnohdy uprostřed léta. Jen se holt musí vyjet dřív a pak se ještě vrátit do roboty, protože v šest už neúprosně nastupuje tma. No a za týden to zhasnou odpoledne úplně, takže tma bude už v pět. Ještě že u nás není polární noc :-).

17. října 2012: Vypadá to, že jsme se dočkali kýžené jižní anticyklonální situace. Teď jen doufat, že nízká inverzní oblačnost zůstane ve svých tradičních oblastech a u nás, nebo aspoň na horách bude jasno a teploučko. Zatím to tak je. Včera jsme byli s klukama z práce odpoledne na kole v oblasti Oldřichovského Špičáku. vyrazili jsme odpoledne, abychom si to užili venku za světla, a pak jsme se zas vrátli do práce vytvářet hodnoty ;-). Počítal jsem s tím, že cesta z Oldřichovského sedla nahoru asi nebude moc jetelná, ale realita předčila očekávání. První tři kiláky jsme tlačili nebo nesli kola do kopce. Aspoň jsme ale našli Gorilu. Za Skalním hradem už to bylo lepší, i když stále jsem očekával, že si v nejbližším dalším momentu rozbiju hubu. Za rozcestím s modrou značkou se cesta změnila v příjemný singl, i když občas s nějakými nástrahami v podobě šutrů schovaných pod listím, můstků apod., a dostavilo se konečně trochu splynutí se stezkou.. Sjezd po žluté, který jsem v srpnu absolvoval tak trochu v křeči, byl tentokrát výborný, možná i proto, že jsem si dal dolů sedlo. Do kanclíku jsme se s Honzou vrátili přes louky nad Mníškem a Stráž. Druhý Honza s Jirkou jeli autem a přijeli o půl hodiny později ;-).

14. října 2012 Ráno to sice nevypadalo na moc hezké počasí, ale během dne se udělalo zas krásně. Šli jsme se jen projít do lesa a během dvou hodin jsme nasbírali asi dvě kila hříbků, daly by se bývaly sklízet kombajnem... Letos jsme si ten snežkový víkend na Kvíčale užili fakt báječně. Byl to takový lektvar namíchaný z klidu, pohody, nádherného počasí a barevné podzimní přírody.

13. října 2012 Dneska jsme byli po několika letech zase na Sněžce. Loni to nevyšlo kvůli Himalájím, předloni jsme nedošli kvůli dětem, rok předtím byla sněhová kalamita. Takže to vlastně bylo letos po třech letech. Vypadalo to, že bude psí počasí, ale nakonec fronta stihla přejít během noci a bylo nádherně. Sice chvílemi dost frišno, ale jinak paráda. Nahoře byly zbytky sněhu, který napadl v průběhu týdne. Šli jsme jako dřív Obřím dolem a zpátky po sjezdovce do Velké Úpy. Cestou jsme vymetli všechny občerstvovací stanice - Dom Slaski, Poštovna i farmu na Děčínské boudě.

8. října 2012: Včera napadl na hřebenech Krkonoš poprašek sněhu.

5. října 2012: Až do středy bylo díky výbežku vysokého tlaku poměrně hezké počasí, takže ve středu jsem ještě jel domů přes Jizerky. Ačkoli dole bylo asi 19°C, tedy relativně teplo, nahoře už to bylo syrové, zvlášť když člověk zajel v těch propocených hadrech do stínu. Zvolil jsem ale dobrou taktiku, totiž že jsem si v hospodě na Béďově, kam ještě svítilo slunce, dal jednoho Máze. Tím jsem jednak trochu uschnul a taky se tělesná termoregulace přizpůsobila okolní teplotě.. Pak jsem na sebe natáhl návleky, triko s dlouhým rukávem, bundu a dlouhé rukavice a pěkně si užil sjezd Harcákem do Jablonce. Od včera se nad Evropou vlní fronta, takže odpoledne dost intenzivně pršelo a foukal silný vítr. Na jihu republiky byly dokonce i bouřky.

29. září 2012: Chorobu jsme si doma úspěšně předali, takže jsem byl na kole včera i dneska sám. Taky jsem ještě nebyl úplně ve své kůži, ale už jsem to nevydržel. Včera jsem byl jen odpoledne autem ve skalách a roklích mezi Dubou a Úštěkem a dneska jsem jel na celý den - vlakem do Lípy, projezdil srkz naskrz lesy a skalní údolí severně od Mácháče a domů se vrátil zase vlakem z Mimoně. Ta oblast mezi Ploučnicí a Mácháčem je opravdu nádherná, zajímavá a taky pustá. Skoro dvě hodiny jsem se pohyboval po písčitých lesních cestách a stezkách aniž bych kohokoliv potkal. Značených cest je málo, naopak neznačených spousta a jedna jako druhá. Bez GPS by se tam člověk těžko orientoval. Asi nejkrásnější stezka byla ta v Měděném dole. Po tvrdé, mírně stoupající pěšině mezi pískovcovými skalami se jelo skvěle. Dalším krásným, ale čistě jen kochacím místem, byl pak Břehyňský rybník. Počasí bylo sice zpočátku frišné, ale slunečné, takže odpoledne pak bylo i docela teplo. Jediný černý flek na tom celém výletu bylo několik oblastí zjevně zdevastovaných od terénních motorek. Bláto, rozježděné cesty, rygoly po lese. Dost smutný. Druhý podobný zážitek pak byl když jsem uprostřed ticha v náderných mokřadech na lesní pěšině potkal tři rodinky v nějakých offroadech. Přepískli to, jelita, takže ten prvni skončil celým předkem v močálu a ostatní ho tahali ven. Pevně doufám, že se jim v tom bahně ten krám utopil.

26. září 2012: Včera i dneska je krásné babí léto. Sem tam sice slunce zakryje nejaká ta vysoká oblačnost, ale i tak se odpolední teplota dostává přes dvacet. Já bohužel ležím v posteli skolen nějakým bacilem a skřípu zubama, protože na dnešní odpoledne jsem měl v plánu vyjížďku a místo ní budu jen koukat z okna. Naději a víru, že není všem dnům babího léta konec, si dodávám pročítáním říjnových pasáží starých deníků a taky pohledem na model GFS, který vypadá optimisticky :-).

25. září 2012: Posledních pár dní bylo spíš chladných a sem tam i deštivých, ale ode dneška by k nám mělo zafoukat od jihu, takže nás čekají tři teplé a možná inverzní dny. Do prodlouženého víkendu to ale podle všeho nevydrží.

19. září 2012: Od neděle až do včera jsme měli relativně dobré počasí, takže to "bylo na kolo". Oblohu sice většinu času oblačnost pokrývala, ale jen vysoká, takže skrz ní slunce prosvítalo. Stejně to ale bylo tak nějak trochu syrové, žádné velké teplo. Nejlíp bylo asi v neděli, kdy byly vlastně maximální teploty nejnižší, ale byl suchý vzduch. V pondělí jsem na Ještědu vyloženě mrznul a včera, přestože v Praze bylo 26 a v Liberci 23, na Béďově taky nebylo zrovna k posezení u piva. Dnes v noci intenzivním deštěm ukončila tuto fázi studená fronta.

14. září 2012: Po přechodu fronty se k nám rozšířil výběžek anticyklony a už včera večer se vyjasnilo. K tomu se přidalo úplné bezvětří, takže ráno pak bylo podle očekávání velmi chladné (4°C), místy byl šedivák a na Jizerce bylo i ve dvou metrech -3,6°C.

12. září 2012: Výrazná fronta nám přinesla spousty deště a také ochlazení. Včera bylo 28, dneska 12 stupňů.

10. září 2012: Příjemně teplé letní počasí trvalo ještě i dneska a protože byla nízká vlhkost, byla odpolední projížďka po horách moc příjemná. Jen člověk musí myslet na světlo, bez něho už to nejde, neb v osm je tma jak v ranci

8. září 2012: První necelý týden naší dovolené bylo rozumné letní počasí, ale potom se nad severní Itálií usídlila tlaková níže a vyhnala nás svým každodenním deštěm pryč. Takže místo Istrie jsme jeli na jižní Moravu, kde bylo hezké babí léto. Jen to pěkné koupaliště v Mikulově nekompromisně s koncem prázdnin zavřeli, počasí nepočasí.

25. srpna 2012: Odjíždíme na dva týdny do Dolomit a taky na pár dní na Istrii.

20. srpna 2012: Odpolední teploty dneska překonaly na několika ojedinělých místech hranici 40 stupňů. My na severu jsme měli jen něco kolem 34 a mně to vůbec nepřišlo nesnesitelné. Díky nízké vlhkosti to bylo celkem v pohodě. Během noci přešla přes Čechy nikým nečekaná (tím myslím modely...) rozsáhlá silná bouřka.

19. srpna 2012: Od jihozápadu se k nám pro změnu dostává velmi teplý vzduch, takže teploty šplhají vzhůru. Dneska už přelezly třicet a na zítra je přrdpověď 34 až 38. Víkend byl parádní. Zatímco minulý týden jsme utíkali do nížin, abychom se trochu ohřáli, tentokrát jsme naopak utíkali do hor před teplem. V soboru jsme po obědě jeli přes Jablonec, Nisanku, Tanvaldský Špičák a Štěpánku do Kořenova na Vyhlídku. Výjezd na Špičák stál opravdu za to, přední kolo se zvedalo a převody skončily na "zbabělci". Ještě že byla nahoře otevřená hospoda se skvělým pivem a lehátky vystrčenými na sjezdovku. Hodinu jsme tam odpočívali a kochali se. Na Štěpánce zas byla oslava 120 let existence rozhledny. Na Vyhlídce jsme přenocovali a ráno se vydali zase zpátky. Ale nejprve jsme si objeli kopec Hvězda po známé okružní cestě, abychom se pokochali lokukami a výhledy v Pasekách. Teprve potom jsme to vzali přes Jizerky domů, se zastávkou a koupáním na Bedřichovské přehraně. Díky doposud studenému počasí byla voda pěkně studená, jen 19 stupňů.

14. srpna 2012: Po jasné noci ve studené vzduchové hmotě klesla ráno teplota na 5 stupňů, na Jizerce bylo dokonce -1,7 stupně ve dvou metrech.

13. srpna 2012: Kolem tlakové níže nad Polskem k nám o víkendu foukal severák, takže byla pěkná kosa. V sobotu bylo ještě i deštivo, včera se už ale začal prosazovat výběžek vyššího tlaku a bylo polojasno. A krásná viditelnost, jak už to tak v čirém chladném vzduchu za frontou bývá. Byli jsme se projet v Podještědí - přes Pláně po červené do Janova Dolu k vydatnému krásnému prameni Ploučnice a pak přes Dub, Hodkovice, Kopaninu a Jablonec domů. Bylo zlatavo a všude spousta jablek... Večer jsme se pak ještě vypravili pod Královku pozorovat Perseidy a měli jsme štěstí, protože za tech třičtvrtě hodiny, co jsme leželi na louce a civěli na oblohu, jich letělo aspoň 20 a některé byly povedené kousky.

9. srpna 2012: Léto se překlopilo do své druhé poloviny. Je pořád docela hezky, ale dost výrazně se ochladilo, takže do kopců se mi ani moc nechce, ježto je tam přes den ani ne patnáct stupňů. Tráva zezlátla a jeřabiny už nabírají červenou barvu.

5. srpna 2012: Počasí nám připravilo příjemný víkend. Bylo polojasno, chvílemi spíš i oblačno , a teplo. Tu a tam spadla nějaká přeháňka, ale nic významného. Tedy alespoň u nás na severu. V jižních Čechách to bylo prý horší, nějaké zatopené sklepy, vesnice bez proudu a tak. Včera jsme navečer jeli lovit rozhledny na skútru, dneska jsme na kole jeli za jedním z nejcennějších úlovků - na Smrk. Opět z Harrachova. Tentokrát jsem závěrečný úsek po šutrech vyjel bez zakolísání celý. Večer jsme se ještě potkali s Davidem a Andreou na Hraběticích na Heidi. Potěšili mne tam, že měli nejen Budvar, ale i Vendelína.

3. srpna 2012: Teploty postupně zase šplhaly nahoru a bylo několik příjemných teplých dnů. Dnes ráno to, zdá se, ukončila fronta s rozsáhlým pásmem srážek. Na jejím čele trochu zabouřilo, ale jinak to probíhá v klidu.

30. července 2012: V pátek a sobotu vyvrcholilo horko teplotami přes třicet. V noci na neděli přešla fronta a ochladilo se, ale rychle se zas projasnilo, takže dneska už bylo zase hezky, jen ranní i odpolední teploty byly asi o deset stupňů nižší než třeba v pátek.

28. července 2012: Minulý týden jsme strávili s Emčou v Jeseníkách v Ostružné v příjemném rodinném penziónku Anežka. Jeli jsme v neděli, Emču jsme nabírali v Jilemnici a cestou jsme se ještě zastavovali v Králíkách na rozhledně za klášterem a taky v Kačence na něco k snědku. Po příjezdu do Ostružné jsme ještě stihli zajet vlakem na otočku do Lipové do lesního baru. To je užasná věc takový lesní bar, v lese na potoce polootevřený srub a v něm ohniště, plynový vařič, v potoce chladící se pivo nebo kořalka. Platí se do kasičky. Sámoška. V podnělí jsme za slunečného a příjemně teplého počasí vyrazili ze Stříbrnic na Snežník ke slůněti. Cestou tam i zpět jsme se kromě velkým množstvím borůvek občerstvili v chatě Návrší a já jsem si uvědomil, jak moc ta chata s dřevěnou terasou připomíná chaty v Alpách. Při chůzi podél hranice s Polskem Emka propadala panice, že když nemá občanku ani pas, tak že nemůže do Polska. Trochu pomohlo, že jsem jí naučil jedno polské zaklínací říkadlo. Úterý bylo opět jasno, ale už o dost tepleji. Vyvezli jsme se lanovkou na Šerák, šli kousek po hřebeni na Keprník a pak odbočili přes skály Vozka do údolí až do Branné. Do Ostružné jsme se pak vrátili kousek vlakem po nádherné horské trati. Byla to hezká, ale hodně dlouhá trasa a všichni jsme toho měli dost. Po dvou dnech chození jsme si ve středu naordinovali odpočinek. Jeli jsme se podívat do jeskyně Na Pomezí a pak do Jeseníku do Priessnitzova balneoparku. Vyzkoušeli jsme máchání nohou v ledové vodě a trysky s ledovou vodou. Po obědě jsme přejeli přes Rejvíz do Zlatých Hor, abychom si zkusili, jak se rýžovalo zlato. Poslední den, ve čtvrtek, jsme původně chtěli jít z Červenohorského sedla na Praděd, ale nakonec jsme změnili plán. Jeli jsme autem do Karlovy Studánky, na parkovišti Hvězda jej nechali a autobusem se vyvezli na Ovčárnu. Autem se sice dá vyjet až nahoru, ale provoz je jednosměrný, v celou nahoru, v půl dolů, takže si člověk časově nepomůže. A parkovat nahoře je dražší. Po červené jsme vystoupali pod Petrovy kameny a přešli celý hlavní hřeben až k Jelení studánce a zpět. Byla to nádhera, bezlesý hřeben hodně připomínal Nízké Tatry. Všude se honily bouřky, ale my měli štěstí, že bylo zataženo, takže ne vedro, ale ani nekáplo. Cestou zpátky jsme se pro velký úspěch ještě jednou zastavili v balneoparku.

21. července 2012: Počasí se začíná trochu umoudřovat. Alespoň u nás, protože už asi tři dny tady moc nepršelo. Včera jsem jel po práci přes Ještěd a Rašovku a to mi nahoře ještě byla pekelná zima. A měl jsem velkou kliku, protože všude okolo bylo černo a určitě pršelo, zatímco u nás nic. Dneska bylo ještě o trochu líp, i když taky jsem si chvilku myslel, že zmoknu. Byl jsem v lesích nad Hrádkem, kousek i na Německé straně, a pak jsem se po hřebení vracel do Kryštofáku a dál různými dosud neobjevenými cestami přes Hanychov domů. Moc pěkná trasa s minimem asfaltu. Ale prořízl jsem na ní plášť, naštěstí ne úplně a po výměně duše to pak vydrželo až domů.

19. července 2012: Nakonec se včera odpoledne docela vyčasilo, takže jsem se jel projet. Bylo to docela fajn, ale do seznamu nepřátel bikerů jsem si musel přidat novou položku - slimáky. Projet několikasetmetrový úsek cesty plné slimáků znamená pak půl hodiny pracně dostávat slimáky ze vzorku pláštů a vůbec z celého kola. Je to humus a když to člověk neudělá, za dva dny se z kola line smrad jak ze žumpy.

18. července 2012: Počasí stojí za prd. V severozápadním proudění prší každou chvíli. Buď to je trvalý několikahodinový déšť nebo to jsou intenzivní přeháňky střídané polojasnou oblohou. Teplota nepřesahuje dvacítku. Je to dost nepoužitelné, protože i když to třeba zrovna venku vypadá celkem přívětivě, je jen otázkou poměrně krátkého času než přijde další liják. Všude je vody a bahna, že by se dalo rozdávat. Do terénu mě to vůbec neláká.

15. července 2012: Tak nakonec jsme v sobotu na kolo vyjeli. Ráno sice nebylo počasí nic moc, ale věřil jsem, že se to zlepší. Málem jsme ovšem neodjeli, protože jsem si to nějak poplet a vlak nám skoro ujel. Chyběla jen minuta a místo vlakem Trilex do Rybniště jsme jeli na kole zpátky domů. Během cesty po peážní trati německým pohraničím se úplně zamračená obloha změnila na skoro jasno, takže jsme se zaradovali. Jakmile jsme ale vystoupili z vlaku, zase se zatáhlo a pak bylo víceméně zataženo celý den. V Doubici nás hned po osmi kilometrech zastavila vývěsní tabule hospody zvoucí na svíčkovou a pivo a protože nás čekalo hodně kilometrů mezi skalami Českosaského Švýcarska a z toho část i po německé straně, kde by příležitost k zobání nebyla žádná, pozvání jsme přijali. Všudypřítomné bláto a temně zatažená obloha dělaly cesty mezi skalami až téměř strašidelné. Poblíž Vysoké Lípy nás chytil první déšť, naštěstí jen krátký. Přes Jetřichovice jsme pak pokračovali do České Kamenice, kam jsem se po letech chtěl zas podívat, protože jako dítě jsem tam jezdil s babičkou z Prysku na nákup docela často. Chvíli jsme se tam vyhřívali na náměstí na sluníčku, které nám dopřála díra mezi přeháňkami a a pak si Ráďa všimla moc pěkného penzionu ve starobylém domě přímo proti nám. Paní sice byla moc milá, ale volno bohužel neměli. Museli jsme tedy pokračovat dál do Kytlice. Tam jsme bydlení našli hned vede koupaliště v bývalé dřevěné rekreačce přestavěné na penzion. Večer jsme pak ještě jeli kousek do obecního sálu na slavnostní premiérové promítání filmu "Kytlice, Zimmer frei", který natočila nějaká mladá filmařka mající v Kytlici chalupu. Dali jsme si tam pivko a výborné brambory na loupačku. Ráno bylo jasno a tak jsme se těšili, že si to užijeme. Projeli jsme s mírným kufrováním Lužické hory a před polednem se zastavili na něco k pití a snědku v Krompachu. Když jsme seděli u piva, začalo poprvé pršet. To ještě za chvíli přestalo, takže jsme objeli Hvozd do Luckendorfu za sucha. Další liják, tentokát už delší, jsme přečkali pod stříškou jakési informační tabule. Do třetice přišel liják poblíž Popovky a ten už nepřestal až do Liberce. Takže jsme pak až domů jeli v dešti až slejváku. Došlo nám, že už nemáme co ztratit, a tak jsme rezignovali a jeli a jeli. Bunda se lepila na ruce, voda stříkala do obličeje, ale přesto to nebylo špatný.

13. července 2012: Bez deště se obešlo pouze pondělí. Měli jsme naplánovaný výlet po Jizerkách, takže to vyšlo pěkně. Proudění se stočilo k západu a postupně až severozápadu, takže se ochlazuje a od úterý zase máme přeháňky a bouřky. Při té včerejší fičelo tak, že to povalilo všechy velké květináče na dvoře. Chtěli jsme jet o víkendu na kolo na dva dny, ale zatím to moc nevypadá...

9. července 2012: Od soboty se počasí trochu umoudřilo. Bylo sice stále hodně teplo, ale vlhkost už byla nižší, takže k večeru bylo docela příjemně, a bouřky sem tam ještě byly, ale už ne tak intenzivní. Žádné velké výlety jsme ale nepodnikali, jen do Trutnova na koupák a pak zpět přes Jestřebky.

5. července 2012: Jsme na Kvíčale na prodloužený víkend. Počasí je nadále skleníkové s rosným bodem kolem 20°C, takže při sebemenším pohybu se člověk potí jako kráva. Byli jsme se projet akorát večer na chvíli po Panské cestě abychom si zasloužili pivo v hospodě u kostela v Batňovicích. Večer opět řádí po celých Čechách intenzivní bouřky.

3. července 2012: Nad střední evropou se vlní studená fronta. Díky tomu už od pátku zuří bouřky dnem i nocí, tedy hlavně nocí. Zatím se jejich težiště drželo spíš na západ od nás, kde například v noci na neděli padaly v Německu několikacentimetrové kroupy, největší měly 9cm v průměru. Jako kdyby z nebe padaly ledové pomeranče... Dneska to řádilo spíš u nás. Bouřka celou noc, sílný vítr, přívaly deště. Kroupy naštěstí nebyly. Spát se nedalo, protože při zavřeném okně bylo pekelné vedro, při otevřeném zas pekelý průvan a randál.

30. června 2012: Předpovědi se vyplnily a máme za sebou opravdu velmi horký den. Maximum na meteostanici ukázalo 35.3°C a ještě teď , v devět večer, je 27°C. Byli jsme se vykoupat na Jizeře u Orle. Tam jsme jeli před polednem vlakem, zpátky na kole. I přes to příšerné vedro se to na tom kole celkem dalo, i když do Jablonce jsem dojel tak vyprahlej, že jsem do sebe na Baště loupnul dva Rohozce během čtvrt hodiny, což zas vyrobilo takovej hlad, že jsem pak v Polní do sebe nacpal půlku fuetu a celou od ledna prošlou paštiku. Bůh ví, co do toho dávají, že byla k nepoznání od čerstvé. Teď jen ležím a oddychuju. Snad to přežiju :-).

29. června 2012: Chystá se horký víkend s maximy přes 30 stupňů, takže nejspíš vyrazíme na polskou stranu Jizerek a budeme se rochnit v peřejích Jizery. Nad Německem se dneska už od noci vytvářejí mohutné bouřky, i u nás na jihu něco bylo, ale modely dělají jako že nic... mrchy ;-)

22. června 2012: Nad Rašovkou je vždycky krásně. A ty výhledy :-)

21. června 2012: Dnešní večer je tak trochu jak na podzim. Je mlhavo a šedivo. Nad střední Evropou objevují od soboty v podstatě každý den silné bouřky, bílá barva v odrazech není žádným zřídkavým jevem. Zatím máme ale štěstí, že se nám to nejhorší vyhýbá. Ne že by nepršelo, ale kroupy nás dosud, díky bohu, nenavštívily a nerozmašírovaly nám bylinkovou zahrádku ;-). Modely teď zas naopak sedí relativně dobře, alespoň ve výhledu na 24h dopředu. Daří se zejména Medardovi. Aladin se snaží vypočítávat moc velké detaily, což se mu daří míň a ve výsledku jsou data z něho podle mne hůř použitelná.

16. června 2012: Tak jsme se konečně ohřáli, protože dneska bylo pravé letní horko. Odpoledne se na severu objevila mohutná bouřka, jejíž radarové odrazy byly uprostřed bílé. Nás to naštěstí jenom lízlo, ale i tak vypadaly mraky hrozivě a úplně se zespodu vařily, což napovídalo o mohutných výstupných proudech. Dokonce se mi povedlo vyfotit náznak tromby. Chobot naštěstí nešel až na zem.

14. června 2012: Během týdne trvá počasí podobné víkendu. Není sice vyloženě zima, ale vedro taky ne, a hlavně člověk neví, ve kterém okamžiku začne lejt. Nic na tom nemění ani fakt, že v daný okamžik je třeba zrovna jasno a na déšť to vůbec nevypadá. Za půl hodiny může být vše jinak. Takový červnový apríl. Ale od zítřka by se to mělo změnit, tlak už stoupá. Tak snad budeme mít pár teplých a suchých dnů.

10. června 2012: Na víkend jsme vyrazili na Kvíčalu. V sobotu ráno bylo zataženo a 12 stupnů, což nevypadalo nijak lákavě. Kolem poledne se ale počasí vylepšilo a tak jsem se rychle najedl, skočil na kolo a vyrazil do Jestřebek. Jelo se výborně, forma skvělá, akorát to počasí, to opět ukázalo co umí. Zase se zatáhlo a v lese nad Červeným Kostelcem se strhla průtrž mračen. Jak jsem tak jel tmavým lesem po rozbahněné pěšině, tak jsem si vzpomněl na naše loudaly, kteří jsou zrovna taky někde v lese, ale na rozdíl ode mne je asi nečeká hadice na umytí kola a sprcha na umytí sebe. Pak to ale přešlo a zbytek projížďky byl zas fajn. Na závěr jsem si ještě zajel na Čížkovy kameny, což je rozsáhlé pískovcové skalisko s výhledem na Krkonoše. Celá trasa dala asi 55km a 1200m převýšení. Dneska jsem si to dopoledne zopáknul v opačném směru nebo spíš jsem udělal takovou osmičku po Jestřebkách. Nahoru po Panské, na Řehačku, kolem Žaltmanu a pak kus po takové moc pěkné hřebenové pěšince v trase jakéhosi závodu. Míra zabahněnosti byla dneska ještě větší než včera. Po návratu jsem jen tak tak stihnul odbahnit kolo, sebe i vše ostatní a začalo vydatně pršet, což vydrželo celé odpoledne a i celou cestu domů.

6. června 2012: Ochlazení vyvrcholilo včera, kdy teplota odpoledne nepřekročila deset stupňů. V noci se pak vyjasnilo, takže ráno, světe div se, byla nula a v přízemní vrstvě mráz. Střechy i auta byly šedivé...

3. května 2012: Pátek byl velmi deštivý a ochladilo se. V sobotu se na chvíli ve výběžku vyššího tlaku projasnilo, ale byla zima a fičel studený vítr, takže nic na kolo. Dnes bylo opět zataženo a odpoledne se přidal opět déšť. Ne že by to bylo nějak příjemné počasí, ale déšť už příroda potřebovala jak sůl.

28. května 2012: V sobotu bylo ještě jasno, ale o dost chladněji než v předchozích dnech. Byli jsme v Kryštofáku, na Ještědu a Javorníku. Včera a dneska se konečně objevily nějaké konvektivní srážky a zalily nám zasychající trávník. V posledních dnech je zajímavé pozorovat meteorologické modely. Odlišují se od sebe totiž dost výrazně i v předpovědích na 24h dopředu ;-). Přehrada je kvůli stavbě "jabloneckého metra" napůl vypuštěná.

25. května 2012: Okrajový vliv anticyklony se i nadále stará o slunečné počasí, ale zároveň větrné. Nějaké bouřky byly, ale nebylo jich moc a nám se vesměs vyhnuly. Už dva týdny nepršelo, takže je dost sucho a díky větru všude víří spousty prachu.

20. května 2012: Ráno jsem si tak říkal, jestli jsem to počasí nepřechválil. Sice bylo jasno, to jo, ale stromy se ve vichřici zas ohýbaly do pravýho úhle. Naštěstí v lesích polských Jizerek jsem byl před větrem vesměs schován, takže to nakonec až tak nevadilo. Jel jsem vlakem do Harrachova a po polské straně na Smrk. Chatku Gorzystow jsem dneska vynechal, protože se mi nechtělo sjíždět z vrstevnicové cesty. V sedle mezi Smrkem a Stogem, kam jsem dojel po neznačené cestě z Drwale, jsem se ještě rozhodl udělat si kolečko na Stog Izerski, což znamenalo sjezd asi sto výškových metrů a pak zas hodně ostrý výjezd k horní stanici lanovky a chatě. Úsek zpět do sedla přes vrchol Stogu se ukázal jako pro kolo krajně nevhodný, samý šutr. Zato při výjezdu na Smrk jsem se pochlapil a vyjel ho celý, šutry nešutry, jen asi dvakrát mne to vykoplo ze sedla. Nahoře jsem nevěřil svým očím, když jsem pod rozhlednou uviděl mobilní bufáč s basičkami Konráda. Hned jsem si jednoho dal. Při sjezdu dolů jsem si vychutnával nádherné výhledy na Jizerky i dosud stále trochu bílé Krkonoše z úplně jiného směru, než jsem zvyklý. Po chvíli sjezdu nejdřív po perku a pak po asfaltu jsem se napojil na singltrek a nechal se jím houpat dalších asi 10km, nicméně čas se nachýlil, takže jsem sjel na normální cestu a otočil se zpátky na Libverdu. V tu chvíli mne začala zlobit zadní brzda, zvuky jako kdyby kus železa drhnul o kotouč. Několikrát jsem zastavoval, šteloval, dokonce jsem destičky vymontoval, ale nic nepomohlo. Zdánlivě všechno ok, ale sotva jsem se rozjel, zas jak kdyby mi tam někdo drhnul šroubovákem. Chvíli jsem prskal vzteky se slovy "ne, to neni možný, ne, to ne...", než jsem si na ty zvuky jakž takž zvykl. Z Raspenavy jsem vyšplhal docela ostře na Viničnou cestu, z Oldřichovského sedla sjel dolů po silnici a pak odbočil vlevo znovu do stoupání na vršky. Zpočátku to šlo, ale potom už bylo znát, že mám za víkend skoro 200km najeto, takže jsem se ploužil jako šnek. Nota bene když jsem pak odbočil na nějakou zkratku k Závorám, která vedla kus kolmo na vrstevnice. Nahoře jsem ale docela ožil a po mé oblíbené cestičce od přehrady na Maliník se mi jelo docela dobře. V bufíku jsem si dal pivo a tatranku a vydal se na sjezd domů. K České Chalupě jsem to znal, ale pak na Libereckou výšinu jsem trochu bloudil. Kus jsem jel po cestě zvané "příkrá stezka" a musím potvrdit, že příkrá byla opravdu dost. Najel jsem zas asi 85km, převýšení neměřeno, ale hafo.

19. května 2012: Studené období vyvrcholilo v pátek ráno, kdy na Jizerce bylo po nočním vyjasnění ve dvou metrech -4°C a přízemní mráz byl i u nás. Dneska bylo už příjemně kolem dvaceti, na slunci možná i víc. Ráďa je s kámoškama v Německu na bruslích a já jsem si udělal odpolední výlet na Malou Skálu přes Jablonec, Černou Studnici a Železný Brod. Měla to být jen taková lehká projížďka, protože zítra se chystám na Smrk a možná na singltreky. Nakonec z toho bylo 85km a mám toho celkem plný brejle ;-).

15. května 2012: Je zima jako blazen, nic jineho se sem napsat neda. Ranni teploty nekde v rozmezi 3-7 stupňů, odpolední 7 až 13. K tomu ledový vítr snižující pocitovou teplotu o dalších několik stupňů. Na kolo to tedy moc není, spíš do sauny.

12. května 2012: Včera jsme měli opět tropický den, ale dneska se po výrazné studené frontě, která se však obešla bez nepříjemných jevů typu krupobití atd., ochladilo o 20°C. Zítra ráno dokonce hrozí při případném vyjasnění i mrazíky.

7. května 2012: Dneska ráno nepršelo a byly suché chodníky. Bylo sice šedivo a nevábně, ale když už jsem přivezl kola, musíme vyjet stůj co stůj. Během ranních příprav se dokonce mraky trochu protrhaly a na chvíli vysvitlo, což mělo vysloveně motivační účinek. Sotva jsme vyjeli, tak ale zas zalezlo a za jízdy byla kosa jako blázen. Hlavně na ruce a hlavu. Jednu chvíli jsem si dokonce pod helmu nacpal rádin rezevni dres. Jeli jsme nejdřív po pravém břehu Rýna do Koblenz, pak jsme přejeli po druhém ze dvou kobleznských mostů vlevo a na Deutsches Eck jsme se napojili na Moselu. Nejprve jsme chtěli jet po pravém břehu, ale ukazatele nás pak převelely vlevo a bylo to dobře, protože tam vedla úzká asfaltka bez provozu mezi strmými vinicemi a tratí, zatímco na druhém břehu bychom jeli po běžné silnici. Vinice byly opravdu strmé a přemýšlel jsem, jak se tam ti vinaři dostávají. Potom jsem objevil jakési podivné železné konstrukce klikatící se po vinicích nahoru a nakonec se všechno vyjasnilo, když jsme spatřili motorové ozubnicové vozíky, dokonce s vlečňákem, zavěšené na oné konstrukci. Chtěl bych to vidět v provozu, musí to být ďábelská jízda. Asi po dvaceti kilometrech jsme přejeli na druhý břeh a strmými horskými serpentinami jsme vyšplhali na náhorní plošinu zvanou Hunsruck. Krajina byla najednou úplně jiná, trochu jako na Vysočině. Ocitli jsme se asi na takovém místním zapadákově, ale vesnice s pár domy byla i tady upravená a podél silnic ale bylyzvlášť stezky pro kola. Zakrátko jsme z Buchholz lesní cestou sjeli zase do údolí, tentokrát Rýna, do Boppardu. Sjezd byl poměrně prudký a vedla podél něj Hunsruckbahn, nejstrmější železniční trať v Německu s maximálním spádem 6%. Asi neni náhodou, že na ní jezdí stejné Stadlery jako u nás do Harrachova. Za témeř drkotání zubů jsme si dali kafčo a koláč a jeli zpět podél vody do Koblenz. Museli jsme tam chtě nechtě, protože zdejší most byl jedinou cestou jak se dostat na druhý břeh. Ještě jsme se stavili pro nové rukavice v jednom bohatě zásobeném cykloobchodu a v krásné hospodě u Maxmiliána si dali pivko z domácího minipivovaru.

6. května 2012: Na druhý prodloužený květnový víkend jsme měli původně v plánu jet vlakem s koly do Štúrova, navštívit tam nějaké termály a taky maďarskou stranu Dunaje. Nakonec jsme plán na poslední chvíli změnili. Kola jsem v sobotu ráno naložil do auta a vyrazil do Koblenz za Ráďou, která tu byla na služebce už od středy. Bohužel počasí se zhruba v polovině cesty přepnulo z režimu "hezky" do režimu "hnusně" a setrvává v něm. To jest že v podstatě stále prší a je tak 10 stupňů. Může za to vlnící se fronta nad Beneluxem a středním Německem. Na kolo to dneska rozhodně nebylo, tak jsme se jeli do lesnaté vrchoviny Eifel podívat aspoň autem. Začali jsme procházkou kolem jezera Lachersee, které je vlastně zatopeným kráterem ještě relativně nedávno činné sopky, a pak jsme jeli dál do Eifelu a udělali si druhou procházku v lijáku a mlze po hřebeni nikoli nepřipomínajícím Luberon křížený s Jizerkami. Všude bylo spousty svěže zelených buků, prokládaných do červena zbarvenými duby a tmavě zelenými smrky. Na hřebení byly taky jalovce. Krásným údolím Ahrtal jsme pak sjeli do vinařšké oblasti, kde se vinice neuvěřitelným způsobem terasovitě rozkládaly na prudkých svazích údolí. Večer jsme se ještě chvíli prošli podél břehu Rýna v Koblenz. Bylo to fajn, i když zvlášt v Eifelu jsem na to počasí měl obrovský vztek, protože poježdění na kole po těch klikatých silničkách by muselo být fakt skvělé.

2. května 2012: Dneska sice ještě přetrvávaly vysoké letní teploty, ale zároveň se na celém území vyskytovalo mnoho bouřek věštících změnu a ochlazení. Cestou z Prahy jsem jeden megaliják chytil, ale v podvečer na kole jsem zůstal v suchu. I když honilo se to všude okolo a hmyz měl svátek, takže včera byla vyjížďka tak nějak lepší.

1. května 2012: Dneska se naposledy lyžovalo na Mísečkách. Dlužno podotknout, že za tropického vedra. Jižní cirkulace totiž stále trvá, včetně větru, který ji celou dobu provází. I když dneska byl přecejen trochu slabší. Byl jsem na kole v Jizerkách a nakonec jsem vyjel až nahoru na cestu pod Holubníkem, protože stačily dva dny letního vedra a skoro veškerý sníh z cest se stal minulostí. Když jsem se díval do loňského deníku, tak podobný stav sněhu a cest byl už v první dubnové dekádě, takže letos je to o tři týdny zpožděné. Nebo to loni nsopak bylo dřív.. ;-)

29. dubna 2012: Letní vedro. Třicítky padají jak shnilé švestky a rekordy s nimi. Zároveň ale fičí tak, že smrky se ohýbají do pravého úhlu. Poté, co mne poryv bočního větru téměř sundal z kola na Maxově, jsem se trochu bál při jízdě po hrázi Josefodolské přehrady. Jizerky jsou ale zatím pro kolo nesjízdné, na cestách je místy ještě spousta sněhu.

28. dubna 2012: Ráďa s Valerií se dnes za letního vedra a silného větru zúčastnily jabloneckého 10km běhu "Do pohody" kolem přehrady. Ráďa v čase 56:02 (celkově 166. místo, 27. místo v kategorii žen), Valerie 1:08:49 (199. resp. 44.).

27. dubna 2012: Týden začal spíš chladnějším počasím občas s nějakými srážkami, místy i dost intenzivními a sem tam i s bouřkami. Od středečního odpoledne se počasí postupně zlepšovalo a vlivem jihozápadního proudění po zadní straně anticyklony nad východní Evropou se začalo pěkně oteplovat, takže ode dneška minimálně do neděle bychom měli mít dny s letními parametry. A dnešek tomu už odpovídal, protože maximum na meteostanici bylo 29,3°C. Byl jsem se po práci projet v údolí Mohelky. Chystal jsem se tam už delší dobu, ale počasí a spol. nepřálo, až dneska. Ale byl jsem trochu zklamanej. Nějak to nebylo ono, představoval jsem si ty lesní cesty trochu jinak. Ale popsat to neumím, možná to taky bylo trochu tím, že mne v práci vytočili do běla. Bylo hodně dusno, takže mi nestačila voda a do hospody na Dlouhém Mostě jsem přijel z posledních sil a vysušený jak treska. Dva Rohozce jen zasyčely. Aspoň že pak sjezd k Tajchu nezklamal a spravil mi náladu :-). A abych nezapomněl, Krkonoše stále září do dálky bílou barvou.

22. dubna 2012: Na včerejšek jsem se moc těšil, byl na něj totiž naplánovaný tradiční jarní sjezd Jizery. Předpověď byla nejistá, trochu hrozil déšť a žádné velké teplo. Vyšlo to ale dobře, i když neopreny, které jsem z obavy před zimou půjčil, se hodily. Vody bylo hodně, takže Paraplíčko nebylo vůbec tak divoké jako loni a nikdo se nekoupal, takže první koupání předvedl až Ládis při seskoku přes hranu jezu v Brodě. Úsek pod Brodem, typický nedostakem vody kvůli náhonům, byl tentokrát v pohodě a tak jsme na objednané stejky na rybářských závodech na Kulaťáku přijeli brzo. Nejtěžším místem se tentokrát ukázala šlajsna ve Skále, kde ze otočila dnem vzůru skoro polovina lodí. Zbytek cesty do Dolánek pak proběhl v klidu, většinou stylem "soulodění". K večeru se udělalo vyloženě teplo, takže u Kozy jsme poseděli venku a bylo to moc fajn. Takže Jardo, díky za organizaci a zase za rok.

20. dubna 2012: Co je největší metla lesa? Ne, není to kůrovec ani vichřice. Jsou to motorkáři a lesáci. Oba uvedené druhy dokážou totiž za přispění deště udělat z krásného lesa a lesních cest měsíční krajinu, na kole samozřejmě téměř neprůjezdnou. I když vlastně měsíční asi ne, protože na Měsíci není bahno, zatímco v lese kolem Císařského kamene ho dneska ráno bylo neuvěřitelné množství. Bylo ho tolik, že v jednu chvíli se mi v něm kamsi ztratilo přední kolo a já letěl na boudu. To byl jediný moment, kdy jsem tomu bahnu byl relativně rád, protože přistání do něj bylo aspoň bezbolestné, na šutry bych to zažít nechtěl ;-). Ale ranní projížďka měla i pozitivní stránky, například jsem objevil novou postranní cestu z Vesce na Jeřmanice, což se bude hodit.

17. dubna 2012: Vyjasnilo se a utišil se vítr, takže teplota ráno spadla na -1,6°C. Na horách je od včerejška zase nový sníh.

15. dubna 2012: Sobota byla nakonec, navzdory původním předpovědím, slunečná, i když dost chladná a větrná. Dnes dopoledne to taky ještě vypadalo, že si počasí dělá z modelu Aladin srandu, ale odpoledne to přišlo a začalo lejt a lejt a lejt.

13. dubna 2012: Počasí během týdne bylo stále spíš chladné a spíš oblačné, včera dopoledne pak lilo jako z konve. Na kolo to moc není a o víkendu nejspíš taky nebude. Přitom už mám několik vyhlédnutých tras a moc rád bych je vyzkoušel, hlavně tu po stráních údolí Mohelky, kde určitě budou super sjezdy. Ale chce to co nejdřív, protože pak to všude zaroste travou a roštím a bude po žížalkách.

9. dubna 2012: Ráno bylo mrazivé a jasné, u nás -4°C, na Jizerce -22°C. Asi to už bude znít trochu omšele, ale došlo na další verzi loučení. Tentokrát v Krkonoších. Začínali jsme v Harrachově podél Mumlavy po krásném čerstvém sněhu, který jel úplně výborně do té doby, než na něj chvíli svítilo slunce. Potom se s ním cosi stalo a lyže namazané modrým extráčem začaly sem tam vytrhávat ze stopy sněhové hroudy až na firnový podklad. Nic podobného jsem s tímto tvrdým voskem ještě nezažil :-). Vosecká vypadala zvenku mrtvě až zavřeně, naštěstí to nebyla pravda. Ale po příchodu jsme tam byli ještě s jednou skupinkou sami. Přítmí, ticho, číšník pohybující se zcela nehlučně lokálem. Zvláštní atmosféra, ale pivo mělo správný říz. Ukázalo se, že žádná opalovačka nebude, naopak, na hřebeni zvířený sníh od silného větru a totálně omrzlé tváře připomínaly spíš sibiř (v létě, samozřejmě..). Všechny pláně byly krásně hladké a pokryté několika centimetry lehkého sněhu, takže sjezd z hřebene na Labskou byl prima telemarkový zážitek, to následné škrabání se na Krkonoš už bylo o chlup horší. Zpátky jsme jeli zase kolem Vosecké, pak neprojetou telefonkou, kousek zpátky po Terrexu a přes Snídani dolů. Počasí a sníh rozhodně konec první dubnové dekády nepřipomínaly, to spíš to minimum lidí tomu mohlo nasvědčovat. Byla to krása.

8. dubna 2012: Loučení s lyžařskou sezónou, verze 3. Tak by se dal nazvat dnešní den. Původně jsem vlastně chtěl jet ještě na skialpy, ale předpověď nestála za nic. Pak byla varianta, že bychom teda aspoň jeli někam do Krkonoš a přespali na hřebenech, ale podle kamer tam byla mlha, že by se dala krájet. Nakonec mne napadlo, že bychom mohli zkusit Polsko. Ráno jsme měli na zahradě 5cm sněhu a venku zuřila vánice. Když jsme jeli vlakem do Harrachova, připadali jsme si mezi těmi výletníky v polobotkách trochu nepatřičně, ale všechno se změnilo, když jsme vystoupili v Harrachově z vlaku. Sněhu bylo ještě poměrně dost a jak jsme stoupali výš, přibývalo ho až na stav "velmi mnoho". Nemohl jsem věřit svým očím, když jsme se posléze napojili na perfektně upravené, široké tratě. Připadali jsme si spíš jako v únoru. Drobná zrada byla, že chatka Gorzystow měla zavřeno, ale o to víc jsme si nacpali břicha na Orleti. Domů jsme se vraceli opět z Harrachova v pět.

7. dubna 2012: Zatímco druhá polovina března nás naladila vyloženě jarně, samotný závěr tohoto měsíce a začátek dubna nást doslova zpražily studeným a vesměs nevlídným počasím. Venku panuje šedivo, mlhavo a teplota neustále klesá. Dnes odpoledne opět začalo sněžit.

1. dubna 2012: Apríl přišel s opravdu aprílovým počasím. Už včera odpoledne v Praze se začaly při silném větru prudce střídat přeháňky a chvíle modré oblohy, večer cestou domů to byly vánice a sníh zůstával ležet i u Prahy. Ráno bylo polojasno a lehce pod nulou a protože na netu psali, že ještě upraví malý okruh, vzali jsme lyže a vyjeli se rozloučit se sezónou. Pár lidí ještě nahoře bylo, ale atmosféra taková klidná. Chvílemi spíš jak o vánocích, to když chumelilo jako blázen a nebylo vidět na krok. Pak se zas vyjasnilo a bylo březnové azuro. Dojeli jsme až na Knejpu, kde bylo kupodivu otevřeno, takže jsme poseděli a ani se nám nechtělo zpátky. Sníh byl všelijaký, v dolních partiích spíš jak lepidlo, nahoře ale ještě suchý skoroprašan :-). Byl to prima závěr sezóny, rozhodně lepší než minulou středu to zmrzlé oraniště...

31. března 2012: Větrné počasí nás provází už od neděle, od čtvrtka se k tomu ale přidal déšť a silné ochlazení, takže na hory se vrátilo sněžení. Příčinou je protáhlá tlaková níže na severu, po jejíž zadní straně to k nám fičí od severozápadu až severu. A fičí fakt dost. Shazuje to květináče z parapetu, poráží velikonoční výzdobu, hukot nedá pořádně spát a o možnosti mít v noci otevřené okno už několikátou noc ani nemluvě.

28. března 2012: Ačkoli předpovědi na dnešek slibovaly podobné počasí jako v sobotu, ve skutečnosti to tak alespoň pocitově rozhodně nebylo. Vyjel jsem si na kole na Ještěd a byl jsem rád za dlouhé kalhoty a bundu. Na cestách bylo ještě dost sněhu, takže nahoru jsem jel čistě po silnici a dolů jsem na lesní stezky odbočil až pod Výpřeží. Bylo tak nějak syrovo a foukal studený vítr, takže celkově nic moc.

24. března 2012: Dnešní počasí by spíš odpovídalo tak druhé půlce dubna. Bylo polojasno až skoro jasno a velmi teplo. Vydal jsem se na první jarní cyklovýlet, kam jinam než do Ráje. S Ráďou jsem se autem svezl pod Valdštejn a zatímco ona čekala na kamarádky, vyrazil jsem liduprázdnými cestami na Hrubou skálu a pak tradičně po červené mezi skalami k Věžáku. Ten byl kupodivu částečně ještě zamrzlý a i v nivách mezi skalami byl tu a tem ještě led a zbytky sněhu. Do Libošovic jsem nejel přímo po silnici, ale vlevo podél potoka k mlýnu a dost možná ještě dál až k asfaltce a po ní do Mladějova. Pak jsem si to chtěl zpestřit lesem, ale cesty zkpočátku pěkné vždy se ukázaly být slepými. Tak holt po silnici. Aspoň do Kosti (na kost je blbost, ne? ...) jsem to vzal po mezích. Když mám toho péráka, nebudu jezdit přece po silnici. Gumy Michelin XC Dry se ukázaly dobré do písku, neboť další známé písečné úseky směrem na Branžež jsem zvládal bravurně. Zato v blátě po zelené na Valečov jim to nešlo. Ale co jsem čekal, že? XC Dry... Mužský jsem minul po silnici a pak na Vyhlídce jsem řešil co dál. Tam totiž na kole není moc úniku mimo té silnice zpátky. Nakonec jsem to vzal ke Studeným Průchodům, což byl pěkný sjezd a následně kolo na ramena a kus pěšky. Pak jsem objevil odbočku po modré do Příhraz, dokonce značenou i jako cyklo. Moc pěkná byla, zase písek, a až na jedno strmější místo, kde jsem se zahrabal, jsem jí zas projel v pohodě. Při následném kličkování po cestách a silničkách do Kacanov jsem se v jednom místě mezi kravskými pastvinami málem utopil v blátě. Následoval výjezd ke Kopicovu statku se svým strmým závěrem pak kus po pěšinách zpět na Valdštejn. Na Zlaté stezce už byl celkem provoz, takže jsem musel pomalu, žádný divoký sjezd. Následovala palačinka a pivo v hospůdce na Valdštejně. Tělo si žádalo cukry. Při průjezdu Turnovem na Kozu a Malou Skálu jsem si zase říkal, jak je ten Turnov krásný. Je moc malý na to, aby tam někdo stavěl na okraji nějaká obchodní centra, a tak střed města zůstal živý, plný krámků a hospod. Na Skále jsem začal cítit únavu nohou i bolest prdelních kostí. 70km v poměrně náročném terénu je přece jen dost. Dal jsem si kafe a zmrzlinu, chvili poležel u splavu a pak se vydal na závěrečný úsek na Frýdštejn, Hodkovice a přes Záskalí domů. V kopci na Záskalí mě předjela na silničce krásná mladá cyklistka a to bylo moje štěstí, protože abych se mohl kochat pohledem na její pracující nohy a pozadí, vybičoval jsem se ještě ke slušnému výkonu. Nakonec mi sice ujela, ale to je fuk :-). 95km.

23. března 2012: Teplé a suché počasí trvá celý týden. V úterý a středu v noci ještě mrzlo, od čtvrtka už je v noci nad nulou, ale zase přibylo mlh. Dnes se dokonce nad naším územím vyskytly první letošní bouřky.

18. března 2012: Máme za sebou velmi teplý a slunečný víkend. Jak to správně zhodnotil Radek, byl to ideální víkend pro sporty v přírodě - dalo se vyrazit na lyže, sněžnice, kolo, vodu nebo pěšky. Prostě cokoliv. Vyzkoušel jsem kromě vody a pěšky všechno. Výlet na sněžnicích se vydařil, i když začátek byl pro propařené noci, kdy jsem vůbec nešel spát, dost náročný. Šli jsme z Pomezek a dolů jsme se vraceli přes Růžohorky a po sjezdovce na Portáškách. Kupodivu jsem byl celkem v pohodě a i cestu autem domů jsem se zajížďkou do Světlé pod Ještědem zvládl dobře. Vytuhl jsem až doma. Dneska jsme si dali práci na zahrádce a kolo. Zadem z Vratislavic kolem Tajchu na Dlouhý Most, na Javorník (na sněhové nudli stále asi pět lidí lyžovalo), na Obří sud, pak sjezd sněhem a bahnem na Záskalí, Hodkovice, Sedlejovice, Sychrov, Frýdštejn, Rychnov, Rádlo a přes Milíře domů. Prvních jarních 55km. Na Radka s Leštičem to ale nemá, do Svobody to prý v pátek měli 140km...

16. března 2012: Celý týden bylo dost nevábně, zataženo, mrholivo až deštivo. Dneska opět vypuklo jaro. Ráno jsem vyrazil projet se po Jizerkách a bylo to jak jinak než skvělé, ale jen tak do devíti. Pak už ze sněhu byla kaše, ve které se lyžím vpřed naopak vůbec, ale vůbec nechtělo. Teď po obědě jedeme s Přemetem aspoň na den na comapí hory. Bohužel zas do té pitomé Svobody na Úpou. Ale Přemet dostal dobrý nápad, že bychom mohli na Sněžku dojít na sněžnicích. Tak to zkusíme.

12. března 2012: Návrat domů z Alp byl včera ve znamení zatažené oblohy a deště. Později k večeru se u nás sice trochu projasnilo, ale jen dočasně, protože dneska bylo extrémně hnusně, mrholilo a foukalo při teplotách několik stupňů nad nulou. Předpokládá se obnovení vlivu anticyklóny, avšak s teplým jihozápadním prouděním, takže o víkendu možná padne nějaká dvacítka.

6. března 2012: V Evropě vládne anticyklóna a tím pádem slunečné počasí. Ráno klesají teploty poměrně hluboko pod bod mrazu, odpoledne vydráždí sluníčko rtuť teploměru nad nulu. Ale je to trochu zrádné, z okna vypadá venku tepleji než ve skutečnosti je. V noci jedeme do Rakouska do Wipptalu na skialpy, ale já jsem si vzal dovolenou už dneska. Ráno jsem skočil do vlaku a jel do Kořenova, letos vlastně poprvé. Vzal jsem tentokrát klasičky a dobře jsem udělal. Sice jsem musel mazat lepidlo a to ještě několikrát za sebou, ale jelo to pěkně, takže jsem si tu klasiku fakt užil. Trochu horší to bylo mimo "magistrální" trasy, kde rozrytý a následně zmrzlý sníh nedával šanci na pohyb na lyžích ani nahoru ani dolů. Takže na Jelení Stráň jsem šlapal po svých.. Na Knejpě jsem se stavil na pivo a půl hoďky si užíval sluníčka a moc příjemné atmosféry, která byla tak nějak úplně jiná než o víkendech. Lidi byli, to ne že ne, ale méně a možná i jiní týpci, takže byl klídek a ne ta typická nedělní nervózní tlačenice ve stopách.

4. března 2012: Na víkend se přecejen prosadil vliv anticyklóny a tak jsme měli dva příjemné předjarní polojasné dny. Včera jsem z Béďova vyrážel už v sedm a sám. Měl jsem pásy a úmysl vyšplhat na některé z jizerských tisícovek. Trasy byly upravené pěkně a nikde nikdo, takže za hoďku a fous jsem byl na Knejpě. Jelikož byly pláně umrzlé a tvrdé, vzal jsem to rovnou přes rašeliniště do průseku a pak na pásech nahoru. Ale pásy byly tentokrát celkem zbytečné, protože se dalo jít po tvrdém sněhu v pohodě pěšky. Nahoře to bylo úžasné, na obou vrcholových skaliskách byl od západu navátý sníh tak, že se skoro až nahoru dalo vylézt po sněhu místo po žebřících. A ačkoli bylo ani ne devět, slunce žhavilo. Chtěl jsem tam v tu chvíli v té kráse zkamenět navěky :-). Pak jsem ještě vybruslil skoro až na vrchol Holubníku a nakonec si ještě zajezdil po Bedřichovské přehradě. Po obědě mi to nedalo a jel jsem se ještě na chvíli projet na kole. No, bylo to ještě syrové a jet mimo asfalt rozhodně ještě nepřipadalo v úvahu, ale i tak to nebylo špatné. Dneska jsme si ráno lyže zopakovali ještě s Ráďou. Slunce bylo zpočátku zastřené řídkou oblačností, takže nebylo tak teplo. Nějaký hulvát křížený s kreténem byl na Ráďu sprostej, že mu ihned nevyklidila prostor, když jí zařval za zadkem "zleva", a tak jsem se ho vydal stíhat, abych mu řekl, ať jde radši domů. Měl dost náskok, ale přesto jsem ubíral metr po metru, i když jsem v noci nespal a byl jsem vyšťavenej. Působil adrenalin. Dojel jsem ho na Knejpě, ale když viděl jak se k němu ženu, radši ujel dolů na Kasárenskou a na moje volání nereagoval. Sráč.

1. března 2012: Od úterý je zataženo, mlhavo a téměr stále mrholí. Teplota je hodně nad nulou, pod nulu neklesá ani v noci a ani na Sněžce. Na jihozápadě republiky byla dnešní odpolední maxima kolem 16 stupňů. Ale i přes nevábné počasí jsem dneska vyrazil do práce na kole, poprvé v tomto roce.

26. února 2012: Včera ráno se částečně vyjasnilo a teplota zas klesla trochu pod nulu. Přestože ve mně pořád hlodal nějaký bacil, nemohl jsem odolat a vyrazil jsem ráno na lyže v očekávání přimrzlého jarního manšestru. A nemýlil jsem se, tratě byly vynikající a i když jsem se na začátku necítil úplně fit, dal jsem nakonec 50km v čase 3:55 včetně zobání a kochání se. Směrem na Jizerku to jelo skoro samo, ale zpáteční cesta z Jizerky proti velmi silnému větru byl boj o každý metr.

23. února 2012: V pondělí a úterý bylo příjemné počasí. Jasno, v noci celkem mrazivo a přes den mírně nad nulou. Takové předjaří. Jenže pak se večer v úterý zatáhlo a začalo padat cosi, co na mi večer při lyžovačce udělalo na bundě ledový krunýř. A od té doby je hnusně, zataženo, mokro, mlhavo, sychravo. Nemrzne ani v noci.

19. února 2012: Na MHB jsme v pátek vyráželi až odpoledne, protože dopoledne nejezdily kvůli sněhové kalamitě vlaky. Z nádraží v Josefáči jsme vycházeli asi v půl čtvrté a byl to zatím nejnáročnější výstup. Sněžnice se v mokrém čerstvém sněhu příšerně bořily a sníh se na ně lepil, takže vážily každá snad pět kilo. Výstup nám trval hodinu a půl. Před chalupou byla dvaapůlmetrová závěj, takže nám to dalo práci dostat se dovnitř a pak jsem musel proházet něco jako zákop, abychom mohli chodit ven. Topení bylo tentokrát v pohodě, protože venku bylo jen kolem nuly. Zato studánka stála zato. Ve sněhu nebyla vůbec z cesty vidět a z druhé strany byla jen díra do země. Po chvíli házení lopatou se mi podařilo k vodě jakýs takýs přístup udělat. Naštěstí to díky spoustě sněhu nebylo zamrzlé, toho jsem se totiž trochu obával. Rohánci dorazili po nadlidském výkonu se čtyřicetikilovým chariotem asi v osm.

V sobotu ráno jsem nevěřil svým očím, když jsem viděl rolbou upravenou trasu před chalupou. Vše se vysvětlilo po chvíli, když se po ní začali trousit jacísi závodnící. Později jsme se dozvěděli, že to byl Boboloppet neboli Jizerská devadesátka. My jsme vyrazili asi v deset v jejich stopě na Protrženou, Kasárenskou a nad Soušskou přehradou na Jizerku. Záviděli jsme bruslařům, sníh byl vlhký, takže nám to moc nedrželo, zato jim to jelo pěkně. Oběd jsme si dali U Pytláka Henricha. Stejně jako loni jsem chtěl využít toho, že jsme v těchto místech na klasičkách a podívat se na Pytlácké kameny. Ale dost jsem váhal, jelikož sníh už byl břečka, nedržel, a stopa byla jen tak od dvou lidí. Nakonec jsme ale odbočili. Borec před námi to prošlápl trochu nestandardní cestou, takže jsme kus šplhali cik cak mezi korunami stromků jako na skialpech. Pohled na skály byl zvláštní, stojíce na třímetrové vrstvě sněhu se zdály poněkud nízké. Vraceli jsme ze zase po Kasárenské přes Knajpu, kde jsme se potkali s Pavlem a Markétou a dali čaj, pivo a chleba se sádlem. Cestu na Knajpu už jsem ve stopě nevydržel a vybruslil jsem to i na namazaných klasičkách. Večer jsme vytopili světnici do červena, takže jsem se šel zchladit mytím ve sněhu. Přitom mi pršelo na hlavu.

Dneska jsme se probudili do chumelenice. Venku napadlo dalších 15-20cm sněhu, tentokrát ale celkem suchého. Šli jsme se jen podívat na sněžnicích na Milíř. Po pátečním trápení se v mokrém lepivém sněhu se mi ani moc nechtělo, ale nakonec to bylo v pohodě a za 50 minut jsme byli nahoře. Vrcholové skalisko cudně trčelo asi metr nad sněhovou pláň a jen jakýsi sněhový příkop kolem něj dával tušit, že ve skutečnosti je mnohem vyšší. Po obědě sestávajícím se z hrachovky jsme vysmýčili chalupu a vyrazili k domovu. Rohánci k autu na Mariánskou horu, my s bágly na zádech do Béďova. Dokonce se i vyjasnilo, udělaly se krásné výhledy a taková skoro lednová atmosféra. Ale byla to dřina, takže jsme do Béďova dorazili pět minut po funuse, resp. po odjezdu busu. Nezbylo nám tedy než stepovat hodinu u bufetu na parkovišti a na střídačku se chodit ohřívat na záchodky.

17. února 2012: Zdá se, že počasí už umí jen dva stavy. Buď sibiřský mráz, nebo sněžení/déšť. Teď máme už zas celý týden to druhé. Na zahradě nám připadlo asi 25cm, takže celkem leží 50cm. Dneska se ale skutečně oteplilo na 2 stupně a leje jako z konve.

15. února 2012: Sibiřské mrazy jsou minulostí, vládu přebírá opět tlaková níže nad severní Evropou a ta k nám začala lifrovat vlhký oceánský vzduch. Takže teploty šly nahoru, i když zatím ne nad nulu, a napadlo asi 15cm sněhu. Zároveň fouká silný vítr, takže se dělají závěje. Bohužel to vypadá, že teplota dál poroste a o víkendu, kdy jsme na MHB, se dostaví obleva...

12. února 2012: Díky velmi mrazivému a jasnému počasí zamrzlo téměř všechno, co zamrznout mohlo, takže jsou výborné podmínky na bruslení v přírodě. Bruslení mne nikdy nelákalo, protože mne nebaví mrcasit se na nějakém plácku sto na sto metrů, ale když kolega Jirka v práci vyprávěl o bruslení na Mácháči, zaujalo mne to, protože to už není žádný plácek. A když se k tomu přidá možnost koupit brusle za pár kaček v Dekáči, tak není co řešit.... no, vlastně je, ale o tom až nakonec. V sobotu jsme byli na Hamru. Nebylo to špatný, ale na mne ještě dost malý. Ale dneska české moře nemělo chybu. Teda mělo, ale jen malou. Protože kdyby na ledě nebyl vůbec žádný sníh, bylo by to ještě lepší. Takhle jsme se museli držet na vypluhované dráze, ale i tak to bylo skvělé. Několikrát jsme potkali lidi, co měli na nohou bězkové skate boty a na nich připnuté cosi poměrně dlouhého. A krásně jim to jelo. Posléze jsem vyzkoumal, že to jsou "nordické brusle", nože s vázáním na běžecké boty. Super vychytávka... škoda, že jsem o ní nevěděl. Přemýšlím, že to nějak zkusím vyrobit.

8. února 2012: Dneska byla inverze jako sviň. V půl jedné dole v Liberci bylo stále -10 °C, zatímco na sedle Holubníku to byla těžká opalovačka. Už dlouho se mi nestalo, že bych si venku v klidu sundal čepici, rukavice i bundu :-), či dokonce jel na lyžích jen ve vestě.

6. února 2012: Páteční rekord byl dnes překonán hodnotou -22,8 °C. Denní maximum -11,8 °C. Zkoušíme na vlastní kůži jak je na Sibiři, když poleví mrazy...

5. února 2012: Vypravili jsme se za Gorilou. Do kraje žulových skal, bukových lesů a sněhu. Se sněžnicemi. Ne, nejsme cvoci, i když by to tak mohlo znít. Strýček našeptávač totiž rozdmýchal můj celkem starý plán podívat se do oblasti západně od Oldřichovského sedla, která mne už dlouho láká, jenže na kole se tam nedá a na běžkách taky ne, takže to čekalo přesně na nějaký takový den jako dneska. Ráno jsme si trochu počkali, až třeskutý mráz poleví, a v jedenáct jsme vyrazili vlakem do Mníšku. Od nádraží jsme šli po žluté zpočátku pěšky až na pastviny plné chlupatého dobytka nad vsí, dál už pak na sněžnicích. Ve spodních částech zas až tolik sněhu nebylo, ale na hřebení ho bylo hafo a byl lehoučkej, takže ve zkratkách přes strmé hřebínky jsme na těch sněžnicích jezdili skoro jak na lyžích hrnouce před sebou lavinu lehoučkého prašanu. Některá obzvlášť strmá místa, jako například z Oldřichovského Špičáku, jsme jezdili po zadku. Legraci jsme si užili i při drápání se na vyhlídku Skalní Hrad, ovšem korunu tomu všemu nasadil sešup mezi sklaními útvary dolů při hledání kýžené Gorily. Něco jsme našli, ale jistí si nejsme, anžto se nám zdá, že ačkoli všechno ostatní sedí, tak rypák má to zvíře na lidoopa přece jen příliš velký ;-). Ještě zajímavější než skalní útvary byly však stopy lyžaře, které se uprostřed neposkrvněného svahu náhle zjevily, udělaly deset či dvanáct oblouků a zase náhle zmizely. Asi nějaké ufoski nebo co.

3. února 2012: Už včera ráno padl rekord mojí meteostanice, minimum bylo -21,7 °C. Dneska ráno -22,4 °C. Na Jizerce v šest ráno -36,1 °C.

1. února 2012: Necelé dva týdny "normální" zimy jsou asi za námi. Zatímco do poloviny ledna jsme měli trvale oceánskou verzi "zimy", t.j. v podstatě vůbec nemrzlo, srážky padaly téměř každý den s slunce jsme si mohli jen představovat, teď se to otočilo do druhého extrému a máme kontinentální arktickou zimu. Ranní teploty klesají pod -20°C, denní nepřekročí -10°C a srážky nelze delší dobu očekávat žádné. Naštěstí je vlhkost vzduchu minimální, takže i tu mínus dvacítku venku člověk během tříkilometrové cesty do práce celkem v pohodě snese. Bohužel pro viskozitu provozních kapalin v autě, fuknci mechanismů elektrického otevírání vrat a další vymoženosti moderní doby je vlhkost nepodstatná. A toho, kdo kdysi jako první nahradil normální dvojitá špaletová okna těmi hovadskými dvojskly, bych nakopal do pr.... Něco na tom ale přece je pozitivního, přes den svítí sluníčko a už má sílu rozpustit ranní depku :-).

29. ledna 2012: Dnešní den byl snad ještě lepší než ten včerejší. Z Martinovky jsme vyrazili krátce po deváté za slunečného a klidného počasí a první dvě hodiny jsme byli v horách téměř sami. Krása ranních výhledů do všech směrů se snad ani nedá popsat. Původní plán dojít zas až do Béďova vzal za své, protože mi přišlo lepší zůstat déle na hřebenech Krkonoš než se zas mačkat v jizerských stopách. A tak jsme si to z Labské protáhli na Zlaťák, na Kotel, pak zpátky na hlavní hřeben a k Vosecké jsme sjeli prašánkem shora. Pivo jsem si v klidu vypil venku, jako kdyby bylo jaro. Pak jsme telefonkou sjeli na Terex a po něm, stále za krásných výhledů, pokračovali k bývalé celnici. Terex byl perfektně upravený, jedna stopa a hlavně čtyřmetrová placka lákala k zabruslení si. A hlavně: jeden lyžař na jeden kilometr :-). Byl to obrovský kontrast s tím, co následovalo v Jakuszycích. Cestana Orle byla totiž jeden dlouhý dvoustopý had v každém směru. Naštěstí jsme při první příležitostiz hlavní trasy odbočili a tam už to bylo v pohodě. A z Orle do Harrachova na vlak to už bylo vůbec v pohodě, protože tam už to vůbec neupravují a je tam jen hluboká stopa od lidí od vlaku.

28. ledna 2012: Inspirován kolegou Radkem jsem dostal nápad, že bychom si mohli vyrazit do Krkonoš a přespat na Martinovce. kupodivu měli volno, takže jsme se dneska ráno svezli vlakem do Harrachova a vyrazili. počasí bylo skvělé, žádný tuhý mráz a přestože bylo zataženo, oblačnost to byla řídká a slunce přes ní prosvítalo. Až na hřebeni přituhlo a začalo foukat, takže to byla taková malá Sibiř. Potkávali jsme hodně skialpinistů a kolem Martinovky bylo několik výrazných výstupových stop, kterými muselo projít hodně lidí. Taky sněžnice se pěkně rozmáhají, ale mameluků rozdupávajících cesty je bohužel taky čím dál víc.

26. ledna 2012: Teplota na Bedřichově dneska ráno -15°C. Na sedle Holubníku je tolik sněhu, že přístřešek je skoro celý pod sněhem a leze se do něj dírou shora.

25. ledna 2012: V neděli a v pondělí ještě připadl další sníh, takže u Bílých buků bylo v pondělí večer 180cm. Ode dneška se ale začal uplatňovat vliv vysokého tlaku, takže by mělo být konečně hezky a taky trochu chladněji. Rozhodli jsme se toho využít, vzali si dovolenou a vyrazili jsme na už delší dobu plánovaný přechod Ještědu na skialpech. Ráno, za opravdu azurového nebe, jsme nasedli do MHD číslo 20 a dojeli do Šimonovic. Odtud jsme po jiskřivých loukách vyšplhali k chatě U Šámalů a pak po hřebeni pokračovali na Pláně. Tam jsme si dali pivko a něco k snědku a pokračovali na vrchol, který se ale zatím skryl v mlze a oblačnosti. Poslední kousek od Ještědky jsme si trochu připadali jako ve velehorách, protože jsme stoupali strmým svahem po stopě cik-cak, takže i otočku jsme si mohli vzkoušet. Dolů jsme sjeli hlubokým prašanem pod lany a pak ještě chvíli procvičili styl na sjezdovkách. Domů ze skialpového výletu jsme pak jeli tramvají :-).

21. ledna 2012: Slunečný den ve středu byl první a asi taky poslední. Výběžek vysokého tlaku se rychle stáhl zpět a nastoupil obligátní západ až severozápad. Teda spíš ten severozápad, protože se nepatrně ochladilo a sněží tudíž i v údolí. Sněží vlastně skoro pořád, jen dnes dopoledne chvíli přestalo, tak jsme si byli zalyžovat. V poledne se ale zase hustě spustilo a hnedle nakydalo dalších 20cm. Člověk začne házet, hází, hází a když dojde na konec, může na druhé straně začít znovu. Na sněhoměrné tyči u bílých buků je 140cm, u nás na zahradě 35cm.

18. ledna 2012: Včerejší humus v podobě mrholení při lehce nadnulové teplotě k ránu vystřídalo jasné mrazivé počasí. Obloha je jako vymetená, prostě nádhera. Myslím, že je to první takový den v letošní zimě, který se asi nebude hned tak opakovat, a já vůl sedím v práci místo abych si vzal dovolenou. Pravda, na Jizerkách jsem byl sice v letošní sezóně už nesčetněkrát, ale dny, kdy bylo vidět víc než dvacet metrů a nic nepadalo, by se daly spočítat na prstech jedné ruky...

17. ledna 2012: Ve vlhkém severozápadním proudění začalo včera kolem poledne sněžit a do dnešního rána napadlo v Liberci asi 20cm sněhu, nahoře ještě víc. Včera po práci jsem jel busem na Béďov a aby byla nějaká změna, vzal jsem to na Nové Louce vpravo na Kristiánov a sjel jsem pak přes Hrabětice a Maxov až do Jablonce. Sníh byl včera ještě i dole v Liberci prašánek, ale dneska už to bylo vlhké a těžké, takže odhazování docela pakárna.

15. ledna 2012: Konečně se trochu ochladilo, takže denní teplota i dole v Liberci zůstala oba víkendové dny pod nulou. U bílých buků zase dali sněhoměrnou tyč, takže si můžu zapsat, že sněhu je právě 100cm. V týdnu bylo i 110cm, ale trochu se to slehlo.

10. ledna 2012: Podle mapy přízemního tlakového pole by si člověk mohl myslet, že bude venku hezky. Jenže kdepak. V hladině 500 hPa je brázda nízkého tlaku a v ní k nám dál a dál teče vlhký vzduch od západu. Jako tomu ostatně je už od začátku prosince. Moc jsme se nevyspali, protože vichřice 25 m/s hnala sníh s deštěm přímo proti oknu a dělalo to neuvěřitelný rambajs. Bez ohledu na všechny debaty o tom, zda se počasí mění nebo ne, je podle mně čistě na základě statistiky zřejmé, že co se mění, je různorodost počasí. Zatímco dříve se meteorologická situace měnila třikrát za měsíc, teď jen několikrát do roka. V zimě jsme měli měsíc severovýchodní anticyklonu s třeskutými mrazy. Větší část léta byla jihozápadní cyklona a s tím spojené vlhko a deštivo. Pak přišla podzimní anticyklona, která vydržela od září do listopadu a nekápla při ní ani kapka srážek. No od té doby máme tu západní cyklonu a srážek naopak hafo.

8. ledna 2012: Na dnešek jsem měl v plánu Polsko na klasiku, protože u nás se jela padesátka. Ráno bylo ale tak hnusně, šedivo a lilo, že jsem málem vyměkl a zůstali jsme doma. Naštěstí jsme nakonec vyjeli a bylo to jako obvykle dobře. Cesta byla zase dobrodružná, neboť do Jakuszyc jsme jeli kvůli závodům psích spřežení busem místo vlakem. A bylo tam nacpáno, tolik lidu jsem tam nezažil. Ráďa přišla dokonce s myšlenkou, jestli Pšonkové nepobírají nějaké dotace z EU na běžky, protože koncentrace naprostých začátečníků všech věkových kategorií byla obrovská. To ale zmizelo sotva jsme opustili trasy projeté rolbou a vydali se směrem na velkou Jizersou louku. Stopa byla, ale zařízlá asi půl metru hluboko, takže ruce si při zvedání hůlek užily své. Díky náročným podmínkám jsme si to ale užili na chatě Grorzystow, protože tam nebylo moc lidí a byla tam tudíž pohodička. Zpátky jsme se přes Orle do Harrachova vraceli hlubokou, rozbitou a umydlenou stopou, kde Ráďa každou chvíli havarovala, což byla pro mne, pozorujícího to zezadu, velká psina.

6. ledna 2012: Kyril se naštěstí nekonal, ale foukalo každopádně dost. Včera i dneska večer jsem si byl zabruslit. Včera to bylo docela fajn, i když později se spustila taková vánice, že jsem viděl jen tak dva metry dopředu. Dál světlo čelovky naráželo jen na bílou zeď. Zato dneska to byla spíš trága, sníh byl suchý a napadlo ho hodně, takže to bylo jako bruslit v bílém pískovišti.

4. ledna 2012: Silné západní proudění přináší jednu frontu za druhou, mezi nimi je občas i polojasno. Ale je teplo, v pondělí večer ukazoval teploměr na libereckém bazénu dokonce 8 stupňů. Včera a dneska bylo sice o trochu chladněji, ale na to, aby se aspoň do Jizerek vrátil mráz, to nestačilo, takže pršelo i tam. Snad od zítřka by se mělo ochladit ještě trochu, že aspoň na kopce se vrátí sněžení. A modely rovnou vyhrožují vichrem až 140km/h a závějemi. Zpravodajské portály z toho udělaly senzaci a palcovými titulky píší o dalším Kyrilovi, nicméně snad to nebude tak zlé. I když tlakový spád je velký - 1040hPa nad Azory a 960hPa nad Skandinávií a synoptická mapa je té z 18.1.2007 nepříjemně podobná. No uvidíme co se z toho vyklube.

1. ledna 2012: Po dvou nádherných zimních dnech se opět dostavila obleva a déšť. Ještě v noci bylo jasno, jiskřivo a mrazivo, ráno už byl sníh vlhký a posléze začalo pršet, což vydrželo celou cestu domů.

31. prosince 2011: Na Silvestra je tradicí jít na Severomoravskou chatu. Letos jsem váhal jak, protože dole v Králíkách přecejen sněhu moc není. Naštěstí jsem ráno při průzkumu situace potkal chlapíka, který tvrdil, že od Hedeče je to na lyže ok. A taky že bylo. Bylo to super, dokonce projeté skutrem a modrá obloha. Prostě nádherý závěr roku. Zakroužili jsme po stopách, poseděli na Severce, vyšplhali už za šera na Jeřáb a až za tmy se vrátili na Amálii. Lepší počasí a podmínky jsme si nemohli přát.

30. prosince 2011: Včera jsme odjížděli z do Králík za téměř jarního počasí. Na polích se mísila zelená s hnědou a teploměr ukazoval čtyři stupně. Dneska ráno se to otočilo a ráno jsme se probudili opět do zimy. Během noci totiž napadlo asi deset centimetrů sněhu. Díkybohu jsem nakonec ty běžky vzal, takže jsme mohli vyrazit do Moravy. Dali jsme si standardní okruh přes Vilemínu, pak na "vrstevnicovou" cestu, na Babuši a nakonec po modré zpátky do Moravy. Sněhu bylo snad nejvíc co za poslední léta pamatujeme.

28. prosince 2011: Počasí vůbec nepřipomíná zimu. Do včerejška pršelo nebo mrholilo a to i na horách. Sníh kromě hor všude slezl a je spíš zeleno jak na velikonoce. A všude mraky bláta. Dneska je inverze, takže na Šumavě a ve frýdlantském výběžku mají hezky a jinak je všude šedivo a nízká oblačnost, ze které ještě taky vykukují Alpy a Tatry.

25. prosince 2011: Obleva došla i do hor, takže jsme si večerní kolečko odbruslili v dešti a mlze. Ale dobře to jelo, tak se to počasí dalo vydržet ;-).

24. prosince 2011: Je obleva jako hrom a prší. Ale jak patří už k naší tradici, vyrážíme na Valdštejn počasí nepočasí. Naštěstí pod horami neprší a dokonce se několikrát malou dírkou v mracích ukázalo i slunce a osvítilo kousek krajiny. Všude byly zbytky sněhu a mokro, ale i tak v lese bylo hezky. Večer se spustila vánice, taklže přecejen bylo bílo, ale při teplotě těsně nad nulou to dlouho nevydrželo.

23. prosince 2011: Včera odpoledne jsem si vzal volno a vyrazil na lyže. Původně jsem si chtěl jít zabruslit, ale po středečním vydatném sněžení jsem si řekl, že to bude měkké a nebude to ono, tak jsem na poslední chvíli vyměnil skejty za klasičky. A dobře jsem udělal. Vystoupil jsem už na Maliníku a užíval si jak čerstvě prošláplé a sem tam i neprošláplé stopy mimo magistrálu, tak stopu strojovou, ve které to včera letělo jako blesk a přitom to výborně drželo. Takový fofr jsem snad na klasiku ještě nezažil. Nevynechal jsem ani sedlo Holubníku, kde jsem už za šera na chvíli zalezl do přístřešku a v naprostém tichu prostupujícím celým člověkem chvíli rozjímal. Parádní lyžovačka. Dneska už to bohužel nevyšlo, přišla obleva a i nahoře bylo nad nulou, k tomu celý den mrholilo.