Tak jsem dnes běžel pod Královkou kolem bývalé chalupy pana Dědka a přivedlo mně to na myšlenky o filantropii. Proti panu Dědkovi vůbec nic nemám, ale patří mezi lidi, s nimiž mám slovo filantropie spojené. A proto ty myšlenky. Při prvním zamyšlení se nabízí jasný závěr: filantrop je člověk dobrý, jenž koná dobro, podporuje dobré věci, dává peníze na dobré věci a tak dále. Ještě nedávno bych u tohoto závěru asi skončil. Dnes už ale ne, protože slovo "dobro" mi začalo chutnat chvílemi dosti hořce a tak se jím často v mysli zabývám. Tak začaly proudit myšlenky a první byla, jaké vlastně dobro filantrop podporuje a financuje. Je jasné, že málokterý člověk položí peníze na stůl a řekne všem: "Berte si". Každý logicky chce, aby jeho peníze konaly jeho představu dobra, ať už je zištná nebo ne. A jsme u začátku problému. Filantrop koná za své peníze svoje dobro. Ruku v ruce s tím jde, že za to konání svého dobra něco obvykle chce.. v lepším případě jen uznání (to by problém nebyl), v horším vliv (to už problém je). A tím se dostávám k jádru pudla. Čím se vlastně liší diktátor od takového filantropa? Diktátor má moc získanou silou a udržovanou silou a strachem. Ovládá masy. V případě filantropa sice asi nejde říct, že má moc, ale má vliv a jeho prostřednictvím může taktéž ovládat masy. A pokud svoje konání dobra podpoří dobrým marketingem, lidé za ním půjdou sami, síla a strach není potřeba.
Ostatně, jak se máte, pane Gate-Soro-si?
Vždycky, když vidím, kterým směrem se pokrok vydal, tak si říkám, jestli jsme vůbec měli slézat ze stromů... Před sedmdesáti lety psali spisovatelé o létání k jiným planetám, dneska píšou o škole čar a kouzel. Před padesáti roky byl součástí manuálu auta návod, jak seřídit vstřikování. Dneska je tam varování, aby nikdo nepil kapalinu z baterky. Kdysi si kluci hráli na vojáky a chtěli být kosmonauty. Dneska si chtějí nastrkat paví pera do řiti a procházet se na Prague Pride. Bože můj... já už začínám rozumět, proč jsi vyhladil Sodomu a Gomoru. Daniel Sterzik
Svobodný demokratický společenský řád má lidem v maximální míře umožnit, aby žili, jak chtějí. Ale existuje-li "svobodný a demokratický" řád, který se lidem snaží vnutit, jak se mají cítit, co mají chtít a jak mají žít, pak je načase takový řád svrhnout.
30.12.2022, vláda České republiky: "Naši (lidově-)demokratickou společnost si rozvracet nedáme a proto musíme bojovat s dezinformacemi a upevnit pozici nezávislých médií zprostředkovávajících prostému lidu Pravdu. To uděláme tak, že jim dáme stopadesát milionů ročně, aby nezávisle šířila správné informace. Dalších padesát milionů pak dáme neziskové inkvizici, aby na nezávislost a správnost informací dohlížela a veškeré náznaky závislosti označovala." ...
Spousta našich spoluobčanů je již tak mdlé inteligence a schází jim logické myšlení, že snadno podlehnou strašení ze strany politiků a médií, kteří je něčím vyděsí. A poté na jejich strachu vydělávají velké peníze a využívají ho k dalším omezování svobody občanů této republiky. Vše ve jménu bezpečí. Lukáš Lhoťan
Lidé zavření na katastru obce Liptákov se nudili. Zoufalý občan H. dokonce z nudy začal rozebírat roubené stěny svého domu, přičemž narazil na podivný smotek papíru. Zaradoval se, že je zase jedno sraní v klidu, protože utírat se smrkovými větvičkami nepřinášlo kýžený výsledek. Jaké však bylo jeho překvapení, když po použití zjistil, že je papír hustě popsaný drobným písmem. Neuměl ho však přečíst a váhal, zda papír vhodit na hromadu pod sebou nebo ne. Naštěstí zvítězila zvědavost a tak mohl být zachráněn další fragment velkého díla. Náš milý občan H. totiž rychle natáhl kalhoty, překonal strach opustit svojí polorozebranou chalupu, a s nálezem spěchal k místnímu učiteli. Cestou musel překonat ještě jednu překážku a sice že si ho místní slepice spletly s kouhoutem a dožadovaly se splnění "kohoutích povinností", neboť ochranný prostředek, jenž měl nasazen na obličeji, vypadal jako obrovský zobák, což hloupé slepice nedbající výzev ministerstva zdravotnictví nabádajících zůstat doma a volně pobíhající po vesnici, úplně zmátlo. Náš hrdina však setřásl své pronásledovatelky a uřícený doběhl k učiteli. Ten, bývalý cimrmanolog, velmi rychle rozpoznal, že svitek je psán cimrmanovým rukopisem. Po odstranění zbytků hnědé hmoty, o které mu občan H. tvrdil, že je to bláto, bylo možné text přečíst a ukázalo se, že jde o fragment dosud neznámé varianty hry "Dlouhý, Široký a Krátkozraký", kterou Jára pracovně nazval "Hloupý, Zbabělý a Arogantní". Reagoval totiž na aktuální situaci v Rakousko-Uhersku v březnu 1914, kdy se v Českých zemích značně rozšířily vši a c.k. ministerstvo zdravotnictví na to reagovalo zákazem vycházení mimo katastr obce. Když věci došly tak daleko, že bylo nasazeno četnictvo a vojsko, aby po lesích honilo nebohé vesničany sbírající dřevo na otop, Cimrman pochopil, že musí něco udělat, a šel na to způsobem sobě vlastním - pomocí pera a papíru. K uvedení pozměněné hry však již nedošlo, neboť o dva měsíce později zastřelili v Sarajevu následníka rakouského trůnu a vypukla válka. Na vši i hru se zapomnělo. A tak až nyní, díky občanu H., jenž nevhodil vzácné dílo do díry, si můžeme alespoň úryvek poslechnout:
Děd Vševěd:
"...on policajt je dobrý běžec, ale nevydrží. To já je vylákám do lesa a oni zabloudí. A spadnou do bažiny. A pak pisklavými hlásky volají pomoc, pomoc!. Ostatní to slyší a běží jim pomoct. A spadnou do té bažiny také. A teď oni se topí. Plácají ručičkami a nožičkami kolem sebe a jak plácají, tak se noří hlouběji a hlouběji. A já jich takhle chytím třeba šest nebo pět. A někdy dokonce i tři."
Jeden Klíma, ten snad je príma. To druhý Klíma, z něj strach nás jímá!
Seděl člověk na zahrádce, seděl tam však velmi krátce. Prišel soudruh znenadání, ke zrádci se hnedka sklání... Kde máš, zmetku, kde máš slinták? Obuškem ti zmastím rypák. A ty nejsi očkovaný? Táhni domů... .. zní rozkaz Strany!
Černé moře se přehřívá, Černé moře se hřeje. Zelený mlýn se roztáčí, kam jen to ten svět spěje.
Naposled kočka zamňouká, než vlak do pekla zahouká.
Stát že služba? Ale kdež! Poroučet bude, tak se těš!
Místo roušek piva doušek!
Nemám tečku, nemám certoš, hlavou kroutí soudruh Drahoš. Nenosím já respirátor, na okně se neskví prápor EU ani Ukrajiny, zodpovím se za své činy? "K čertu s tebou!" ..ostrá slova.. hřímá doktor ze Sokolova.