Tentokráte jsme se rozhodli jen na Malorku o něco dříve než loni. Důvodem bylo hlavně to, že jsme se chtěli vyhnout období, kdy sem jezdí partičky maturantů chlastat. Jenže to jsme nevěděli, že letos se pojede na východní pobřeží do Alcudie do úplně jiného hotelu, kde by asi byl celkem rozumný klid i v květnu. Co se počasí týká, mohl bych tu ponechat identický odstavec jako loni: ".... počasí bude během celého dubna a ještě i na počátku května naruby, takže ve střední Evropě bude suché teplé "léto" s odpoledními teplotami kolem pětadvaceti, zatímco ve středomoří bude cyklonální počasí s častým deštěm a teplotou výrazně nižší. Od pondělí by se počasí ale mělo i tady zlepšovat." Pro letošní rok pouze ještě přibyl nový fenomén: vítr, nebo lépe řečeno vichřice.

Začátek cesty byl také letos trochu smolný. Parkoviště jsme sice našli, auto jsme neodřeli, ale let měl skoro tři hodiny zpoždění, takže jsme na hotel dorazili úplně groggy.

Sobota 20.4.

Ráno nepršelo, zato fičelo jako prase. Po snídani jsme nafasovali kola Merida Scultura 5000 a myslel jsem, že je zas hned uložíme do garáže, protože v té vichřici by to bylo na kole o život. Jenže všichni statečně vyráželi, a tak jsme se taky odvážili. A kupodivu to nebylo tak zlé. Jeli jsme nejprv po hlavní a pak zahrádkami do Pollency a pak ještě k moři do St. Vincenc a zpátky jsme to vzali mezi vinicemi přes Campanet, to jest cestou, odkud nás loni vyhnal liják. To byl vesměs západní směr a tak jsme měli vítr v zádech. Před Incou jsme se ale otočili zpět na Sa Pobla a to už bylo horší, bylo třeba se víc sklonit a použít spodní úchop. No a poslední kus ze Sa Pobla do Alcudie byl vyloženě masochistický. Vichřice ohýbala několikametrový bambus do pravého úhlu a my jsme se statečně bili proti ní. Bylo z toho skoro 70km a překvapilo mně, že i v tak silném větru se dá jezdit a hlavně si to i užít. Doma bych chcípnul i při větru polovičním...

Neděle 21.4.

Počasí, ve kterém jsme dneska objeli 70km okruh přes Petru a Sineu, lze stěží označit jako "na kolo". Vítr a déšť. Spíš vichřice a slejvák, doma bych nevystrčil nos z baráku. Ale duch cyklistiky, zde na Malorce všudypřítomný, významně zvyšuje motivaci a odolnost. Člověk potkává spoustu jiných lidí na kole a ta nepřízeň počasí se společně prostě nějak líp snáší. Nahovno jsou jen tři věci. Za prvé - přes mokré brýle není pořádně vidět, za druhé - proti bočnímu větru se nedá bránit a za třetí - špatně se v těch sračkách vychutnává krása krajiny, když je člověk zalehlý v beranech co nejníž, aby aspoň trochu zmenšil plochu, do které se ten vichr opírá.

Pondělí 22.4.

Dnes bylo počasí ještě horší než včera. Pršelo intenzivně celý den a foukal opět vítr jako kráva. Tak jsme se byli v tom sajrajtu aspoň proběhnout. Měl jsem naplánovaný okruh na poloostrov za Alcudii, jenže cesta vedla přes golfový areál, který nebyl na mapě. Takže smůla, museli jsme běžet stejnou cestou zpátky. Ze zoufalství jsem si dal půlmaráč, ale proti větru nic moc. Ráďa to zabalila dřív, protože si zvrkla nohu.

Úterý 23.4.

Tak konečně to po dvou dnech ráno vypadalo, že bude hezky. Naplánoval jsem tedy okruh přes hory do Lluc. To znamenalo jet stejnou cestou jako v sobotu do Pollency a v ní odbočit na horskou transverzálu MA-10 a vystoupat do sedla Col de Femenia (640m n.m.). Lluc mne zklamal, myslel jsem, že to bude nějaké městečko a ono prd, jen klášter a jinak všude samé korkové duby bránící výhledům. Aspoň že na křižovatce byla benzínka, kde jsme mohli doplnit tekutiny. Ona moc nevypadala jako benzínka, spíš jak stanice pro cyklisty, protože auta tam za asi deset minut přijela dvě, zato cyklistů desítky. Původní plán byl sjet dolů z hor zpět do roviny, ale nakonec jsme pokračovali po MA-10 až k odbočce na Calobru a pak ještě na sedlo Col de Reis (720m n.m.). Nechtěli jsme jet dolů, ale když už jsme tam byli.. tak to jinak nešlo. Takže jsme sjeli slavný kopec 9km dolů k moři, dali si koláč a pivo a zas ho vyjeli zpátky. Nebylo to tak težké, trvalo mi to 48 minut. Na závěr ná čekal ještě jeden zážitek, jízda po větru posledních 12km s průměrem přes čtyřicet, z toho asi dva kiláky jsem to valil přes 50km/h.

Středa 24.4.

Dnes jsme jeli okruh Bunyola a Orient. Vichr, díky kterému jsme se včera vraceli ze Sa Pobla rychlostí osobního vlaku, nám dneska zatápěl hned od začátku tak, že jsme v Sa Pobla ten osobní vlak, nebo spíš tramvaj, vzali a svezli se do Palmy. Tím jsme získali výhodu, že jsme s ním nemuseli bojovat a mohli jsme si to lépe užít. V Bunyole jsme posvačili, bohužel jsme v obchodě koupili bagetu a šunku dřív, než jsme zjistili, že na náměstí prodává maník pečená kuřata a brambory. Výjezd do sedla Col d' Honor (543m n.m.) nad Orientem byl hezký a nebyl těžší než výjezd z Liberce do Bedřichova. Jen ten asfalt by tam mohli už natáhnout nový. Sjezd je taky moc pěkný a asfalt je tam už dobrý. V Alaró jsme si dali pivo a málem jsme měli jedno zdarma, protože babka nám to blbě spočítala. Když jsem se jí to snažil vysvětlit, tak mávla rukou, ale stejně jsem jí tam ty čtyři eura nechal na pultě. Pak jsme jeli kus trasy "pod horami" až skoro do Pollency, jen kousek před ní jsme to vzali zkratkami šikmo na pobřežní silnici MA-2220 a po ní zpátky do Alcúdie. Na té zkratce jsme míjeli zajímavý úkaz. Byl tam krásný potok až říčka, která zřejmě musela začínat vyvěračkou, protože jsme jeli proti proudu a ona najednou zmizela.

Čtvrtek 25.4.

Dlouho jsem nepromrzl na kole tak jako dneska. Ráno to sice vypadalo, že bude jakž takž hezky (teda kromě vichřice, samozřejmě), jenže nikoliv. Zatáhlo se, bylo šedivo a nad horami to vypadalo jako v pekle. Přejeli jsme zase vlakem do Palmy a chtěli jsme jet na Randu. Mělo to být asi 100km. Jenže v té zimě a ledovém větru to nešlo. Takže jsme vzali relativně nejkratší cestu směrem na Sineu po hlavní silnici a pak zahrádkami přes Costitx a Llubí. V Costitx jsme se stavili na něco k jídlu a výbornou bagetu s jamon serrano a queso jsme si ani nemohli v té příšerné zimě vychutnat. Vedle seděli dva cyklisti a paní měla péřovku... Jídlo ale dodalo energii, takže jsme za to pak pořádně vzali a zahřáli se rychlou jízdou. Závěr jsme pro změnu projeli místo Sa Pobly přes Muro. Je hezky na kopci, má pěkný výhled a silnička MA-3432 za ním směrem k moři je taky moc hezká.

Pátek 26.4.

Prohání nás smůla. Ráďa včera snědla k večeři něco nedobrého a půlku noci zvracela, takže na kolo dneska nebylo ani pomyšlení. Celý den proležela na pokoji a potom venku u bazénu, protože nejpozději ve dvě jsme se museli vystěhovat. Na kolo jsem tedy vyrazil sám. Jel jsem směrem na Petru a bylo to víceméně po větru, takže to svištělo jako blesk. Pak jsem z MA-3330 odbočil na Manacor. Tomu je lepší se vyhnout, protože je to poměrně velké město a je tam chaos. Do Petry jsme nakonec dojel z opačného směru po MA-3310 a v naší oblíbené restauraci jsem si dal špagety. Zpátky jsem jel přes Sant Joan, Sineu, Llubi a Muro. To už úplně po větru nebylo, takže průměr spadl pod třicítku. Ale projížďka byla pěkná, dalo to stovku a tak to celkem, i přes nepřízeň počasí za ten týden vyšlo na 500km. Odpoledne už bylo Ráďě líp a protože nefoukalo a bylo hezky, i když žádné vedro, byli jsme se vykoupat v moři. Přestože byla pláž písečná, moře bylo nádhrené a čisťounké. Možná i proto, že bylo hodně studené, nic pro nějaké slečinky ;-).