Letošní červencové svátky vyšly na pondělí a úterý, takže to dohromady dalo čtyři dny. Tak jsme se rozhodli konečně vyrazit na sever Německa k Baltu. Dvakrát jsme totiž už téměř stáli ve dveřích s batohy a dvakrát z toho nakonec sešlo.

Večer v kempu

Tak tedy v sobotu ve tři ráno nasedáme do auta a po šesti hodinách a 515km vystupujeme na Usedomu v kempu ve vesnici Lütow. Druhou polovinu cesty nám zpestřuje radar v jedné vsi před Cottbusem, který nás vyfotil. Bylo totiž 5 ráno, nikde ani živáčka a tak jsem něco přes šedesát asi jel.. V kempu se jdeme nejdřív podívat, jak to vypadá. Podle webu a ceny jsem myslel, že to bude luxusní kemp, ale chyba lávky. Je to něco na způsob Orlíku v devadesátých letech, i korýtka tu mají. Ale co, na to sere pes, hlavně že je tu sprcha a normální záchod :-). Stan stavíme v krásném borovém lesíku několik metrů od vody (...taky jako na Orlíku) a chystáme se jít vykoupat. Že to je velký záliv a ne otevřené moře, to jsem věděl, ale že to je rybník s nepříliš průhlednou a téměř sladkou vodou, to jsem netušil. Tak se raději rychle převlékáme, bereme kola a rychle k moři. Není to daleko, jen asi 9km. Tam se nám teprve zjevuje ten pravý Balt se širokou a nekonečně dlouhou písečnou pláží. Tak rychle se vykoupat.

... a ráno

Písek je čistý a krásně vyhřátý. Barva všech moří, co jsem kdy viděl, byla modrozelená, ale tady je spíš dohněda a hlavně skoro vůbec nechutná slaně. Asi je to tím pískem. Ale je chladná, krásně osvěžující a taky jsou krásné vlny. Po koupeli pokračujeme chvílemi písčitou cestou v borovém lese a chvílemi po silnici do Peenemunde. Na prohlídku muzea už je pozdě, ale na prolezení největší dieselelektrické ponorky na světě to stačí. Uvnitř je přítmí, je slyšet konverzaci posádky, zvuky všech zařízení ponorky jako za chodu a figuríny vypadají jako živé. Překvapuje mne, že největší ponorka není tak velká, jak bych čekal. A taky ta obrovská složitost uvnitř, vůbec nechápu, jak to někdo dokázal vyrobit. Večer se vracíme po silnici do kempu, dáváme si pivo a za svitu zapadajícího slunce vaříme večeři.

Vstávám trochu rozlámaný, protože se mi zas v noci vypustila karimatka. Po snídani vyrážíme autem znovu do Peenemunde do muzea. Muzeum není špatné, ale myslel jsem, že tam bude víc skutečných exponátů. Zajímavý je model celého výzkumného areálu, který ukazuje jeho rozlehlost. Bylo to vlastně město žijící vlastním životem a mající dokonce vlastní síť S-Bahnu. Po Berlíně a Hamburku to byl třetí S-Bahn v pořadí. Na konci prohlídky je ještě zajímavý sovětský rychlý raketonosný člun, který je zpřístupněn zevnitř. Pak se vracíme do kempu, bereme kola a jedeme se koupat. Tentokrát ale odbočujeme v Zinnowitz podél moře vpravo a bereme zase jako včera psí pláž, protože je na ní míň lidí. Koupeme se a prohříváme kosti teplým pískem asi do půl šesté a pak se ještě jedeme projet dál po cyklostezce až do Koserow. Je to tu příjemné, taková lázeňská atmosféra. Připomíná to loňské Harkány v Maďarsku. Zastavujeme se na večeři na malé zahrádce, Ráďa si dává rybu Zander (nevím, co je to zač), já pak řízek. Když se pak vracíme podél moře do Zinnowitz Ráďa dostává skvělý nápad ještě jednou se vykoupat. A prý bez plavek.. Tak to otáčíme a vracíme se na nejbližší pláž FKK. Koupačka je to výborná, notabene bez těch plavek. Večer zase sedíme na karimatce u stanu, popíjíme víno a jsme rádi, že jsme v tomhle klidném kempu, přestože voda před námi není koupatelná. Kempy u otevřeného moře totiž zdaleka nejsou tak hezké a hlavně jsou nacpané do posledního místečka.

Jelikož se večer částečně zatáhlo, noc byla hodně teplá. V zavřeném stanu bylo nedýchatelno a ani po otevření to nebylo moc lepší. Přitom včerejší noc byla úplně v pohodě. Chvíli po desáté ale sedáme na kola a jedeme do Zinnowitz. Opět odbočujeme vpravo na Kosserow, ale nekončíme tam, nýbrž pokračujeme dál asi 20km až do Ahlbecku. Ale čím dál se vzdalujeme, tím míň se nám to líbí. Zatímco Zinnowitz a Koserow jsou příjemná lázeňská městečka, Heringsdorf a Ahlbeck jsou podivné směsice starých nóbl vil a socialistické výstavby. Nemá to prostě genius loci. Otáčíme se a jedeme zpátky, cestou si ještě ve stánku s uzenými rybami dáváme uzeného schillera a pivko. Pozdní odpoledne pak trávíme na stejné pláži jako včera. Kolem páté se ale začínají stahovat mračna a tak radši balíme a jedeme do kempu. Celý večer pak mírně poprchává, ale dá se být venku, jen se musíme chvílemi schovat pod dveře auta. Liják a vichr přicházejí až v noci...

Nekonečná pláž

Typické plážové budky

Když si Strejda přečetl můj deník, tak prohlásil, že vlastně neví, jestli to považuji za zdařilý výlet nebo ne. Takže by to asi chtělo trochu zhodnotit. No, určitě nelitujeme, že jsme se na Usedom podívali a plánujeme ještě i Rujánu. Některé věci, jako třeba kemp nebo voda v moři, sice v prvním okamžiku způsobily trochu rozpaky, ale postupem času jsme ocenili jak nepřecpaný kemp s romantickým lesíkem nad vodou (i když se v ní nedalo vykoupat), tak sice nepříliš průhlednou ale jinak čístou a osvěžující vodu v moři a hlavně nádherně čistý a prohřátý písek. Pokud jde o krajinu, tak není nijak vyjímečná. Borovo-bukové lesy jako v Českém Ráji a mokřady jako u Dunaje. Trochu mne zklamalo muzeum v Peenemunde, myslel jsem, že tam bude víc skutečných exponátů. No a co se celkové atmosféry týká, tak byla tam velmí příjemná místa stejně jako místa, kde se nám to moc nelíbilo. Faktem ale je, že bylo znát, že jsme v oblasti, kde 40 let panoval socialismus.