Hundskogel

15. ledna 2009: Tak jsme zas po třech letech vyrazili k Frau Moser. Počasí nám na cestu přálo a tak jsem musel jet hodně pomalu, aby rozpustil aspoň část časové rezervy a nemuseli jsme tady ráno zbytečně trčet. Po zabydlení se jedeme na Aineck. Zpočátku zatažená obloha se vybírá, vypadá to na pěkný den. Bohužel záhy se zase zatahuje a tak zbytek dne lyžujeme většinou v mlze. Ale jinak jsou podmínky výborné, sněhu je dost a nejsou plotny.

Jižní svah Preberu

16. ledna 2009: Dneska byl krásný slunečný den. Vyjeli jsme vyzkoušet Obertauern a nezklamalo nás to tam. Spousta širokých a mírných sjezdovek nabízela spoustu možností kde vykrajovat pěkné carvové oblouky. Po obědě jsme si vyšli kousek na pásech na nejbližší dva kopce, Hundkogel a jeden bezejmenný kopec. Dolů jsme se pak pěkně svezli, místy v prašanu, ale čistý pulverschneerlebnis to nebyl, protože hlavně ve vyšších polohách to bylo utažené od větru.

17. ledna 2009: Ráno se sice opět budíme do zataženého a šedivého počasí, ale panorama vysílání na ORF nám vlévá optimismus do žil, protože všude je na kopcích jasno a mlhy se válí jen v údolích. Vyrážíme něco po deváté a pěknou silničkou vyjíždíme k Prebersee, kde je parkoviště a výchozí bod na túru. V okolí nepříliš velkého jezera jsou upravené běžecké stopy, které by určitě stály za vyzkoušení, pokud bylo nějaké odpoledne navíc. My ale nasazujeme lyže a začínáme stoupat 1200 výškových metrů na vrchol Preberu. Zpočátku jdeme smíšeným smrkovo-modřínovým lesem, míjíme dva dřevěné almíky a pak už se hrabošíme nekonečnou plání jižní strany hory na vrchol. Je nádherně a teplo, takže docela vaříme, i když jsme svlečení co to jde. Až nedaleko pod vrcholem začíná foukat, takže se zas oblékáme. Vrcholový úsek asi 50 výškových metrů už musíme jít bez lyží, protože sníh je vyfoukaný. Ono ho vůbec není kdovíjak moc, šutry lezou všude možně. Na vršku se nezdržujeme dlouho a zase spěcháme kousek dolů, kde fouká o něco míň. Sváču musíme trochu urychlit, protože slunce zakryl mrak a dělá se zima. Sjezd dolů je fajn, i když to není ani prašan ani firn. Zastavovat musíme každou chvíli, protože z toho děsně bolí nohy. Slunce zas vysvitlo a tak si děláme nad jedním almem vlčí pohodu, pijeme pivo a já píšu deník. Ráďa už je netrpělivá, tak musím končit a jedeme dolů....

Při výstupu jsme se zapotili	Preber, 2740m n.m.
Na vrcholu byl záhrab	Pohled na horu od Prebersee