Protože s námi nikdo nechtěl jet a taky se nám nechtělo jet autem, koupili jsme si zájezd na lyže s cestovkou, přesněji s jabloneckým Tripem do Zillertalu. Cesta trvala celý den, od půl osmé ráno do půl sedmé večer, což je na 620km docela dost. Autem jsme zvládali podobnou trasu za skoro polovinu času... Bydlíme ve vesnici Aschau na privátu Zander ve velkém dvoulůžáku.

Středa

Dneska jsme byli společně s ostatními v oblasti Horberg-Penken. Lanovek byla opravdu spousta, včetně jedné obří kabiny pro 150 lidí. Ale sjezdovky spíš prudké a klikaté, širokých carvingových svahů minimum. A sněhu taky celkem nic moc, v Jablonci ho možná je víc. Hned první jízdu jsme objevili stopu odbočující těsně nad dolní stanicí ze sjezdovky Horbergkarspitz a stoupající po zajímavě vyhlížejících pláních kamsi vpravo. Protože bylo pořád ještě hezky, záhy jsme se sem vrátili a po stopě se vydali. Zavedla nás po asi dvou hodinách a 500m převýšení jen lehce exponovaným terénem na vrchol Pangertu 2550m n.m. Nahoře jsme posvačili a protože se počasí postupně čím dál víc kazilo, vydali jsme se raději k sestupu. Tedy vlastně ke sjezdu. Místy hodně hlubokým prašanem, místy ve sněhu pokrytém krustou jsme s mnoha pády jak do peřin sjeli zpět na sjezdovku. Pak nám zbývaly asi dvě hodiny, právě akorát na prozkoumání oblasti Penkenu. I tam bylo strašně moc lidí a carvingové placky žádné. Tak doufám, že Zillertal Arena nabídne zítra takových svahů víc, protože počasí túrám asi přát nebude.

Výstup na Pangert

Vrcholové pivko

Kulíšek nejmenší

Sjezdovky Zillertal Areny

Čtvrtek

Počasí ráno není zdaleka tak špatné jak jsem čekal. Je sice tepleji, ale polojasno. Jedeme skibusem v půl deváté k dolní stanici lanovky v Zellu a pak přejíždíme lanovkami postupně až na Gerlosplatte. Počasí je docela dobré, dokonce je vidět oblast, kde jsme byli před dvěma lety s klukama na skialpech, tak Rádě ukazuju Salzachachgeier, Salzachjoch a Krondlhorn. Sjezdovky jsou tu mnohem lepší než včera a taky sníh je mnohem lepší, protože v noci něco napadlo. Když se z Gerlosplatte začínáme vracet zpět, počasí se kazí, padá mlha a začíná pěkně chumelit. Na přelidněných sjezdovkách to za mizerné viditelnosti není nic moc. Naštěstí se počasí zase zlepšuje nakonec se objevuje i trochu sluníčka.

Projasnění po sněhové bouři

Pátek

V noci lilo jako z konve a ráno je totální mlha. Přemýšlíme, že se pojedeme projet vlakem, protože lyže by v té mlze neměly smysl, ale koukám ještě jednou na Panoramu v televizi a ono to vypadá, že se vyjasňuje. Tak přece jen bereme lyže a jdeme na vlak do Kaltenbachu. Během jízdy lanovkou nahoru se vyjasňuje až na úplné azuro. Sníh je nádherný a kromě pěkných sjezdovek je spousta možností jízdy volným terénem. Jen kdyby nebylo tolik lidí, je to fakt děsný. Jak Václavák v poledne :-(. Přejíždíme do Hochfuegenu, cestou si dáváme pár volných sjezdíků v prašanu. V Hochfuegenu je lidí o něco míň a možností volných sjezdů taky dost. Jsem rád, že se to Rádě taky zalíbilo a že jí to jde moc dobře. Odpoledne se vracíme zpátky do Hochzillertalu a na chvíli se rozdělujeme. Já mám v úmyslu vylézt na menší kopeček poblíž a Ráďa zas prozkoumat nějaké sjezdovky bokem. Pak se zatahuje a začíná chumelit, tak se vysílačkama chvíli naháníme a vracíme se spolu s ostatním davem k lanovce dolů.

Zillertalbahn

Přejezd do Hochfuegenu

Zátiší s horami

Sobota

Dneska jedeme zase do Kaltenbachu. Počasí ráno nevypadá zle, ale už cestou na lanovce je znát, že hodně fouká. Nahoře to žene sníh člověku do tváře, pravá sibiř. Chvíli jezdíme na straně Kaltenbachu a potom přejíždíme do Hochfugenu. Jezdí se docela dobře a je míň lidí než včera. Volné terény už jsou díky větru nepoužitelné, protože je sníh ufoukaný na desku. Po obědě nasazujeme pásy a jdeme se projít po staré zasněžené stopě směrem na Sonntagkopfl. Nahoru ale nestíháme dojít, protože je už dost pozdě a zase se kazí počasí. Tak se asi z poloviny cesty vracíme. Málem jsem se tam zřítil do jakési dutiny ve sněhu vytvořené větrem asi za nějakým balvanem. Nic příjemného, lezl jsem odtamtud po čtyřech bez lyží pryč. Pak zas začíná chumelit a tak se vracíme zpět.

Neděle

Ráno je zase mlha, ale podle televize je vidět, že na kopcích je jasno. Balíme věci, loučíme se s paní domácí a obtěžkáni jdeme k autobusu. Jede se zas do Kaltenbachu. Lidí je snad ještě víc než kdy jindy, na lanovku nahoru čekáme přes 20 min. Hned přejíždíme do Hochfuegenu, abychom těm davům trochu utekli. Nahoře fučí jako blázen a sjezdovky nejsou nic moc, protože napadlo asi 15cm nového sněhu a je to rozježděné. Pak se vítr zklidňuje, a láká to na túrku, jenže jsme si nějak nerozuměli a Ráďa nemá s sebou pásy. Já je mám, přestože jsem je brát nechtěl, ale Ráďa měla jakousi poznámku a tak jsem je vzal. No nicméně stopa vedoucí na Sonntagskopfl je lákavá a nový sníh taky, tak vyrážím sám a mrzí mne to. Ve dvou je to lepší. Jdu stejně jako včera po jakési stopě, která později ale začíná stoupat na můj vkus a sněhové poměry moc strmým svahem a tak poté, co se sníh pode mnou divně ssedá, uhýbám vpravo a po chvíli nacházím správnou stopu, podstatně lépe vychozenou, která mne vede až na vrchol. Celou cestu nefoukalo, zato nahoře mám co dělat, abych si vůbec nasadil bundu. Takže se tam moc nemrcasím a rychle jedu zas dolů. Sjezd je naprostá bomba. Hluboký prašan, nádherná jízda po svazích někdy určitě přes 40st. V půl druhé jsem dole u lanovky a čekám na Ráďu. Asi po čtvrt hodině přichází pěšky...asi jsem to zvoral a čekal u sedačky místo u kabiny kterou budeme přejíždět. Možná jako jedni z posledních jedeme zpátky do Hochzillertalu, protože začíná zas silně foukat a vypadá to, že přestane jezdit. I my jedeme poloviční rychlostí a každou chvíli stojíme. Pak už nám zbývá jen sjet po sjezdovkách připomínajících mraveniště k hospůdce, dát si pořádné jídlo a sjet kabinou dolů k autobusu.

Nedělní hora

Meteostanice na vrcholu

Pohled na sjezdovky

Sjezdovka? Mraveniště!

Myslím, že už s cestovkou nepojedeme. Jestli vůbec pojedeme klasicky na sjezdovky. Nějak už fakt nemám na to strkat se s davem lidí o místo v lanovce nebo o kousek prostoru na sjezdovce. Svoboda a krása výstupu i sjezdu na skialpech je úplně jiný zážitek.....