Dneska jsme se vypravili pěšky na průzkum Českého středohoří a Litoměřic. Vyjíždíme ráno za pěkného mrazivého počasí tanvaldským expresem do Všetat, odkud pokračujeme osobákem do Sebuzína. V Sebuzíně na nádraží se k nám připojuje mazlivé zrzavé kotě, které nás provází celou vesnicí. Prudce stoupáme krásným vzrostlým bukovým lesem, který se postupně mění na směs smrku, javoru, buku a dubu. Je namrzlo, všude spousta barevného listí, prostě nádhera. Na vrcholu stoupání nás čeká rozhledna Varhošť, 638 m n.m., ze které je nádherný výhled na celé Středohoří. Z vršku se kousek vracíme a pak pokračujeme po zelené dál přes několik vesniček, krajinou která nezapře sopečnou minulost, do Litoměřic. Na kraji města ještě děláme malou odbočku k bývalému dolu Richard, kde měli za války fašisti podzemní továrnu. Za pomoci telefonické navigace Mirdou jsme vchod opravdu našli. Od Richarda se jdeme projít do starého města plného mrňavých i větších domečků nalepených jeden na druhý, jehož historie sahá až do období knížete Spytihněva. Chvílemi si připadáme jako na Hradčanech. Po tom všem pochodování nás přepadává hlad a tak po chvíli hledání zalézáme do příjemné hospůdky v hradební věži, kde si dávám tatarák a Ráďa pstruha. Musíme dávat pozor, abysme stihli vlak, ale nakonec se stejně jdeme ještě na hodinu projít po městě, protože vlak, kterým jsme chtěli původně jet, nemá 28. října ve Všetatech přípoj.