Vánoce 2003 v Jablonci
23.12.2003
Tak nám nadešel ten toužebně očekávaný okamžik a zatímco v marketech vrcholí
nákupní horečka, my vyrážíme poprvé v letošní sezóně na lyže. Začínáme v
Bedřichově a směřujeme na Hřebínek. Krom toho, že jsme letos poprvé a tudíž
patřičně ztuhlí, máme taky staré lyže, které prostě nejedou... Takže je to boj.
Kus za Hřebínkem jsme vyměkli a mázli kapku špalíku; klasikou to snad bude
lepší. A opravdu to jede o poznání líp. Chceme si vyjet na Holubník, takže z
magistrály odbočujeme doprava krásnou plání projetou před námi jen pár lidmi na
sedlo Holubníku. Ráďa si mne fotí, ale foťák vydává nějaké divné vrčení... že
by v tom nebyl film? Není :-). Ze sedla dál už musím prošlapávat stopu sám a
není to zas tak snadné. Sněhu sice není moc, ale protože je sníh měkký a leží
shora na borůvčí a trsech trávy, tak se propadám po kolena. Kousek pod
Holubníkem mi pravá noha zajela do sněhu po pás. "Sakra, snad tam dole není
voda", říkám si, ale v zápětí musím konstatovat, že je. Místo boty a lyže
vytahuju kouli mokrého sněhu, která celkem rychle mrzne. "To je v hajzlu, jízda
skončila", nadávám nahlas, ale přesto se pokouším to sundat. Kupodivu se to za
pomoci hůlek po nějaké době daří, takže můžeme pokračovat. Vracíme se do sedla
a pak krásnou tichou třpytící se přírodou sjíždíme až na Kristiánov, odkud
pokračujeme už opět po magistrále na Novou Louku. Tam se posilňujeme čočkovou
polívkou a pivem a zpátky na autobus už nám zbývá jen kousek. Večer ještě jedu
do Liberce k Nyčovi aby mi zkusil něco udělat s těma lyžema. No aspoň mi je
pořádně naparafínoval.
24.12.2003
Dneska jsme se vydali, stejně jako před dvěma lety, na Ještěd. Je nádherné jasné
mrazivé počasí, úžasný rozhled, sněhu zpočátku nic moc, ale pak nahoře docela
nějakej je (i když metrové závěje jako předloni to nejsou). Lezeme nahoru kolem
staré sáňkařské dráhy. Nahoře se nám naskýtá snad nejhezčí výhled, jaký jsem z
Ještědu zažil, Krkonoše máme jak na dlani. Cestou dolů se snažíme potkat s
Přemkem. Píše, že jdou nahoru "turistickou". Chápeme to jako že turistickou
sjezdovkou, tak se po ní vydáváme dolů. Bohužel myslel Přéma asi něco jiného
turistického... Je fotogenické počasí, tak zkouším palmofoťák. No uvidíme.
25.12.2003
Ráďa má bolavou nožičku, jdu tedy sám. Naparafínované lyže jedou mnohem líp, tak
bruslím. Před Hřebínkem potkávám Urbánky. Pak zkouším neprošláplé kozí stezky
pod Holubníkem, je zataženo černými mraky se zvláštní strukturou ale
viditelnost dobrá. Přítmí, ticho, šedivo po celých horách....samota...až
strašidelno. Pokračuju přes Knejpu a Mariánskohorské boudy do Albrechtic a pak
dál do Jiřetína na vlak. Posledních tak tři sta metrů sprintuju co to dá,
protože slyším houkání vlaku jak právě vjíždí do zastávky.
Výsledky z palmofoťáku (žádná sláva):
