Šumava 28.6. - 5.7.2003

Účinkují:
Pavla, Tomáš a Majda Folkovi
Andrea a David Faltusovi
Alena, Ivo a Kryštof Miksovi
...a my dva :-)

Tento deník jsem napsal díky Jakubovi, který mi půjčil svého nevyužitého Palma...

28.6.2003 Cesta na jih

Dnešek je ve znamení odjezdu. Dopoledne balíme a trochu doma poklízíme, v poledne pak vyjíždíme. Stavujeme se ještě na Pankráci naložit Davida (Andrea jede s Miksovými) a pak už jedeme směr Strakonice. Provoz není tak strašný, jak jsem se o prvním prázdninovém víkendu obával, a tak cesta docela rychle ubíhá. Ve Strakonicích přibíráme ještě kolo pro Andreu a ve Volyni se stavujeme v hospodě, protože část výpravy má hlad. Před šestou dorážíme na místo určení, rouvnou k večeři, po níž ještě děláme malou vyjížďku na Churáňov. Dojem mi trochu kazí mračna malých žravých mušek, které se na nás okamžitě vrhají, jakmile zastavíme. Utěšuju se tím, že je večer a že přes den jich snad tolik nebude.




29.6.2003 - k pramenu Vltavy a na Poledník

Dnešním cílem je pramen Vltavy. Vyjíždíme směrem na Borovou Ladu a Knížecí Pláně, cestou projíždíme kolem Chalupské slati, kde se jdeme podívat k největšímu rašelinnému jezírku u nás. Na Knížecích Pláních zastavujeme na pivko a pokračujeme dál na pěkným stoupákem na rozcestí Bučina, kde chvíli čekáme na ostatní. Cestou obdivujeme maminku v pantoflích na trekáči a s mrňousem na sedačce, která do toho kopce stíhá ještě své ratolesti vyprávět pohádku. Z Bučin pokračujeme úbočím hory Stráž až k prameni, kde zase chvíli čekáme a naše skupina se dělí: já s Ráďou a Davidem pokračujeme dál na Poledník, ostatní otáčejí k domovu. Cesta od pramene na Modravu je nejprve trochu smutná, to když projíždíme kůrovcem úplně zničenými kusy lesa, potom naopak moc hezká, to zase v údolí Modravského potoka. Na Modravě dáváme polívku a kolalokovu limonádu a jedeme krásným údolím Roklanského potoka přes Tříjezerní slať a Javoří pilu na Poledník, kam přijíždíme těsně před čtvrtou, takže jen tak tak stíháme vylézt na rozhlednu před zavřením. Otáčíme zpátky a dlouhým sjezdem, běhehem kterého rychlostí 78.2 km/h překonávám rekord, sjíždíme na silnici a po ní jedeme do Srní. Silnice je lemovaná spoustou květů Vstavače, jednoho z několika zástupců orchidejí u nás. V Srní se dáváme doprava kolem Vchynicko-Tetovského kanálu, podél kterého jedeme dalších asi šest kilometrů. Voda v něm vypadá lákavě a tak neodolám a zkouším koupel. Když se chystáme do vody, tak Ráďa zjišťuje, že ztratila cestou z otevřené brašničky telefon... chudák je z toho celá smutná. Po vykoupání pokračujeme přes Antýgl zpátky na Modravu, dáváme malé občerstvení, a frčíme dál jako namydenej blesk přes Filipovu huť a Kvildu domů. Cestou v duchu přemýšlím o ochraně přírody... připadá mi, že je tady na Šumavě nějak moc zákazů a příkazů. Chybí mi tu totiž to, co je třeba v Králíkách běžné - jezdit si volně po lesních silničkách a štěrkových cestách podle libosti. Tady jsou buď cyklotrasy anebo smůla, všude jinde jsou zákazy... přitom jsou to stejné asfaltky jako ty cyklotrasy.... Celkem jsme dneska ujeli 95km, převýšení minimálně 1200m, převážně po lesních asfaltkách a štěrkových cestách.




Mapa trasy

30.6.2003 - Ze Soumarského mostu přes Strážný a Borová Lada

Dneska jedeme jenom ve třech - já, Ráďa a David. Prvním cílem naší cesty je Vimperk, kde si David potřebuje v místní cykloprodejně koupit nové pedály a tachometr. Z Vimperka pokračujeme vlakem na Soumarský most, kde si dáváme něco k pití a David montuje kolo. Pokračujeme přes vesničku Dobrá, kolem Stožecké hory a přes České Žleby do Strážného. Je příšerné vedro a mám pocit, že se upeču. Ve Strážném je to pěkně ošklivé, nikde žádná normální hospoda, jen samé tržnice plné šikmookých (a) trpaslíků. Tak si aspoň v obchodě kupujeme rohlíky a sejra a v parku pod stromy svačíme. Po sváče valíme pět kilometrů do kopce a pak zas z kopce na rozcestí Polka. Tam se osvěžujeme koupelí v potoce, je to krásné klidné místo, moc se nám tu líbí. Po koupeli se vydáváme dál, proti proudu Vltavy do Borových Lad, cestou se ještě jednou zastavujeme vykoupat v tábořišti Zahrádky v náhonu malé vodní elektrárny. Z Borových Lad už cestu domů známe od neděle, stejně jako cestu do hospody U Klostermana, kde zakončujeme po 60km dvěma Bernardy dnešní putování.


Mapa trasy



1.7.2003 - Čeňkova pila aneb jak se jezdí po Šumavě v dešti

Tak včera jsme se málem uvařili a dnes to naopak vypadá, že zmoknem a zmrznem. Vyrážíme v celé sestavě a cílem naší dnešní cesty je elektrárna v Čeňkově pile. Jedeme nejprve směrem na Churáňov, na rozcestí Pláně se dáváme doleva směrem na Kvildu a za chvilku zase doprava na lesní cestu, která nás přes Zlatou studnu dovede na Horskou Kvildu. Ta se nám moc líbí, chalupy roztroušené po loukách...Následuje dlouhý a prudký sjezd do údolí Otavy, 550 výškových metrů, při kterém nepěkně drkotám zubama. Do Čeňkovy pily to už pak je jen kousek skoro po rovině. Tam navštěvujeme expozici v elektrárně, dáváme si polívku nevalné chuti, a začínáme se pomalu vracet zpátky. Zostra stoupáme do Srní, kde začíná pěkně lejt. Upřímně řečeno se divím, že nezačalo lejt už dávno... Po chvíli přemýšlení se dělíme na dvě skupiny, Andrea a Pavla zůstávají s Majdou v hospodě, zatímco my ostatní ďábelským tempem v lijáku valíme zpátky domů. Jede to úžasně, jen docela zebou nohy v mokrých botách. Tomáš se pak pro holky vrací autem. Tachometry (kromě mého, který v dešti vypovídá poslušnost) dneska ukazují 60km.


Mapa trasy



2.7.2003 - Trojmezí a Plechý

Dneska je poněkud chladno a hlavně větrno, takže se jde na pěší výlet na Trojmezí a Plechý. Bohužel to znamená 40km autem tam a zase zpátky, což mne vůbec netěší. Jinak je to vycházka příjemná, počasí je proměnlivé - mlha, přeháňky i sluníčko. Cestou zpátky dokonce vidíme z jedné skalní vyhlídky i Alpy. Největší srandu zažíváme, když se Andree nevyvedl seskok z jednoho balvanu, chudák smetla Davida, který jí dělal záchranu, a oba skončili za praskotu větví v kosodřevině.




3.7.2003 - jezero Laka, první pokus

Na dnešek máme velký cíl - jezero Laka. Počasí vypadá z okna docela dobře,venku však už je to horší, fouká jako blázen a je zima. Vyjíždíme opět ve složení já, Ráďa a David, avšak naše jízda nemá dlouhého trvání; zatahuje se a kousek před Pláněmi nás ceďák nutí k návratu. Nakonec do sedel nasedáme až navečer, kdy se (jak jsem ostatně předpokládal..) oblačnost rozpouští a trochu se zmírňuje vítr. Děláme takový malý okruh přes Pláně, Zlatou studnu, Zhůří, Horskou Kvildu, Filipovu huť a Kvildu zpátky domů. Je sice pekelná zima, ale jede se celkem dobře. Kolečko měří 40km.




4.7.2003 - jezero Laka, druhý pokus

Dnešek je opět ve znamení zimy, větru a deště. Přesto vyjíždíme, Ráďa a Já, k cíli, který včera nebyl dosažen - k jezeru Laka. Přes Pláně, Zlatou studnu, Horskou Kvildu a Filipovu huť na Modravu a potom podél Vydry na Antýgl. V informačním středisku NP se trochu ohříváme a kupujeme chybějící mapu. Dál jedeme podél plavební ho kanálu a pak po silnici přes Velký Bor do Prášil. Odtud pak jedeme ještě kousek po silnici, místy dlážděné kočičími hlavami, apak odbočujeme vlevo mezi bývalými střelnicemi do kopce směrem na Hůrku. Kousek před Hůrkou se poprvé schováváme před přeháňkou a když přestává pršet, chybí nám k jezeru jen asi 3km. U něho svačíme a protože je zziimmaa, jedeme hned dál. Máme namířeno zpět do Prášil, ale tentokrát kolem hranic přes Gsenget. Tady nás chytá druhý slejvák, mnohem vydatnější, takže trčíme přes půl hodiny pod stromem sžíráni muchničkami. Nakonec přece jen přestává lejt a tak můžeme pokračovat. Z Prášil jedeme stejnou cestou zpátky až skoro na Rokytu, kde chytáme další várku vody shůry a opět nám větve smrků poskytují ochranu. Zas je to jen přeháňka (i když vydatná) a tak po chvíli pokračujeme na Javoří pilu aniž bychom při tom mokli. Překrásným a liduprázdným údolím Roklanského potoka jedeme na Modravu, kde se posilňujeme tatrankou a doplňujeme tekutiny. Ale aby těch tekutin nebylo málo, tak začíná opět padat voda. A není to ledajaká voda... jenže my už na ní tentokrát mastíme a jedeme voda nevoda už dobře známou cestou přes Kvildu domů. Tachometr se zastavuje na 105km.



Mapa trasy