První skialpový výlet, březen 2004

Rozhodli jsme se vyzkoušet skialpy a protože se nám nechce trmácet nikam daleko, volba "kam" padla na Krkonoše. Zavolal jsem tedy na Voseckou boudu a zamluvil tam nocleh i s večeří a snídaní. Výbavu si půjčujeme v půjčovně ve Vršovicích. V sobotu ráno vyrážíme autem do Harrachova, kde parkujeme u lávky, nazouváme boty, lepíme pásy a po jarním firnu plném jehličí se pouštíme do nového dobrodružství. Nejprve stoupáme podél Mumlavy ale brzo odbočujeme vlevo na Voseckou cestu, po které jdeme až k Vosecké boudě. Tam si necháváme věci, doplňujeme tekutiny a nalehko se jdeme podívat k sousedům do Polska. Vždycky mně totiž fascinovala chata Srzrenica, která se tyčí na skalnatém vrcholku jako orlí hnízdo, a tak se jdeme na ní podívat. Techniku jsme zvládli v pohodě, počasí je taky skvělé, tak si libujeme. Na chatu se vracíme až za soumraku a po večeři jdeme brzo spát, protože den byl přece jen docela namáhavý. Ráno je zase krásně a hlavně nikde ani noha. Vyrážíme hned po snídani a vychutnáváme si tu horskou samotu a krásné výhledy. První lyžaře potkáváme až někde u pramene Labe. Trochu teď závidím běžkařům, protože sníh je krásně tvrdý a dá se krásně bruslit všude. Stoupáme mimo cestu po tvrdém povrchu na Harrachovy kameny a pak prudce na Kotel. Nesmí se to sice, ale sníh je tvrdý a dáváme si pozor, abysme nešlápli na místy vykukující kleč. Totéž se bohužel nedá říct o spoustě jiných lidí, kteří sem dupou pěšky se sjezdovkama na zádech kleč nekleč. Nevím, co mají za lubem, asi sjet Kotelní jámy nebo co. My po chvíli sjíždíme mezi smrčkama do sedla Lysé hory a na Dvoračky, kde se občerstvujeme. Dál pokračujeme přes Ručičky a Studenov na Čerťák, kde sjezdem červené sjezdovky náš výlet končí. Mile mne překvapuje, jak dobře se na té jarní rozorané sjezdovce na těch lyžích jede.



Skialpiniska Ráďa Výstup na Voseckou Polská strana hor Srzrenica
Ráďa odpočívá Krkonoše jako na dlani To bylo ale horko Nad Harrachovem


Mapa trasy