Sicílie, květen 2015

Čtvrtek, 28. května

Včerejší cesta byla plná zmatků. Začalo to letem do Říma, který měl skoro hodinu zpoždění. V Římě jsme neprozřetelně vylezli z tranzitního prostoru s úmyslem jet aspoň do Fiumicina. Ale když jsme viděli frontu na security, vzdali jsme to a vystáli ji zpátky. Letiště se přestavuje a byl tam veliký chaos, nebylo si kam sednout. Nakonec jsme seděli na nějakých autíčkách. Všechny lety měly zpoždění, my měli 2 hodiny, takže jsme přiletěli do Catanie v půl druhé. Cestou jsem zjistil, že jsem na FCO nechal v tom zmatku nabíječku. V CTA jsme přistávali z pevniny a těsně před dosednutím dali piloti plný plyn a šli jsme znovu nahoru. Přistávali jsme pak z moře a tvrdě. Ráďa se hrozně bála. Odvoz do hostelu ale i přes pokročilou hodinu klapl a hostel byl fajn, v centru hned vedle pevnosti. Ve dvě v noci jsme ještě šli ven do baru na pivo.

Pátek, 29. května

Dneska jsme ráno vyrazili na snídani, která byla v sousedním baru, a hned vedle byl obchod, kde se povedlo koupit za 4 Eura nabijecku :-). O kousek dal jsme narazili na obrovský a pravý trh, což přivedlo Ráďu k blaženosti. Nakoupili jsme zeleninu, melouna a crudo. Pak jsme přejeli vlakem do Giardini a ubytovali se. Pokojík je fajn, akorát má okna zase na hlavní ulici. Odpoledne jsme se šli vykoupat a potom do Taorminy. Voda byla osvěžující. V Taormině měli krásný park, ale jinak je to moc turistické a předražené. Vstup do antického divadla za 8 euro je úlet.

Sobota, 30. května

Dopoledne pěšky do Giardini až na jeho konec. Byl tam trh, ale nikoli se zeleninou ale převážně s hadříky. Pak zas zpátky, cestou koupání. Skoro nikdo se nekoupe, jen my, přitom voda studená není ;-) .Večer jsme si půjčili auto, VW bratra Škody Citigo, a hned jsme ho potrápili do brutálních kopců nad Taorminu do vesnice Castelmola ležící na úplném vršku špičatého kopce.

Neděle, 31. května

Přestože počasí nebylo nic moc, vyjeli jsme podle plánu na Etnu. Parkovali jsme u rif. Sapienza a kus jsme vzali lanovku. Ráno bylo ještě polojasno, ale u lanovky už poprchávalo. Vyšplhali jsme až kam se dalo, t.j. do Torre del Filozofo a na nový kráter ve zhruba 3000m n.m. nad ním. Začalo lejt a promokli jsme na kost, hlavně kalhoty. Pak přešel déšť v chumelenici jak o vánocích. O vrcholu jsme si mohli nechat jen zdát, byla neproniknutelná mlha a vánice a navíc jsou tam zcela jasné cedule, že se tam bez guida nesmí. I když nevim proč. Ráďa promrzla tak, že jsme pak celou cestu v autě topili na plný koule. Jeli jsme tour de Etna okolo té sopky a bylo to tam střídavě nádherné a hnusné. Krásný byl sjezd dolů, úplně všude samá láva, někde porostlá a někde ne. Pak byl hnusný úsek kolem města Adrano, kde byly kolem silnic tuny odpadků a váleli se tam mrtví psi. Za Randazzem to podél Alcantary zase bylo krásné, vinice a tak.

Pondělí, 1. června

Druhý den s půjčeným autem je podobné počasí jako včera. Ráno oblačno. Jedeme do Monti Nebrodi, to jest stejnou cestou jako včera do Francavilla, ale potom směr Mojo di Alcantara a dál na hřeben. V mapě úzká žlutá, v terénu docela dobrá asfaltka na silničku. Provoz nula. Na hřebeni asi ve 1200m n.m. jsou krásné lesy a taky bezlesé hřbety s obrovskými skalními bloky. Nějaký místní cvok se údajně snaží dokázat, že jsou dílem člověka. Magor. Začalo lejt. Sjíždíme miliónem zatáček na severní pobřeží. Silnice by nebyla špatná, ale sesuvy a pohyby půdy ji hodně poškozují, takže je třeba být opatrný. Zastavili jsme v Motalbanu, středověkém městečku s pevností. Jsou nádherné výhledy na pobřeží a na Liparské ostrovy. V jedné zatáčce je silnice úplně stržená, ale je tam naštěstí zkratka. Pak jsme se vraceli po SS185 zpátky do Francavilly. Bezva silnice na kolo. Za hlavním hřebenem ve sjezdu je vidět mrtvá vesnice Borgo Morfino, pozůstatek jakéhosi socioinženýrského experimentu 50-tých let. Večer jsme vrátili auto a půjčili skútr, Kymco Agility 125. Nejede špatně, ale kráva velká těžká to je.

Úterý, 2. června

Ráno jsme jeli po hlavní na Catanii a před Ripostem jsme uhnuli na Lungomare. Krásná pláž a krásná voda, teplota 19 stupňů. Příjemně osvěžující. Odpoledne jsme jeli přes Linguaglossa do Castigliano. Opět by to byla super trasa na silničku, jen pozor na dlážděné a hrbaté průjezdy městečky. Castigliano zrovna spalo. Z vyhlídky byla krásně vidět řeka Alcantara valící se úzkým skalnatým korytem. Trochu to připomínalo Soču. Tak jsme sjeli dolů a vykoupali se. Zlatý hřeb ale byla až soutěska Gole di Alcantara. Za euro jsme vstupem "ingresso comunale" slezli asi 50 výškových metrů dolů po schodech na kraj úžasného úzkého kaňonu, kterým tekla div ne ledovcová řeka. Dalo se jít proti proudu dovnitř kaňonu, ale bez bot to nebylo ono, tak jsem se brodil jen kousek.

Středa, 3. června

Dneska jsme měli ještě skůtr a vydali jsme se na něm podél pobřeží na druhou stranu směr Messina. Celkem záhy jsme odbočili poprvé do kopců do městečka Forza d'Agro, dali si tam granitu a taky pivo. Pak jsme sjeli dolů k moři a v Sant Alessio Siculo jsme se na krásné liduprázdné pláži poblíž kempu báječně vykoupali. Další městečko v horách byla Savoca, jehož popularita je dána natáčenim slavného filmu Kmotr. Kolečko jsme uzavřeli okruhem po opuštěných stradach provinciale pres několik dalších horských hnízd neskutečně rozmístěných po horách až do výšky 1000m n.m. Večer jsme ještě jeli omrknout obří osobní loď kotvící poblíž Giardini.

Čtvrtek, 4. června

Skůtr jsme nechali u našeho bébéčka, prý si ho vyzvednou, a komplet sbalení se šli ještě koupat na pláž k nádraží. Nakonec jsme vzali až vlak v půl druhé, takže v Catanii v hostelu jsme byli něco po třetí. Odpoledne jsme se šli trochu projít po městě a pak jeli metrem prozkoumat nádraží ferrovie Circumetnea. Metro je mrňavé, jen 4km a 5 stanic, ale čisté a pěkné. Původně vedla Circumetnea po ulicích města až do přístavu, ale v roce 1999 ji zrušili a nahradili metrem ve stejné trase. Kousek od stanice Borgo byla půjčovna skůtrů, půjčili jsme si tam velký pohodlný Honda Pantheon 125 na cestu do Syrakus. Chlápek v půjčovně byl komisní a vůbec to nebyl italský typ. Ale uměl dobře anglicky. Šílený provoz v Catanii a bouračka motorky v Giardini ale způsobily, že jsme zapochybovali, jestli to byl dobrý nápad a jestli jsme neměli přecejen jet vlakem.

Pátek, 5. června

Skůtr byl dobrá volba. Byl pohodlný a 60km do Syrakus to uteklo. Jeli jsme po SS a potom po SP, protože státní silnici udělali novou a je dálničního typu, takže 125ky na ni nesmí. Jeli jsme tedy po její původní trase, která je teď jako SP, ale je taky čtyřproudá a úplně opuštěná. V Syrakusách jsme krásně trefili parco Archeologico, vstup 10 euro, ale je tam celkem prd. Řecké divadlo, jeskyně Dionýsovo ucho a jedna nekropole. Aspoň jsme si sebrali padaný citrón, moc dobrý. Pak jsme ještě zajeli do centra na ostrov Ortiglia, který trochu připomíná Benátky. I když nemá kanály. Syrakusy působily příjemněji než Catania. Cestou zpátky jsme se ještě vykoupali, ale nebylo lehké najít volnou pláž, museli jsme se kus vracet a nakonec vetřít do nějaké "chatové osady". Chlapík z jedné chaty nás pustil a ohlídal nám motorku.