Pondělí:

Vyjeli jsme s Emou a Jáchymem na dovču do Tamswegu k paní Moser. Cesta včera byla dlouhá a abychom si jí trochu zpestřili, zastavili jsme se u Mondsee. Ale ne jen u motorestu jako jindy, ale sjeli jsme z dálnice k jezeru, zaparkovali auto a šli jsme se projít. V jednom parčíku jsme objevili půjčovnu elektrických člunů a tomu jsme nemohli odolat, takže jsme nakonec hodinu brázdili vody jezera. Dneska jsme i přes nepříznivou předpověď počasí vyrazili na Preber. Počasí nakonec bylo ještě milosrdné, takže celý den vydrželo polojasno. Lemurci šlapali statečně a cesta nám trvala přesně tak dlouho, jak psali na cedulích. Dolů jsme si cestu výrazně zkrátili sjezdem po botách po velkém sněhovém poli, kde by se ještě teď člověk svezl i na lyžích. Pro Jáchyma bylo pak největší atrakcí sbírání sušených kravinců na topení.

Úterý:

Předpovědi na úterý se vyplnily a téměř celý den pršelo. Naštěstí zrovna jel parní vlak na 760mm úzkorozchodce Murtalbahn, tak nás Ráďa dovezla do Stadl an der Mur a zpátky jsme jeli vlakem. Na to, že stoupání místy dosahuje 25 promile, jela malá mašinka s pěti vagóny docela statečně. Navečer jsme ještě vyšplhali za deště po dětské zábavné stezce k chatě Wildbachhutte.

Středa:

Dneska taky nebyla předpověď kdovíjaká, ale jelikož ráno nepršelo, vyrazili jsme údolím Bundschuh až na jeho samotný konec k chatě Mehrlhutte. Tím jsme se ocitli v Nockberge, které na rozdíl od Taur spíš připomínají Nízké Tatry. Údolím prochází krásná málo frekventovaná asfaltka, která úplně lákala na silničku. Zaparkovali jsme u opuštěného hotelu a vydali se pěšky údolím mezi spoustou krav a koní k jezeru Rosaninensee. Počasí se umoudřilo a chvílemi dokonce svítilo slunce a bylo teplo, ale v zápětí se zatáhlo, zafoukalo a hned byla zase zima. Abychom nešli stejnou cestou zpátky rozhodli jsme se vyšplhat ještě kousek na hřeben a vrátit se po něm. Hned kousek za jezerem jsme v louži narazili na dva malé mloky a o kus dál zas byla oblast svišťů a protože jsme jich i několik viděli, byl Jáchym radostí bez sebe. Pak se začala stahovat mračna a musel jsem všechny trochu honit, abychom to stihli k autu dřív než se spustí slejvák. Jáchymova hláška dne (nacpaní v telefonní budce schovávaje se před deštěm): "Copak jsem tady jen pro srandu králíkům? Pusťte mně ven!!!"

Čtvrtek:

Včera bylo celý den hezky a tak jsme si půjčili kola. Paní Moser nám jedno dámské městské kolo půjčila sama a pak jela ráno do Intersportu s námi usmlouvat cenu za ty zbývající, takže jsme nakonec platili dohromady jen 40 Euro. Vyrazili jsme po Murradweg směrem po proudu. V první části jsme jeli úzkým údolím podél řeky a kolejí po asfaltce bez aut, pod Ramingsteinem vedla stezka i po vedlejších silničkách. V poslední části jsme už jeli po lesní štěrkové cestě a já se trochu bál o vetché pláště na rádiném kole. Zpátky jsme jeli stejnou cestou jen s tím rozdílem, že v Ramingsteinu jsme si dobře patnáctiprocentním stoupákem vyjeli ke hradu. Kopec na hranici jetelnosti zdolali statečně všichni.

Pátek:

Nakonec se to počasí ukázalo jako docela přívětivé. Pršelo vlastně jen jeden den, ve zbylých dnech pokud pršelo, tak v době, kdy nám to bylo fuk. Dnešní poslední den jsme strávili nejprve na bruslích na cyklostezce poblíž St. Margarethen a pak jsme se šli podívat "vodní stezkou" k jednomu Gasthofu na sjezdovce na Ainecku, kde měli kamzíky, lamy a jiná zvířata. Krmení slibované jakousi brožurkou na 16h se ale nekonalo, tak jsme jim něco zeleného museli podstrčit sami. Jáchymova hláška dne: "Jáchyme, umej si tu broskev." ... "No jo, ale proč ty broskve vyráběj špinavý?".