Deník nejen o počasí

Archiv

2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003
Meteozáznamy 2018


20. dubna 2018: S blížícím se koncem týdne teploty stoupají. Včera byla maxima na Moravě kolem 26°C, u nás kolem 24°C. Dnes se vyšší teploty přesouvají do Čech a v Plzni možná padne hranice 28°C. Na infometu jsem našel zajímavý článek o vývoji výšky sněhové pokrývky v Jizerkách, kde zajímavost tkví v tom, že až do konce března jsou čáry znázorňující výšku sněhu na jednotlivých stanicích víceméně vodorovné a potom jako když otočí kouzelným klíčkem a během týdne je půl metru sněhu pryč.


18. dubna 2018: Počasí nepřináší nic zajímavého. V pondělí přes střední Evropu přecházela mělká níže spojená s vlnící se frontou a tak poměrně vydatně zapršelo, což je dobře, protože už od února je srážek spíš málo. Teď už máme zas slunečné dny a teploty opět postupně rostou až k odpolední dvacítce, resp. lehce přes.


13. dubna 2018: Teplé počasí s sebou přináší i fronty s výraznějšími projevy, hlavně co se srážek týká. Jedna taková fronta s bouřkami přecházela dnes přes naše území k severu.


12. dubna 2018: Povětrnostní situace se příliš nemění. Je slunečno, teplo, beze srážek. A tsaky až na vyjímky větrno. Včera jsem po dlouhé době vytáhl horáka a v lese na Harcovském hřebeni jsem objevil ještě zbytky sněhu.


9. dubna 2018: Podle mojí meteostanice byl dneska první letní den, protože maximální odpolední teplota skončila na 25,6°C, takže kritérium pro letní den bylo o šest desetin překročeno.


8. dubna 2018: Ve čtvrtek přecházela fronta a v pátek se přes naše území stěhovala malá anticyklóna k jihovýchodu. Díky tomu byl chvíli tlakový gradient malý a vítr se zklidnil. Využil jsem toho a i když nebylo moc teplo, sluníčko pražilo a dal jsem si krásné silniční kolečko po Ráji. Tentokrát jsem ho jel v protisměru než obvykle, t.j. z Branžeže do Hradiště, což je mnohem příjemnější. V sobotu se oteplilo, ale vrátil se silný nárazový vítr. Dneska cestou z orienťáku v Doksech mne u Turnova chytila průtrž mračen, kdy byla během momentu silnice plná vody a dostal jsem v levém pruhu i slabý aquaplaning. Holt přichází teplé období roku.


5. dubna 2018: Kdybychom si představili tlakové pole nad Evropou jako krajinu, tak by to byla zatraceně kopcovitá krajina bez kouska roviny. A to znamená jediné - vítr, vítr a stále vítr. Majitelé větráků mají jistě radost, majitelé kol (zvláště pak silničních) radost nemají. Ale až na ten vítr je hezké jarní počasí s odpoledními teplotami mezi 15 až 18°C.


30. března 2018: Velikonoční počasí letos určuje pás nízkého tlaku táhnoucí se ze severozápadního Atlantiku až nad Francii a střední Evropu. To přináší vlhké a nevlídné počasí, což nám na skialpové dovče ve Stubaikách moc nehraje do karet.


26. března 2018: Letošní zima trochu připomíná tu 2012/2013. Teplejší začátek roku, pak období arktických mrazů v sibiřském vzduchu a pak konec zimy táhnoucí se až do poloviny dubna. Teď se blíží konec března a předpovědi zatím žádné výraznější oteplení nevěstí, takže se necháme překvapit, jestli se i dále budou věci vyvíjet podobně jako před pěti lety a my vyrazíme do Krkonoš ještě za dva týdny...


25. března 2018: Ranní slunce lákalo k výletu. Měli jsme v plánu jet do Krkonoš, ale záhy se začalo zatahovat nízkou oblačností a tak jsme trochu váhali. Nakonec jsme se nenechali zviklat a bylo to dobře, protože v Harrachově se to protrhalo a celý den bylo slunečno, i když všude okolo se cáry nízkých mraků honily. Sněhu je ještě i dole u celnice spousty a jak jsme šplhali zadní cestou na pásech k Alfrédce, tak ho přibývalo. Na Terrexu bylo místy i metr a půl a kolem Vosecké určitě přes dva metry. Akorát ten sníh, ten byl náročný. Ve stínu ještě suchý skoroprašan a všude jinde úplně mokrá srajda. Neexistuje máza, která by to pobrala. Až nahoře na hřebenech byl sníh tvrdý a ufoukaný a dalo se jít na červený špalek volně kudy člověk chtěl, neboť to všude, kam oko pohlédlo, byla bílá rovná placka. Na hřebeni ale nebyla žádná jarní firnová idylka, nýbrž tam panovala celkem tuhá zima.


24. března 2018: Občas trochu zasněží, dole přes den zaprší, a teploty jsou stále spíš podprůměrné, i když dvouciferné mrazy už nejsou. Mrzne jen v noci, odpoledne je lehce na nulou.


20. března 2018: Dnes začalo astronomické jaro. A začalo tím, že ráno klesla teplota v Liberci na -13°C, stejně jako včera, což přepsalo tabulky rekordů minimálních hodnot pro tyto dny. Chtěl jsem ráno na sedmou vyrazit na Smědavu, ale tamních -18°C mne odradilo, takže jsem vyrážel až kolem deváté, kdy už bylo díky slunci docela příjemně. Tentokrát foukalo o dost míň než v neděli a vybral jsem si trasy, které vedou co nejmíň lesem, abych se vyhnul tomu pitomému jehličí. Byla to paráda, nejlepší byl Sněhulák, hezky upravený, i když překvapivě poblíž Předělu už leze kamení, zatímco jinde je ještě dobrých 50-70cm sněhu.


19. března 2018: Včerejší den by se lépe hodil k přelomu ledna a února než do poloviny března. Ráno mínus deset, přes den mínus pět. Všude bílo a jiskřivo. Slunce svítilo celý den, ale bylo zastřené vysokou oblačností, takže ačkoli už je poměrně vysoko na obloze, nehřálo. Neodolal jsem a byl jsem se proběhnout ve Vesci. Tajch je stále zamrzlý, ale pokrytý sněhem, takže i kdyby byl led dost silný, bruslit by se nedalo. Odpoledne jsme se byli sklouznout na Mariánské Hoře. Dojeli jsme přes Protrženou a Kasárenskou na Knejpu a zpátky. Bylo to fajn, i když silně foukalo a v lesních úsecích bylo mrťě jehličí a větviček, které bohužel nejedou ;-).


17. března 2018: Ráno bylo mínus čtyři, na zahradě leželo asi pět centimetrů sněhu a dál sněžilo. Měli jsme zahajovat orienťáckou sezónu každoročním závodem na "Jarní skály" na Kosti, ale pořád jsem sledoval ORIS, jestli nebude závod zrušen pro nepřízeň počasí. Nebyl a bylo to dobře, protože to byl nádherný závod. Sníh vytvořil úplně jiné podmínky a pocukrovaná příroda a skály obzvlášť byly nádherné.


14. března 2018: Zima ještě nekončí. Nad Skandinávií se vytvořila výše, kolem které začíná foukat od severu. Takže zatímco včera odpoledne v Praze bylo přes deset stupňů a jarní počasí, dnes ráno v Liberci sněží. Předpověď na víkend slibuje opět ráno dvouciferné mrazy a teplota pod bodem mrazu by měla zůstat i přes den.



11. března 2018: Dneska byl vyloženě jarní den. Odpolední teplota stoupala přes 15°C a pokud zrovna zasvítilo slunce, bylo teplíčko. Kazil to trochu čerstvý východní vítr, který snižoval pocitovou teplotu o pět až deset stupňů, takže pro tu správnou jarní pohodičku to chtělo najít pivní zahrádku v závětří a na kolo si naplánovat trasu z východu na západ ;-).


9. března 2018: Je to tak, zima je pravděpodobně u konce. Určujícím faktorem pro naše počasí je teď mohutná cyklonální činnost nad východním Atlantikem, která k nám lifruje vlhký vzduch od jihozápadu nebo západu. Včera odpoledne se projasnilo a vzduch začal silně vonět jarem. A protože jasná obloha vydržela i v noci, všechno zmrzlo a chodníky i silnice klouzaly jako sviň.


6. března 2018: Po několika týdnech suchého a vesměs slunečného počasí se dnes ráno nad téměř celou republikou začal sypat sníh. Pravděpodobně ale nevydrží dlouho, protože už o víkendu mají v jihozápadním proudění vyšplhat teploty přes deset stupňů.


4. března 2018: Když jsme jeli v pátek na MHB, byl jsem hodně překvapený, že sníh je pořád celkem dobrý. Klistr zůstal v krabičce a celý víkend jsme zvládli na modrý extra. Tentokrát s námi byli Jonáš a Jáchym. V sobotu ráno jsem si počkal, až březnové slunce trochu prohřeje ledový vzduch a vyběhl jsem si v pohorkách na Milíř. Pak jsme s klukama jeli na Pytlácké kameny a Pyramidu, přičemž kluci jeli oba na hladkých lyžích. Na Sněhulákovi se mi zbytek výpravy ztratil, když jsem si odskočil, a tak jsem při jejich hledání najel o 8km víc. Takže jsem měl 41km a Ráďa s klukama 33km. Dneska jsme byli na Jizeře, 20km. Oba dny bylo nádherné počasí, v noci třeskutý mráz, ale přes den příjemně.


1. března 2018: Dnešním ránem pravděpodobně vyvrcholilo arktické období této zimy. Včera byla odpolední maxima jen kolem -8°C a dnes ráno teplota klesla na -17°C. Odpoledne už se mírně oteplilo, jak se od západu začal prosazovat vliv mohutné níže. Ale zůstává velmi sucho, ve výhledu je i přes změnu cirkulace jen minimum srážek. Mácháč zamrzl skoro celý, zůstalo jen malé oko v západní části mezi ostrůvkem a skluzavkou u Starých Splavů. Nově zamzlé oblasti byly pokryté úplně čistým a hladkým černým ledem, který z dálky vypadal jako vodní hladina a jeho tloušťka 4-8cm byla patrná jen díky lomu světla na prasklinách. Odvážil jsem se na něj, ale opatrně. Přejet napříč jsem si jezero netroufl, takže jsem ho raději skoro celé objel po starém šedivém mramorovaném ledu, který už měl hodně přes deset centimetrů.


26. února 2018: Cirkulace nad Evropou je obrácená naruby. Nad Islandem je mohutná tlaková výše, nad Azorami zas pro změnu hluboká níže. Na družicovém snímku se dnes objevila v arktickém vzduchu zajímavá struktura oblačnosti.



25. února 2018: Ranní teplota padá na mínust čtrnáct, odpoledne máme kolem mínus pěti. I když slunce za sklem pere jako blázen. Pokračoval jsem v bruslařském víkendu návštěvou Padrťských rybníků v bývalém vojenském prostoru Brdy. Musel jsem tentokrát sbalit veškerou výbavu do batohu, protože se k rybníkům nedá dojet autem. Silnice tam sice vede, ale průjezd po ní je stále zakázán. Auto jsem tedy nechal na novém parkovišti Kolvín, které je placené a vypadá jak parkoviště na Bedřichově, a potom jsem pochodoval 4km k rybníku pěšky. První dojem z rybníků byl, že je tam krásná příroda ale led úplně nahovno. Ale postupně jsem se otrkal, pochopil, že musím jezdit po hladkých pásech podél zamrzlých trhlin v ledu, kde není sníh, a pak už to bylo fajn. Horní rybník byl nakonec skoro lepší než dolní.


24. února 2018: Dnes to bylo trochu jako v aprílu, sněhové přeháňky střídalo slunce. A k tomu nepříjemně foukalo, takže odpoledních mínus pět bylo jako kdyby bylo mínus deset. Místo na běžky jsem se jel podívat na Mácháč. Byly totiž rozporuplné informace o tom, jestli se tam dá bruslit nebo ne. Dalo, ale jen v části poblíž Doks, kde bylo tak 7-10cm pěkného ledu až zrcadla, takže nebýt silného větru bylo by to super zabruslení. Led občas pukal a dělal zajímavé zvuky. Na zbytku jezera byla jen volná hladina.


22. února 2018: Už měsíc nesněžilo a je to znát. Měřící tyč u Bílých Buků sice stále hrdě hlásá 60cm, ale o kus vedle na Hřebínku je stěží dvacet a Bedřichově možná tak deset centimetrů. Tratě jsou zmrzlé, tvrdé a rychlé a místy ledové. Nejlepší to je tam, kde nevedla minulou neděli trasa padesátky, protože úprava na tři a více stop a potom tisíce závodníků tomu povrchu daly dost na frak, i když to rolby po zavodě projely zas zpátky na stopy dvě po krajích. Bufet na hřebínku zásobuje místo pro zimu typického skůtru stará Dacia s předním náhonem :-).



21. února 2018: Jsme nadále pod vlivem anticyklon, zatím spíše s východním prouděním. Přes den je tedy kolem nuly a noci jsou velmi chladné. Díky malé vlhkosti se naštěstí netvoří nízká oblačnost a mlhy, tak si přes den užíváme slunce. O víkendu by ale mělo přitvrdit k severovýchodu, takže v noci by měly teploty padat hluboko pod mínus deset a přes den taky zůstávat silně pod nulou. Mácháč na bruslích se začíná rýsovat dosti jasně.


18. února 2018: Poslední den prodlouženého víkendu jsme si rozdělili na dvě části. Dopoledne jsme vyjeli do Šerlišského sedla autem a projeli jsme nejzápadnější části hřebene Orliček - Bukačku, Vrchmezí, Sedloňovský Černý kříž. Oblast je to už poměrně malá, takže jsme jí za dvě hodiny projeli dvakrát dokola. Vyjížděli jsme za drobného sněžení, ale pak se oblačnost roztrhala a k Masarykově chatě už jsme se vraceli za slunečného počasí. Odpoledne jsme ještě přejeli do Bledných skal, neboť jsem si tak pomyslel, že za sněhu jsme tam ještě nebyli a mohlo by to být pěkné. Na horní parkoviště se vyjet nedalo, takže jsme museli 3km po silnici pěšky, ale zpátky jsme si to zkrátili po orinenťácku přímo volným terénem, což bylo díky strmým svahům v kombinaci s pralesní vegetací plné popadaných stromů docela dobrodružné.


17. února 2018: Včera jsme proběhli skoro celé Orličky, tak jsme na dnešek museli vymyslet kam vyrazit. Ráďu napadlo, že bychom mohli jet na Jeřáb a mně se ta myšlenka zalíbila. Už jen cesta autem podél Divoké Orlice je totiž krásná a tak to nebyl ztracený čas. Vyjeli jsme zadem na Hedeč, zaparkovali jsme na křížení cesty od Amálky se silnicí, a pak jsme proběhli všechny trasy které na Jeřábu jsou, včetně výstupu hlubočákem na vrchol a zajížďky na hřeben směrem na Písařov. Sněhu bylo celkem dost, na loukách za klášterem tak 20cm, na vrcholu kolem 70cm. Slunce svítilo skoro celý den zastřené řídkou vysokou oblačností, údolí pak zalévala nízká oblačnost.


16. února 2018: Na prodloužený víkend jsme odjeli do Orlického Záhoří ležícího ve stejnojmenných horách. Ve výšce necelých 700m je sněhu pomálu, ale když jsme dnes stoupali na hřeben, tak ho rychle přibývalo a nahoře už ho bylo poměrně dost. Dopoledne navíc sněžilo, takže pár centimetrů připadlo, odpoledne se pak střídala mlha s jasnou oblohou. Projeli jsme skoro celé hory, až k Haničce a pak na druhou stranu až skoro k Masarykově chatě, celkem přes 50km. Většinu tratí na hřebeni nám před nosem projela rolba.


14. února 2018: Klíčovým faktorem počasí u nás v posledních dnech je ruská anticyklóna. Je mohutná a nedovolí žádné frontě vstoupit do střední Evropy. Něco málo cyklonální činnosti se odehrávalo a odehrává na jih od nás nad Středomořím a Balkánem, ale k nám to zasahuje jen okrajově, aniž by to přineslo nějaké to sněžení.


11. února 2018: Díky mrazivému počasí jsme se dočkali ledu na Jablonecké přehradě, podle údajů Povodí Labe má asi 8cm, ale spíš víc, protože měření je staršího data. Přišly tedy ke slovu moje nordické brusle a není vyloučeno, že ještě znovu přijdou. Mrazivé noci mají pokračovat a na Mácháči včera prý byl exluzivní led. Bohužel tenký, pouhých 3-5cm, a to nejsem blázen abych na něj lezl. Radši si počkám.


9. února 2018: Že by u nás mohlo v zimě panovat slunečné anticyklonální počasí? Ne, to je v poslední době velmi nepravděpodobné. Každá anticyklonální situace se po jednom dvou dnech zvrtne do šedivé nízké oblačnosti, ze které vystupují maximálně nejvyšší partie Krkonoš nebo Šumavy. Tak tomu je i nyní, poslední bezoblačný den byl úterý.


6. února 2018: Studený vzduch od severovýchodu spolu s jasnou a bezvětrnou nocí se postaraly o to, že dnešní ráno bude zatím jedno z nejchladnějších nebo dokonce úplně nejchladnější v této sezóně. U nás ráno poklesla teplota jen na mínus deset, ale Jizerka hlásí -25°C.



4. února 2018: Tento víkend se mimořádně vyvedl. Slibované rošády tlakových výší konečně dostaly spád a otočily kormidlem z jara zpátky do zimy. Zafoukalo od severovýchodu, ochladilo se a slunce se díky suššímu vzduchu přestalo schovávat za nekonečné mraky. Sněhu není na horách moc, ale na Jizerce, kde jsme byli včera a v Jakuszycích, kde dneska, je ho jakž takž dost. Najezdili jsme za oba dny asi 70km v zatím asi nejlepších podmínkách a počasí této sezóny.


1. února 2018: infomet.cz napsal:

Přestože ještě neskončila, právě probíhající zima už představila v celosvětovém měřítku mnoho výkyvů počasí. Začátkem roku se na východním pobřeží Spojených států po přechodu silné bouře prudce ochladilo a stovky automobilů zamrzly v předtím zaplavených ulicích Bostonu. Zatímco čtyřicetistupňový mráz sevřel 21. a 22. ledna Niagarské vodopády do ledového příkrovu, na jihu Španělska se mohli těšit z teplot nad 25 °C. Ale i na některých místech na severu Německa v té době přepisovali plusové teplotní rekordy dvojcifernými čísly. Na východě Sibiře naopak nízké teploty pod -60 °C ochromily veřejný život i dopravu (nejnižší teplota na Sibiři -67,8 °C byla naměřena v roce 1933). Střední Evropu zasáhl silný vítr spojený s hlubokou tlakovou níží Friederike, který zanechal škody za miliony eur. Silné deště a tání sněhu v Alpách vedly k záplavám v Paříži. Záplavy byly také na Rýně a jeho přítocích. I sluneční svit se v některých oblastech zapíše do historie klimatu. Například v Moskvě v prosinci 2017 bylo celkem pouhých šest minut slunečního svitu, takže tento měsíc v ruském hlavním městě byl nejtemnější od začátku pravidelných meteorologických záznamů.


31. ledna 2018: Na horách jsou podmínky spíš odpovídající konci března. 5-50cm firnu, obvyklá problematická místa už holá nebo jen s vrstvičkou ledu. Ale po nočním vyjasnění sníh přituhl a bylo krásné ráno, takže sklouznutí bylo fajn. Na Máří se ale už jet nedalo, jen malý okruh na rozcestí Pod sedlem Holubníku a zpět.


30. ledna 2018: Případný návrat k zimímu počasí nám modely stále odsouvají. Včera bylo v silném západním proudění zase skoro deset stupňů nad nulou, v noci přecházela výrazná fronta s lijákem a nárazovým větrem až 20m/s.


27. ledna 2018 Zatím se žádné ochlazení nekoná, je obleva až po hřebeny Krkonoš. Teplota s výškou moc neklesá, takže je téměř stejně v Liberci jako na Jizerce: plus dva stupně, mlha, sněhová kaše. Kolečko 30km v Jakuszycích byla v té kaši celkem dřina.


25. ledna 2018 Ještě v pondělí byl krásný zimní den a tak jsem toho využil a odpoledne si vyšlápl na skialpech na Ještěd. Pak už bohužel zase přišla obleva a šeď, takže sníh dole už téměř zmizel. Modely ale tvrdí, že kolem nás rozehrají anticyklóny nějakou vysokou hru a způsobí opět ochlazení.


21. ledna 2018 Sobotní počasí bylo příjemné, lehký mráz, suchý vzduch, žádný vítr a žádná vánice. Dokonce jsme si užili trochu slunce. Na tom bylo ale zajímavé, jak se během dne pohybovaly nebo spíš nepohybovaly mraky. Nad Libercem bylo totiž skoro celý den téměř polojasno, ale když se člověk rozhlédl okolo, všudě černé mraky, které se téměř vůbec nepohybovaly. A celý den se situace v podstatě nezměnila. Podobně to bylo odpoledne na Jizerkách, kde v oblasti Smědavy byla stále jasná obloha a jinde totální deka. Sněhu je už na horách fůra, místy už možná i metr. I u nás dole v lese za Tajchem bylo dobrých 20cm když jsem se tam byl dopoledne proběhnout. Takže to byla dřina ale jinak krása v zasněženém lese.


18. ledna 2018 Evropu zasáhla další silná vichřice, tentokrát pojmenovaná Frederike a v Německu má údajně místy vyšší rychlost větru než Kyrill, který pustošil střední Evropu na den přesně před jedenácti lety. U nás fouká v nárazech "jen" asi 90-100km/h, ale i tak to jsou venku děsivé zvuky. Dopoledne ještě mohutně chumelilo a napadlo dalších tak 10-15cm sněhu, ale odpoledne se v teplém sektoru oteplilo na několik stupňů nad nulou. Večer pak přišel ten zmiňovaný vítr.


17. ledna 2018 Po dlouhé době jsem byl na Béďově na běžkách ráno. Nezbylo než vyjímečně zaplatit tu nemravnou cenu za parkování. Počasí bylo příjemné, -2°C, vítr žádný, čerstvě upraveno. Moc to ale nejelo, čerstvý sníh byl tupý. Na sněhoměrné tyči u Bílých Buků je sice 50cm, ale reálně je na mnoha místech sněhu výrazně méně, skoro bych řekl, že je jen to, co nasněžilo včera.


16. ledna 2018 Včera jsme se začali dostávat pod vliv tlakové níže na severozápadě a začalo pěkně foukat. V noci se k tomu přidalo sněžení a ráno byl v Liberci docela chaos. V sedm hodin nikde ani stopa po pluhu, tramvaje nejezdily, protože nešly přehazovat vyhybky. Přestože jsou vyhřívané, sníh hnaný větrem nestačil tát. Cesta do Prahy s Flixem byla však překvapivě bez komplikací.


14. ledna 2018: Ráno bylo v celé severní polovině Čech jasné a mrazivé, ale během dne se opět vytvářela nízká oblačnost, a to místy i na hřebenech Krkonoš, kam jsme na běžkách vyrazili. Jeli jsme po Terrexu na Voseckou, pak jsme si udělali kolečko přes Labskou zpět na Voseckou a stejnou cestou jsme se zas vrátili k autu, které jsme měli u celnice. Překvapivě byl Terrex pěkně upravený a bylo asi 10cm nového sněhu, takže ani nedošlo na klistr, kterého jsem se tak obával. Zažili jsme všechny druhy počasí, od úplného azura až to poměrně hustou mlhu, a bylo to nádherné.



13. ledna 2018: Jsme pod vlivem mohutne anticyklony se středem nad nad Pobaltím. Proudění se díky tomu stočilo k východu a ochlazuje se. Ovšem s tím přichází jiný nepříliš příjemný jev a to je nízká oblačnost. Pohled na snímky z družice, kde je tentokrát celá střední Evropa zalitá žlutou, není moc veselý. Ráno byly čisté aspoň vršky Krkonoš, teď už se i tam povaluje oblačnost.


10. ledna 2018: Současné počasí má se zimou pramálo společného. Včera v Praze, nebýt docela silného větru, byla by to idylka na kolo. O tom, že by měly začít nějaké rošády tlakových výší, už vime delší dobu, tak snad se postarají o to, že přecejen nějaká trochu zima nakonec přijde. Poslední obrázek předpovědi na da týdny mne naplňuje optimismem :-)


7. ledna 2018: Sobota byla opět velmi teplá a docela slunečná. Takové jaro. Odpoledne jsme jeli běhat na Hruboskalsko a bylo by to pěkné, kdyby všude nebyly tuny a tuny bláta. Některé cesty byly téměř neschůdné, někde byl les tak nacucaný, že při došlapu na jehličí se bota zabořila několik cenťáků do hloubky a nasála vodičku. Dnešek začal mrholením při čtyřech stupních ale postupně ze začalo trochu ochlazovat a kolem poledne se na Jizerku zas vrátila záporná teplota, takže jsme nakonec ještě vzali lyže a šli se sklouznout. I když to nebylo úplně upravené, tak to bylo super, jelo to jak z praku. Kupodivu je v oblasti Jizerky sněhu poměrně hodně, asi o dost víc než v západní části kolem Bedřichova, kde už vyhrožují tím, že nebudou do dalšího sněžení pro nedostatek sněhu upravovat.


4. ledna 2018: Včera nakonec sněžilo intenzivně celé dopoledne i v Liberci, ale bylo to hodně mokré. Na horách napadlo asi 10-15cm a slibovali úpravu po skončení sněžení, tak jsem odpoledne busem ve čtyři vyrazil. Upravené to sice nebylo, ale aspoň docela pěkně ujeté od lidí, takže jsem se projel hezky. Večer pak začalo opět silně sněžit, ale oteplilo se, takže to byly ty obří morké vločky a ty opravdu nejedou, ani z kopce. Od Buku jsem se dost nadřel abych stihnul autobus.. ;-)


3. ledna 2018: Nový rok starý rok, počasí nedělá rozdíly. Přetrvává západní proudění stáčející se tu trochu k severu, takže se mírně ochladí a na horách sněží při teplotě kolem nuly, tu mírně k jihu, takže v nížinách je deset stupňů nad nulou. Modely ale naznačují, že by snad mohlo dojít ke změně, že by mohly více začít úřadovat anticyklóny a zejména ta azorská že by měla zesílit. Tak uvidíme.


1. ledna 2018: Jak na Nový Rok tak po celý rok, takže jsme vyjeli do Ráje proběhnout se po lesích a mezi skály. Sedm stupňů nad nulou bylo, i slunce zasvítilo, ale sychravé vlhko. Jiskřivých mínus pět by bylo lepších. Škoda.


31. prosince 2017: Závěr roku byl ve znamení velmi výrazného oteplení. Opolední maxima šplhala na některých místech až k deseti stupňům.


30. prosince 2017: Dva dny vydrželo zimní počasí a oba jsme strávili na běžkách. Včera odpoledne jsme si za celkem pěkného počasí a posléze měsíčného večera projeli na skate východní část Jizerek včetně celého sněhuláka a dneska jsme to vzali turisticky na klasiku z Harrachova přes Orle, Jizerku, pak zadem za Středním hřebenem na Smědavu a kolem Protržené přehrady do Josefáče. Kus před Smědavou začalo chumelit a během chvíle napadlo několik centimetrů sněhu, takže stopa zapadala, protože už byl večer a ty davy lidí, co přes den ucpávaly stopy, se už stáhly zpět z hor pryč. Měkký čerstvý sníh jel krásně tiše a lehce a nikde nikdo nebyl. Jen na Mariánskohorských boudách se mihotala stvětélka v oknech dvou chalup.


28. prosince 2017: Jedna z tlakových níží se vysunula víc na jih a vytvořila samostatné jádro nad Itálií. Za ní právě dochází k ochlazení, takže zítra snad bude zas jeden zimní den. Zajímavostí tohoto ochlazení je, že přichází od jihu. Italská níže ale nebude mít zřejmě dlouhého trvání a izobary se záhy opět srovnají s rovnoběžkami. Chělo by to, aby se Azorská výše vysunula víc k severu, ale zatím to nevypadá, že by se jí to mělo podařit.