Deník nejen o počasí

Archiv

2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003
Meteozáznamy 2018


24. února 2018: Dnes to bylo trochu jako v aprílu, sněhové přeháňky střídalo slunce. A k tomu nepříjemně foukalo, takže odpoledních mínus pět bylo jako kdyby bylo mínus deset. Místo na běžky jsem se jel podívat na Mácháč. Byly totiž rozporuplné informace o tom, jestli se tam dá bruslit nebo ne. Dalo, ale jen v části poblíž Doks, kde bylo tak 7-10cm pěkného ledu až zrcadla, takže nebýt silného větru bylo by to super zabruslení. Led občas pukal a dělal zajímavé zvuky. Na zbytku jezera byla jen volná hladina.


22. února 2018: Už měsíc nesněžilo a je to znát. Měřící tyč u Bílých Buků sice stále hrdě hlásá 60cm, ale o kus vedle na Hřebínku je stěží dvacet a Bedřichově možná tak deset centimetrů. Tratě jsou zmrzlé, tvrdé a rychlé a místy ledové. Nejlepší to je tam, kde nevedla minulou neděli trasa padesátky, protože úprava na tři a více stop a potom tisíce závodníků tomu povrchu daly dost na frak, i když to rolby po zavodě projely zas zpátky na stopy dvě po krajích. Bufet na hřebínku zásobuje místo pro zimu typického skůtru stará Dacia s předním náhonem :-).



21. února 2018: Jsme nadále pod vlivem anticyklon, zatím spíše s východním prouděním. Přes den je tedy kolem nuly a noci jsou velmi chladné. Díky malé vlhkosti se naštěstí netvoří nízká oblačnost a mlhy, tak si přes den užíváme slunce. O víkendu by ale mělo přitvrdit k severovýchodu, takže v noci by měly teploty padat hluboko pod mínus deset a přes den taky zůstávat silně pod nulou. Mácháč na bruslích se začíná rýsovat dosti jasně.


18. února 2018: Poslední den prodlouženého víkendu jsme si rozdělili na dvě části. Dopoledne jsme vyjeli do Šerlišského sedla autem a projeli jsme nejzápadnější části hřebene Orliček - Bukačku, Vrchmezí, Sedloňovský Černý kříž. Oblast je to už poměrně malá, takže jsme jí za dvě hodiny projeli dvakrát dokola. Vyjížděli jsme za drobného sněžení, ale pak se oblačnost roztrhala a k Masarykově chatě už jsme se vraceli za slunečného počasí. Odpoledne jsme ještě přejeli do Bledných skal, neboť jsem si tak pomyslel, že za sněhu jsme tam ještě nebyli a mohlo by to být pěkné. Na horní parkoviště se vyjet nedalo, takže jsme museli 3km po silnici pěšky, ale zpátky jsme si to zkrátili po orinenťácku přímo volným terénem, což bylo díky strmým svahům v kombinaci s pralesní vegetací plné popadaných stromů docela dobrodružné.


17. února 2018: Včera jsme proběhli skoro celé Orličky, tak jsme na dnešek museli vymyslet kam vyrazit. Ráďu napadlo, že bychom mohli jet na Jeřáb a mně se ta myšlenka zalíbila. Už jen cesta autem podél Divoké Orlice je totiž krásná a tak to nebyl ztracený čas. Vyjeli jsme zadem na Hedeč, zaparkovali jsme na křížení cesty od Amálky se silnicí, a pak jsme proběhli všechny trasy které na Jeřábu jsou, včetně výstupu hlubočákem na vrchol a zajížďky na hřeben směrem na Písařov. Sněhu bylo celkem dost, na loukách za klášterem tak 20cm, na vrcholu kolem 70cm. Slunce svítilo skoro celý den zastřené řídkou vysokou oblačností, údolí pak zalévala nízká oblačnost.


16. února 2018: Na prodloužený víkend jsme odjeli do Orlického Záhoří ležícího ve stejnojmenných horách. Ve výšce necelých 700m je sněhu pomálu, ale když jsme dnes stoupali na hřeben, tak ho rychle přibývalo a nahoře už ho bylo poměrně dost. Dopoledne navíc sněžilo, takže pár centimetrů připadlo, odpoledne se pak střídala mlha s jasnou oblohou. Projeli jsme skoro celé hory, až k Haničce a pak na druhou stranu až skoro k Masarykově chatě, celkem přes 50km. Většinu tratí na hřebeni nám před nosem projela rolba.


14. února 2018: Klíčovým faktorem počasí u nás v posledních dnech je ruská anticyklóna. Je mohutná a nedovolí žádné frontě vstoupit do střední Evropy. Něco málo cyklonální činnosti se odehrávalo a odehrává na jih od nás nad Středomořím a Balkánem, ale k nám to zasahuje jen okrajově, aniž by to přineslo nějaké to sněžení.


11. února 2018: Díky mrazivému počasí jsme se dočkali ledu na Jablonecké přehradě, podle údajů Povodí Labe má asi 8cm, ale spíš víc, protože měření je staršího data. Přišly tedy ke slovu moje nordické brusle a není vyloučeno, že ještě znovu přijdou. Mrazivé noci mají pokračovat a na Mácháči včera prý byl exluzivní led. Bohužel tenký, pouhých 3-5cm, a to nejsem blázen abych na něj lezl. Radši si počkám.


9. února 2018: Že by u nás mohlo v zimě panovat slunečné anticyklonální počasí? Ne, to je v poslední době velmi nepravděpodobné. Každá anticyklonální situace se po jednom dvou dnech zvrtne do šedivé nízké oblačnosti, ze které vystupují maximálně nejvyšší partie Krkonoš nebo Šumavy. Tak tomu je i nyní, poslední bezoblačný den byl úterý.


6. února 2018: Studený vzduch od severovýchodu spolu s jasnou a bezvětrnou nocí se postaraly o to, že dnešní ráno bude zatím jedno z nejchladnějších nebo dokonce úplně nejchladnější v této sezóně. U nás ráno poklesla teplota jen na mínus deset, ale Jizerka hlásí -25°C.



4. února 2018: Tento víkend se mimořádně vyvedl. Slibované rošády tlakových výší konečně dostaly spád a otočily kormidlem z jara zpátky do zimy. Zafoukalo od severovýchodu, ochladilo se a slunce se díky suššímu vzduchu přestalo schovávat za nekonečné mraky. Sněhu není na horách moc, ale na Jizerce, kde jsme byli včera a v Jakuszycích, kde dneska, je ho jakž takž dost. Najezdili jsme za oba dny asi 70km v zatím asi nejlepších podmínkách a počasí této sezóny.


1. února 2018: infomet.cz napsal:

Přestože ještě neskončila, právě probíhající zima už představila v celosvětovém měřítku mnoho výkyvů počasí. Začátkem roku se na východním pobřeží Spojených států po přechodu silné bouře prudce ochladilo a stovky automobilů zamrzly v předtím zaplavených ulicích Bostonu. Zatímco čtyřicetistupňový mráz sevřel 21. a 22. ledna Niagarské vodopády do ledového příkrovu, na jihu Španělska se mohli těšit z teplot nad 25 °C. Ale i na některých místech na severu Německa v té době přepisovali plusové teplotní rekordy dvojcifernými čísly. Na východě Sibiře naopak nízké teploty pod -60 °C ochromily veřejný život i dopravu (nejnižší teplota na Sibiři -67,8 °C byla naměřena v roce 1933). Střední Evropu zasáhl silný vítr spojený s hlubokou tlakovou níží Friederike, který zanechal škody za miliony eur. Silné deště a tání sněhu v Alpách vedly k záplavám v Paříži. Záplavy byly také na Rýně a jeho přítocích. I sluneční svit se v některých oblastech zapíše do historie klimatu. Například v Moskvě v prosinci 2017 bylo celkem pouhých šest minut slunečního svitu, takže tento měsíc v ruském hlavním městě byl nejtemnější od začátku pravidelných meteorologických záznamů.


31. ledna 2018: Na horách jsou podmínky spíš odpovídající konci března. 5-50cm firnu, obvyklá problematická místa už holá nebo jen s vrstvičkou ledu. Ale po nočním vyjasnění sníh přituhl a bylo krásné ráno, takže sklouznutí bylo fajn. Na Máří se ale už jet nedalo, jen malý okruh na rozcestí Pod sedlem Holubníku a zpět.


30. ledna 2018: Případný návrat k zimímu počasí nám modely stále odsouvají. Včera bylo v silném západním proudění zase skoro deset stupňů nad nulou, v noci přecházela výrazná fronta s lijákem a nárazovým větrem až 20m/s.


27. ledna 2018 Zatím se žádné ochlazení nekoná, je obleva až po hřebeny Krkonoš. Teplota s výškou moc neklesá, takže je téměř stejně v Liberci jako na Jizerce: plus dva stupně, mlha, sněhová kaše. Kolečko 30km v Jakuszycích byla v té kaši celkem dřina.


25. ledna 2018 Ještě v pondělí byl krásný zimní den a tak jsem toho využil a odpoledne si vyšlápl na skialpech na Ještěd. Pak už bohužel zase přišla obleva a šeď, takže sníh dole už téměř zmizel. Modely ale tvrdí, že kolem nás rozehrají anticyklóny nějakou vysokou hru a způsobí opět ochlazení.


21. ledna 2018 Sobotní počasí bylo příjemné, lehký mráz, suchý vzduch, žádný vítr a žádná vánice. Dokonce jsme si užili trochu slunce. Na tom bylo ale zajímavé, jak se během dne pohybovaly nebo spíš nepohybovaly mraky. Nad Libercem bylo totiž skoro celý den téměř polojasno, ale když se člověk rozhlédl okolo, všudě černé mraky, které se téměř vůbec nepohybovaly. A celý den se situace v podstatě nezměnila. Podobně to bylo odpoledne na Jizerkách, kde v oblasti Smědavy byla stále jasná obloha a jinde totální deka. Sněhu je už na horách fůra, místy už možná i metr. I u nás dole v lese za Tajchem bylo dobrých 20cm když jsem se tam byl dopoledne proběhnout. Takže to byla dřina ale jinak krása v zasněženém lese.


18. ledna 2018 Evropu zasáhla další silná vichřice, tentokrát pojmenovaná Frederike a v Německu má údajně místy vyšší rychlost větru než Kyrill, který pustošil střední Evropu na den přesně před jedenácti lety. U nás fouká v nárazech "jen" asi 90-100km/h, ale i tak to jsou venku děsivé zvuky. Dopoledne ještě mohutně chumelilo a napadlo dalších tak 10-15cm sněhu, ale odpoledne se v teplém sektoru oteplilo na několik stupňů nad nulou. Večer pak přišel ten zmiňovaný vítr.


17. ledna 2018 Po dlouhé době jsem byl na Béďově na běžkách ráno. Nezbylo než vyjímečně zaplatit tu nemravnou cenu za parkování. Počasí bylo příjemné, -2°C, vítr žádný, čerstvě upraveno. Moc to ale nejelo, čerstvý sníh byl tupý. Na sněhoměrné tyči u Bílých Buků je sice 50cm, ale reálně je na mnoha místech sněhu výrazně méně, skoro bych řekl, že je jen to, co nasněžilo včera.


16. ledna 2018 Včera jsme se začali dostávat pod vliv tlakové níže na severozápadě a začalo pěkně foukat. V noci se k tomu přidalo sněžení a ráno byl v Liberci docela chaos. V sedm hodin nikde ani stopa po pluhu, tramvaje nejezdily, protože nešly přehazovat vyhybky. Přestože jsou vyhřívané, sníh hnaný větrem nestačil tát. Cesta do Prahy s Flixem byla však překvapivě bez komplikací.


14. ledna 2018: Ráno bylo v celé severní polovině Čech jasné a mrazivé, ale během dne se opět vytvářela nízká oblačnost, a to místy i na hřebenech Krkonoš, kam jsme na běžkách vyrazili. Jeli jsme po Terrexu na Voseckou, pak jsme si udělali kolečko přes Labskou zpět na Voseckou a stejnou cestou jsme se zas vrátili k autu, které jsme měli u celnice. Překvapivě byl Terrex pěkně upravený a bylo asi 10cm nového sněhu, takže ani nedošlo na klistr, kterého jsem se tak obával. Zažili jsme všechny druhy počasí, od úplného azura až to poměrně hustou mlhu, a bylo to nádherné.



13. ledna 2018: Jsme pod vlivem mohutne anticyklony se středem nad nad Pobaltím. Proudění se díky tomu stočilo k východu a ochlazuje se. Ovšem s tím přichází jiný nepříliš příjemný jev a to je nízká oblačnost. Pohled na snímky z družice, kde je tentokrát celá střední Evropa zalitá žlutou, není moc veselý. Ráno byly čisté aspoň vršky Krkonoš, teď už se i tam povaluje oblačnost.


10. ledna 2018: Současné počasí má se zimou pramálo společného. Včera v Praze, nebýt docela silného větru, byla by to idylka na kolo. O tom, že by měly začít nějaké rošády tlakových výší, už vime delší dobu, tak snad se postarají o to, že přecejen nějaká trochu zima nakonec přijde. Poslední obrázek předpovědi na da týdny mne naplňuje optimismem :-)


7. ledna 2018: Sobota byla opět velmi teplá a docela slunečná. Takové jaro. Odpoledne jsme jeli běhat na Hruboskalsko a bylo by to pěkné, kdyby všude nebyly tuny a tuny bláta. Některé cesty byly téměř neschůdné, někde byl les tak nacucaný, že při došlapu na jehličí se bota zabořila několik cenťáků do hloubky a nasála vodičku. Dnešek začal mrholením při čtyřech stupních ale postupně ze začalo trochu ochlazovat a kolem poledne se na Jizerku zas vrátila záporná teplota, takže jsme nakonec ještě vzali lyže a šli se sklouznout. I když to nebylo úplně upravené, tak to bylo super, jelo to jak z praku. Kupodivu je v oblasti Jizerky sněhu poměrně hodně, asi o dost víc než v západní části kolem Bedřichova, kde už vyhrožují tím, že nebudou do dalšího sněžení pro nedostatek sněhu upravovat.


4. ledna 2018: Včera nakonec sněžilo intenzivně celé dopoledne i v Liberci, ale bylo to hodně mokré. Na horách napadlo asi 10-15cm a slibovali úpravu po skončení sněžení, tak jsem odpoledne busem ve čtyři vyrazil. Upravené to sice nebylo, ale aspoň docela pěkně ujeté od lidí, takže jsem se projel hezky. Večer pak začalo opět silně sněžit, ale oteplilo se, takže to byly ty obří morké vločky a ty opravdu nejedou, ani z kopce. Od Buku jsem se dost nadřel abych stihnul autobus.. ;-)


3. ledna 2018: Nový rok starý rok, počasí nedělá rozdíly. Přetrvává západní proudění stáčející se tu trochu k severu, takže se mírně ochladí a na horách sněží při teplotě kolem nuly, tu mírně k jihu, takže v nížinách je deset stupňů nad nulou. Modely ale naznačují, že by snad mohlo dojít ke změně, že by mohly více začít úřadovat anticyklóny a zejména ta azorská že by měla zesílit. Tak uvidíme.


1. ledna 2018: Jak na Nový Rok tak po celý rok, takže jsme vyjeli do Ráje proběhnout se po lesích a mezi skály. Sedm stupňů nad nulou bylo, i slunce zasvítilo, ale sychravé vlhko. Jiskřivých mínus pět by bylo lepších. Škoda.


31. prosince 2017: Závěr roku byl ve znamení velmi výrazného oteplení. Opolední maxima šplhala na některých místech až k deseti stupňům.


30. prosince 2017: Dva dny vydrželo zimní počasí a oba jsme strávili na běžkách. Včera odpoledne jsme si za celkem pěkného počasí a posléze měsíčného večera projeli na skate východní část Jizerek včetně celého sněhuláka a dneska jsme to vzali turisticky na klasiku z Harrachova přes Orle, Jizerku, pak zadem za Středním hřebenem na Smědavu a kolem Protržené přehrady do Josefáče. Kus před Smědavou začalo chumelit a během chvíle napadlo několik centimetrů sněhu, takže stopa zapadala, protože už byl večer a ty davy lidí, co přes den ucpávaly stopy, se už stáhly zpět z hor pryč. Měkký čerstvý sníh jel krásně tiše a lehce a nikde nikdo nebyl. Jen na Mariánskohorských boudách se mihotala stvětélka v oknech dvou chalup.


28. prosince 2017: Jedna z tlakových níží se vysunula víc na jih a vytvořila samostatné jádro nad Itálií. Za ní právě dochází k ochlazení, takže zítra snad bude zas jeden zimní den. Zajímavostí tohoto ochlazení je, že přichází od jihu. Italská níže ale nebude mít zřejmě dlouhého trvání a izobary se záhy opět srovnají s rovnoběžkami. Chělo by to, aby se Azorská výše vysunula víc k severu, ale zatím to nevypadá, že by se jí to mělo podařit.